Kolberg 06.2 / K0668

5 words

Sušil 0408 | V černym lese při pěknym kopečku (100%)
V černym lese při pěknym kopečku [: namluval tam synek švarnu děvečku. :] A tak dluho ju sobě namluval, ež zeleny vinek s jeji hlavy sjal. Prosim tě ja, prošvarny Janičku, něbraň mi zavolať na svu mamičku. Volaj, volaj, šak se nědovolaš, šak v tym černym lese ptačka něslychať. Jak ponajprem hlasem zavolala, hned se v černym lese chojka lamala. Jak po druhej hlasem zavolala, hned bystra vodička z Dunaja lela. Jak po třeti hlasem zavolala, jeja mamička hned z hrobu vstavala. Zhůru, staňte, rozmili synove, už se s našu Anu v horach zle děje. A synove z hrobu povstavali, na svoje koničky vrane sedali. Potkali tam jedneho Janička, byla zkrvavena jeho šablička. »Cos udělal, rozmily Janičku, že maš zkrvavenu svoju šabličku?« Letěla tu bila holubička, a ja sem ji střelil prostřed srdečka. Něbyla to bila holubička, to byla, Janičku, naša sestřička. Kaj si poděl, rozmily Janičku, kaj si poděl tu našu sestřičku? Zakopal sem v lese při chodničku a přikryl sem ju zelenu chvojičku. A hned Janičkovi hlavu sťali, na tej hlavě jemu klobuk něchali. Na klobuček psali zlate litery, by lide věděli, čim se provinil.

Bartoš 1901 / 0606 | Pred naší je pěkný stromek zeľený (100%)
Pred naší je pěkný stromek zeľený, do k nám íde každý s něho odłomí, aj ty moja nájmilejší taká si, zakáď chłapci neužijú tvéj krásy. Ani som já nevěděła, co je zľe, do si koho zamiłuje, nech vezme; kdo si koho zamiłuje, može vzat, chyma* by mu miłý Pámbů nechtěł dat. Moje miłé premiľené čerešně, šecky sa ně vysypały po cestě, kdo ty moje čerešéňky pozbírá, keď já nemám na Súchově frajíra?

Bartoš 1901 / 0952 | Eh mužu mužu ty zľe gazduješ (100%)
Eh, mužu, mužu, ty zľe gazduješ, och, nigdy doma nenocuješ a já mám děti drobné, krapky mľéka nemám v domě. Ach ženo, ženo, co po tvéj řeči, dyť nám bez krávy ľepší svěčí, čím bys ju chtěła zimovati, dyť nemáš v domě hrstku mňati.

Sušil 0341 | Osiřelo dítě (100%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Přišlo do rozumu, ptalo se na mamu. Tvá matka umřela, dnes rok pohřeb měla. Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku. Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunýčko matce na srdéčko. Děvče hned běželo, matce na hrob padlo. Má matičko, vstaňte, chlebička mně dejte. Běž, dceruško, domů, máš tam jinó mamu. Což je po té mamě, dyž ona mně bije. Dyž mně chleba dává, zlým mě odevzdává. Má mamičko, vstaňte, hlavičku mně češte. Běž, ty dítě, domů, máš tam jinó mamu a t. d.

Bartoš 1901 / 0059 | Nad Prešpurkem čierné pole hojahoj! (100%)
Nad Prešpurkem čierné poľe, hojahoj! nad Prešpurkem čierné poľe čo tam vydzíš, šetko tvoje, Bože môj! Vydzeł on tam šibenyčky, hoja hoj! vidzeł on tam šibenyčky, na nych złaté retázečky, Bože môj! Už ty zvony dozvónyły, hoja hoj! už ty zvony dozvónyły, už Janoška dohónyľi, Bože môj! Čos urobył, Janko, złého, hoja hoj! čos urobyl, Janko, złého že ta vedú svázaného, Bože môj! Zastreľił som hołubyčku, hoja hoj, zastreľił som hołubyčku, sedávała v okyénečku, Bože môj. Ona dycky hrkútała, hoja hoj, ona dycky hrkútała, mne smutnému spát nedała, Bože môj. Neboła to hołubyčka, hoja hoj, neboła to hołubyčka, ľež to boła frajerečka, Bože môj.

Černík 1908 / 298 | Taký sa mi (100%)
Taký sa mi téjto noci prisnul sen, že mój milý najmilejší přišol sem; a keď prišol, sadnul si na lavičku, pítal si on za širáček ružičku. Položil si svoje liečko na moje, pítal sa mňa: drahá duša, čo co je? A mňa bolí prevelice hlava má, že som si já len na tebja myslela. Falešný si, aj falešné srdco máš, povedal's mi, že mňa ty tak něnecháš; sluboval's mi na cele aj na duši, že sa naša verná láska nězruší. Už sa naša verná láska zrušila, už sa tebe jiná panna zlúbila; a keď sa ci zalúbila, vezni si, a keď sa ci zle povede, zmysli si.

