Smutný 13/042 | Když sem já šel pres hory

8 words

Smutný 13/042 | Když sem já šel pres hory (100%)
Když sem já šel pres hory, pres zelené

Smutný 03/089 | Když sem já šel pres hory (100%)
Když sem já šel pres hory pres zelené javory

Erben 2/026 | Když sem odcházel (100%)
Když sem odcházel, muzika hrála; moje nejmilejší pro mne plakala. Ach, neplač pro mne, pojď raděj se mnou: a já tobě koupím sukni zelenou. Sukni zelenou, ne tuze dlouhou, abysi ty mohla vandrovat se mnou. Povandrujeme přes hory, doly, a lesové budou naše komory. Tráva zelená naše peřina: tam budeme spávat a se milovávat, holka rozmilá.

Bartoš 1901 / 0440 | Dyž sem já šeł pres ty (95%)
Dyž sem já šeł pres ty hory, pres to poľe zeľené, postreteł sem švárné dívča, měło ľíčka červené. Já sem sa jí začał pýtat: Odkaď, dívča, odkáď si? A ona mi povídała, že je smutná jakási. Ty si smutná, já su smutný, my zme smutní obá dvá, dał by ně to miłý Pámbů dybys była žena má.

Bartoš 1901 / 1210 | Ked sem išeł pres hory (95%)
Ked sem išeł pres hory, pres zeľené javory, [: čuł sem skały łámat :] milá na mňa vołała, ručenku ně podała, [: že sa bude vdávat. :] Vydávaj sa, děvečko, moje věrné srdečko, [: já sa žénit budu :] uvíješ ně pérečko, moje věrné srdečko, [: łebo voják budu. :] [: Já do vojny pojedu, :] [: já budu vojáček :] [: a ty si moja miłá :] [: chystaj povijáček. :] [: Ja chystaj si ho, chystaj, :] [: z bíłého harasu, :] [: ja co budeš povíjat :] [: šohajkovu krásu :] [: Tá šohajkova krása, :] [: tá ňa utrápiła, :] [: jak dyby ňa mamička :] [: trikrát do dňa biła :] [: Aľe ňa má mamička :] [: ani ráz za týdeň; :] [: tá šohajkova krása :] [: trápí ňa každý deň. :]

Sušil 0229 | Jede Janóšek přes hory (89%)
[: Jede Janóšek přes hory, :] veze Marušku na koni. Kázal Marušce spívati a horám sa rozléhati. Spívaj, Maruško, pěsničku, veselú, pěknú maličkú. Jak si ju doma spívala, dy’s u otca, matky byla. Jala Maruška spívati a hory sa rozlíhati. Učuli tě ju zbojníci, velehradščí lúpežníci. Poďme, my mu ju vezmeme, toho zrádca zabijeme. Ustup, Maruško, na levo, pod javor, zelené dřevo. Janóšek mečem zatočil, po dvanásti hlavách skočil. Třinástý sa mu vyprosil, že by za ním zbrojí nosil. Nezabíjaj mne, Janíčku, složím o tobě pěsničku. »Vím já bránu malovanú, zlatem, stříbrem okovanú.« Kdo tu bránu malovat dal, zlata, stříbra nelitoval. Ten tu bránu malovat dal, kdo Marušku domiloval.

Sušil 0290 | Pod jaborem pod zeleným (89%)
[: Pod jaborem pod zeleným :] oře dívča vouem jedním. Oře, oře, přeorává, máti na ňu povouává. Ostaň, dívča, ostaň státi, budeš-li sa vydávati? Ja sa vydávat nebudem, na Janoška čekat budem. Janošek je hodný chasník, ví přes hory každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kady choďá pro nevěstu.

Bartoš 1901 / 0677 | Když sem šel přes hory (88%)
Když sem šel přes hory přes ten les borový, [: našel sem tam, našel :] oříšek lískový. To nebyl oříšek, to nebylo jádro; [: co sem se nachodil, :] všecko bylo darmo. Přišel sem k mé milé, k milé pod okýnko, [: zaklepal, zaťukal: :] »Spíš-li, má Nanynko?« Ale já, já nespím, já tě dobře slyším; [: ale že já tobě :] otevříti nesmím. Když mně neotevřeš, tak s Pánem Bohem lež; [: já o tě nestojím :] až do smrti po dnes.

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (88%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.

Sušil 0615a | Když sem já šel přes ty (88%)
Když sem já šel přes ty hory, všecí ptáčkové zpívali. Žádný nepláče, každý zpívá; cos tak, má milá, žalostivá? Což nemám byt žalostivá, má poctivosť se kolíbá, má poctivosť v kolibecce, tobě, synečku, svítí slunce. Tobě, synku, tobě jináč, za klobúčkem rozmarýn máš; tobě se líčka červenajú, moje očička plakať majú.

Sušil 1007 | Pověz mě má milá panenko (88%)
Pověz mě, má milá panenko, kerá je stezčička k vám? Jedna je stezčička přes hory a druhá je přes Dunaj. Dyž pudo stezčičkó přes hory, bojím se zablódění, dyž pudo stezčičkó přes Dunaj, bojím se utopení. Zkázala mně jedna potřebná, zkázaly bohatý dvě. Lepší je ta jedna potřebná než te bohatý vobě. Bohatá je pěkná červená, dokad jí matka hledí; a jak se vod matke dostane, ledva pro špino chodí. Potřebná je pěkná červená, hoběnko jako máslo, já sem si na ňo chtěl posvítit, ono mně světlo zhaslo.1)