Bartoš 1901 / 0754 | Dyby było o půł noci

43 words

Bartoš 1901 / 0754 | Dyby było o půł noci (100%)
Dyby było o půł noci, o jednéj hodině, preca sa my, moja miłá, rozejít mosíme. A ty půjdeš krávy dójit a já koně kŕmit, preca sa my, moja miłá, mosíme rozejít. Posłaľi ňa naši orat, nedaľi ně biča, posłaľi ně pohaňača, maľované dívča.

Bartoš 1901 / 0253 | Před vaší je zahrádečka (44%)
Před vaší je zahrádečka, v ní je růža, ja, to je pěkná růžička, to je růža. Já ju mám utrhnút, dybych méł zahynút, a na teb'a, duša moja, zapomenút. Jak sa to ti Karłováci zdovědeľi, že zme my ty pěkné růže potrhaľi; hneď oni posłaľi pro štyry šandáry; na ručenky, na noženky, puta daľi.

Bartoš 1901 / 0413 | Dyby było o půl noci (27%)
Dyby było o půl noci, o jedné hodině, preca sa mi moja miłá rozejít nosíme A ty půjdeš krávy dójit, a já mosím šavlu nosit preca sa my, moja miłá rozejít mosíme

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (14%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.

Erben 2/073 (13%)
Dlouho, můj holečku, dlouho domů nejdeš: koně máš ve stáji, hladem ti řehtají, kdy je krmit půjdeš? Dej jim, má panenko, dej jim kousek sena: aby se nažrali, na mne nečekali, Když já nejsem doma. Dej jim, má panenko, dej jim kousek vičky: aby se nažrali, na mne nečekali mý vraný koníčky.

Erben 5/331 | Když jsem já šel od své (13%)
Když jsem já šel od své nejmilejší, svítil měsíc vysoko, acb Bože! svítil měsíc vysoko: podívej se, má zlatá panenko, jak jsem já už daleko, ach Bože! jak jsem já už daleko. Byl jsem od ni čtyry hony polí, ještě za mnou volala, ach Bože! ještě za mnou volala: „Zůstaň tady, můj zlatej holečku! zůstaň s námi do rána, ach Bože! zůstaň s námi do rána.“ Já jsem se jí začal vymlouvati, že mám krmit koníčky, ach Bože! že mám krmit koníčky: ona začla sobě utírati svoje modré očičky, ach Bože! svoje modré očičky. Co pak pláčeš a sobě naříkáš, když mě tady ještě máš? ach Bože! když mě tady ještě máš: teprva plač a sobě naříkej, až mne víc neuhlídáš, ach Bože! až mne víc neuhlídáš.

Sušil 2256 | U suseda nova stajňa koleda (13%)
U suseda nova stajňa, koleda, a v tej stajně koně vrane, koleda. A kdo na ně sedať budě? Kdo by jiny jak syneček. A čim un ich krmiť budě? Pěknu drobunku sekanku, Z čeho un jich pojiť budě? Z pěkne, ze zlate putenky. Kaj un na nich jezdiť budě? V čirem poli chytať laňky. Chytl un tam pěknu laňku, laňku, laňku jmenem Anku. Měla ona zlate rožky, zlate rožky, střibrne nožky. Ty rožky ji ulomime a žbankův z nich nalať dáme. Kdo z tych žbanků pijať budě? Kdož by jiný, jen syneček. A co un z nich pijať budě? Co by jinši jak vinečko?*)

Bartoš 1901 / 0110b | Na Podoľských łúkách (13%)
Na Podoľských łúkách ej našeł Janko dukát; chto mu ho premený [: ej miléj doma nený :] Přišeł on do šenku, tam cigáné hráľi dał jim do cimbáła: [: hrajte my do rána! :] Do rána biéłého, aj až dennyčka vynde, až jeho mamyčka [: sama prenho prinde. :] Tak mu ony hráľi, ej až dennyčka vyšła až jeho mamyčka, [: ráno prenho prišła. :] Pod, Janýčko, domou, ej nechaj tu cigánou, nech cigáné hrajú, [: roboty nemajú. :] A ty máš robotu [: oračku, kopačku :] [: aj krmit kravyčku. :]

Erben 2/792 | Nad Chrašťouci na ty hůrce (12%)
Nad Chrašťouci na ty hůrce stavějí tam krmník, že tam mají stary panny, že je budou krmit. Ta Kolínskejch dala sukni, ta kovářouc kabát: aby jich tam nedávali, že se budou vdávat.

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (10%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (10%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.