Erben 3/209 | Na tom mostě (100%)
Na tom mostě, na kameně, přivázala žena muže na řemene. „Zlatá ženo! pust mě s něho: nebudu ti nadávati psí plemeno.“ Za tou naší stodoličkou moc ječmena:[59] uvázala žena muže na řemena.[60] „Ouvej, ženo! pust mě s něho, nebudu ti nadávati slova zlého.“ Co mě, ženo moje milá, co mě vážeš? vždyť já tobě všecko dělám, co mně kážeš: kážeš-li mně pro kvasnice, já ti pro ně honem běžím – bez čepice.

Sušil 0312 | Ten hodonský mýtný (100%)
Ten hodonský mýtný na roh stola sedí. Na roh stola sedí, do cedulky hledí. Přichodila k němu jeho dcerka milá: Tatínku můj milý, hlava-li vás bolí? Hlava mia nebolí, ale život celý, že sem tebe prodal 1) Turku pohanovi. Vyhledni, dceruško, vyhledni oknem ven, prachy-li to idú nebo Turci jedú? To prachy neidú, než to Turci jedú, a to Turci jedú, co mia vezmú sebú. Jak k domu přijeli, do dveří střelili: Stroj sa, mladá paní, musíš jeti s námi. Pěkně vám děkuju, můj tatičku milý, za dobré chování, za zlé vydávání. K Dunaju přijeli, bystrej vody ptala; a on jí podával z zlatého pohára. Nejsem naučena ze zlatých pohárů, ale sem učena přilehna k Dunaju. 2) K Dunaju přilehla, vody sa napila; jak sa jí napila, do něho skočila. Sjezte mia tu, sjézte, dunajské rybičky, ať mia nedostanú 3) Turkovy ručičky. Sjézte mia tu, sjézte, dunajščí račkové, ať mia nedostanú Turci pohanové. Ta stará Turková po břehu chodila: Cos to, mladá paní, cos to urobila? Nebyla bys u mňa jinší dělávala, ve zlatě, ve stříbře dycky přebírala.

Erben 7/015 | V Černovicích v hustém lese (100%)
V Černovicích v hustém lese hezké děvče trávu seče. Když travičky nasekala, za sebe se podívala. Spatřila tu mládenečka, zeleného myslivečka. „Co to, děvče, co to děláš, že v mém lese trávu sekáš? za to zde svůj život necháš!“ „Když mám tu svůj život nechat, potřikráte chci zavolat.“ „Zavolej si třeba pětkrát, neslyší tě než lesní pták.“ Když podruhé zavolala, bratr mladší ji uslyšel, bratru staršímu pověděl. „Milý bratře! zle je s námi, naše sestra volá v háji. Honem koně osedlejme a do háje pospíchejme.“ A když do háje přijeli, vrané koně zastavili, myslivečka tu spatřili. „Co jsi zabil, myslivečku, že máš zbarvenou flintičku?“ „Já jsem zabil holubičku na tom našem jetelíčku.“ „To nebyla holubička, to byla naše sestřička! – Všecky panny věnce vijou, jen mé sestře rubáš šijou. Všecky panny v stříbře, v zlatě, jen má sestra hnije v blátě!“

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (100%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Bartoš 1901 / 0103d | Keď sa miłý na vojnu (100%)
[: Keď sa miłý na vojnu brał, :] svojej miłej prikazovał, ej, svojej miłej prikazovał. [: By sa mładá něvydała :] sedom rokov ho čekała, ej, sedom rokov ho čekała. [: Keď už přišło v osmém roce :] žała trávu na potoce, ej, žała trávu na potoce. [: Přišeł ku něj od vojny pán :] a to boł ten jej mładý pán, ej, a to boł ten jej mładý pán. [: Pojže, miłá, na veseľí, :] už sa ti ten miłý žení. ej, už sa ti ten miłý žení. [: Na veseľí ti něpojděm :] všecko dobré ti vinšujem, ej, všecko dobré ti vinšujem. [: Vinšujem ti takú ženu :] jako paní císarovnú, ej, jako paní císarovnú. [: Čo mi, miłá, viac vinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti také dietky :] jako v našem hájku kvietky ej, jako v našem hájku kvietky. [: Čo mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti teľo złata :] jako v mojem dvore błata ej, jako v mojem dvore błata. [: Co mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ, ej, keď sa se mnú rozłučuješ ? [: Vinšujem ti strom zeľený :] pod okénkem nasadzený, ej, pod okénkem nasadzený. [: Jalub *) boła zľe mysľeła :] boła by si zahynuła, ej, boła by si zahynuła. [: Aľe, keď si tak mysľeła, :] teraz buděš moja žena ej, teraz buděš moja žena.