Když se hory zelenají,
modrým kvítím prokvětají,
Matka boží po nich chodí,
hledající svého syna:
„Viděli jste mého syna?“ –
„My jsme jeho neviděli,
jak ve čtvrtek při večeři.
On tam sedí s apoštoly
a rozdává tělo boží:
Těla mého požívejte
a mou krví zapíjejte,
na můj zákon pamatujte.“
Ach, Bože, rozbože,
kde je má maměnka!
Už na ní narostla
zelená travěnka.
Zelená travěnka
modrým kvítím kvete,
že už mě, maměnko,
vdávat nebudete.
Ach, Bože, rozbože,
kde je můj tatíček?
Už na něm narostl
zelený trávníček.
Zelený trávníček,
červený hřebíček,
že už mně nebude
vdávat můj tatíček.
Já nemám maměnky
a nemám tatíčka,
já tady mám jenom
jednoho bratříčka.
Ach, Bože, rozbože,
jakó já křivdu mám!
Komu požaluju,
dyž rodičů nemám.
Požalovala bych
svému bratříčkovi,
předc to tak nebude
jako tatíčkovi.
Požalovala bych
své milé sestřince,
předce to tak néni
jako své maměnce.
V slavkovském krchově
holubička sivá,
a tam odpočívá
má maměnka milá.
V slavkovském krchově
vyrůstá hřebíček,
tamto odpočívá
můj milý tatíček.1)
Dycky mně bývalo
veselé vyjití,
a včil mně zarostla
cesta modrým kvítím.
Stezka modrým kvítím,
bílou jetelinou,
všecí mně zbraňujou
chodit za děvčinou.
»Pověz mně, synečku,
kdo tobě v čem brání?«
Zbraňujou, zbraňujou
ti perštenští páni.
Oni na vojáka
mě odvesti dali,
že mně budou svědčit
véložky červený.
Véložky červený,
pojedu na koni,
spomenež, má milá,
na mé milování.
Na mé milování,
na mou věrnou lásku,
až já si povedu
koňa na řetázku.
Koňa na řetázku,
po straně palásek
už jsem se oženil
beze všech ohlášek.
Já jsem se oženil,
a ty ses nevdala,
na koho, má milá,
na kohos čekala?
Na tebe, synečku
s modréma očima,
byla bych pro tebe
do vody skočila.
Zakukala zezulenka, sedňa na jalovec:
Kerá žena muža bije, to není pěkná věc.
Tři dni na něj kukala,
jest a pit mu nedala.
Kuku, kuku, safijenský kluku.
Zavřela ho do posady, že se jí nekořil,
prut na něho naměřila, aby se jí modlil.1)
V kotle vodu vařila,
ruce, líce pařila.
Kuku, kuku, safijenský kluku.
Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím,
nedělej mně té potupy, já tě bíti musím.
Nepřestala žehrati,
nechtěla se podati,
až on začal jí na zada hrati.2)
A ta přemilá hra celú hodinu trvala,
až její zádečka modrým kvítím prokvetala.
A už já to dobře znám,
že je muž nad ženú pán;
už já dycky mu slovo dobré dám.3)
