Sušil 1209 | Už sa svadba dokonává

50 words

Sušil 1209 | Už sa svadba dokonává (100%)
Už sa svadba dokonává, už sa rodina rozcházá; nemože to jinač byt, mosíme sa rozejít. A vy, svadební tatíčku, děkujeme vám za všecko, nechť vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí. A vy, mamičko svadební, vy ste nám dobře dělali! Něcht vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí.

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (32%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.

Sušil 1210 | Děkujeme tomu domu (30%)
[: Děkujeme tomu domu, :] měli sme tam dobrú chůvu. Děkujeme hospodáři, ať se mu vždy dobře daří. Děkujeme hospodyni, dělala nám dobrodiní.

Bartoš 1901 / 0958 | Jankova žena v němoci ľeží (20%)
Jankova žena v němoci ľeží. Janko jí něverí; staň, Kačko, hore, srdenko moje šak cja ništ něboľí. Jankovéj ženě panáčka vezú, Janko jí něverí staň Kačko a t. d. Jankovéj ženě dochtora vezú Janko jí a t. d. Jankova žena už dokonává Janko jí a t. d. Jankovu ženu už obľékajú a t. d. Jankovu ženu na desku kładú a t. d. Jankovu ženu do truhły kładú a t. d. Jankovu ženu na máry kładú a t. d. Jankovu ženu na cinter něsú a t. d. Jankovu ženu do hrobu kładú a t. d., Jankova žena v hrobe słožená už í Janko verí; z Bohem, Kačenko, srdenko moje, už cja šecko boľí. Jankovu ženu už zahŕňajú už í Janko verí, z Bohem, Kačenko, moje srdenko, už cja šecko boľí.*)

Sušil 0357 | Začínají (20%)
Začínají: Trudova žena nemocna leží, a Trud jí nevěří: Staň, má Aničko, vař snídaničko, šak tě nic nebolí. Trudova žena už dokonává atd. Trudova žena už dokonala. Trudovu ženu už pochovali, už jí Trud uvěřil: Ostaň tu s Bohem, srdenko moje, už sem ti uvěřil.

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (7%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Bartoš 1901 / 0722 | Sedí vtáček na karłáce (7%)
Sedí vtáček na karłáce, povídała céra matce: Má mamičenko rozmiłá, co to ten vtáček povídá ? Má ceruško, vtáčku nevěř, na říčicu vody neměř, říčica vody nedrží, šohajek pravdy nepoví. Co zme sa my nachodiľi a społem nasedávaľi, ej už zme mohľi svoji byt, včiľ sa mosíme rozejít.

Sušil 0410 | Ach Bože můj Bože můj (7%)
Ach, Bože můj, Bože můj, mě smutného polituj, co sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Jsem zbaven potěšení, že ho ve světě néní, néní, néní a nebude víc k nalezení. — Jak to nemá líto byt? Musíme se rozejít, mé srdečko s tvým srdečkem musí se lóčit. Těžké naše lóčění, jsme obá zarmócení, srdce leží mezi kordy k politování. Vy nebeščí ptáčkové, keři sem tam lítáte, naříkati a kvíleti mně pomáhejte.

Bartoš 1901 / 0754 | Dyby było o půł noci (7%)
Dyby było o půł noci, o jednéj hodině, preca sa my, moja miłá, rozejít mosíme. A ty půjdeš krávy dójit a já koně kŕmit, preca sa my, moja miłá, mosíme rozejít. Posłaľi ňa naši orat, nedaľi ně biča, posłaľi ně pohaňača, maľované dívča.

Bartoš 1901 / 0413 | Dyby było o půl noci (7%)
Dyby było o půl noci, o jedné hodině, preca sa mi moja miłá rozejít nosíme A ty půjdeš krávy dójit, a já mosím šavlu nosit preca sa my, moja miłá rozejít mosíme

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (7%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.