Kolberg 06.2 / K0778

3 words

Erben 7/027 | Bude vojna bude (100%)
Bude vojna, bude, kdo tam na ni pojde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domfi, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plávají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe.

Galko 1/352 | Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati (100%)
Ťažko tomu sýkorovi pod vodou plávati, ťažšie tomu (ešte ťažšie) šuhajkovi dievča milovati, keď ho ono nechce, len s druhými šepce, svojho potupuje, druhýmu sľubuje spravedlivô srdce. A tak idú naše časy s hodinami rovno, keď nám smrť sviečku zahasí, bude nám spokojno; a tak bude amen, keď zavalia kameň na tie naše kosti, duša do radosti (večnosti) pôjde na examen.

Galko 1/150 | Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady (100%)
Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, popapreš laliju, ej, veru ťa zabijú. Keď ma i zabijú, ej, však ma pochovajú do kostola toho, ej, kde panny sedajú. Podľa tej stolice, ej, kde leží tisíce panen i mládencov, ej, rozkošných šuhajcov. Ta ma, bože, ta ma, ej, to je moja sláva, kde je mnoho panien, ej, až na veky ameň. A nasejte na mňa, ej, lalije, šalvije, kto pôjde popri mne, ej, každý si odtrhne: Tu leží Janíček, ej, švárny šuhajíček, čo umrel pre dievča, ej, pre švárno frajerča.

Bartoš 1901 / 0496 | Pri trenčanském zámku (100%)
Pri trenčanském zámku [: klášter stavajú, :] krištáłové okna [: doňho dávajú. :] Krištáłové okna, [: žeľezné rámy :] děvča povjedało, [: že pojdě s nami. :] Děvča povjedało [: mamka nědała :] že je cerka mładá, [: aby robiła. :] Može to dať pán Bůh, [: že sa já vydám :] prindě šohaj z vojny, [: ručku mu podám. :]

Galko 1/164 | Sadla muška na konárik (100%)
Sadla muška na konárik, potriasala kvet; načo si mi, moja milá, zaviazala svet? Ja som ti ho neviazala, viazals’ si ho sám; ktorému chcem šuhajovi moje srdce dám. Jednomu som srdce dala, druhému je žiaľ; tretiemu som povedala, že nepôjdem zaň. Štvrtý sedí pokraj stola ako z ruže kvet, ak mu srdce, rúčku nedám, pôjde v šíry svet.

Bartoš 1901 / 1016 | Ovečky barani (99%)
Ovečky, barani, chto pójde za vami? Šuhaj malovaný, h biľenej košeli.

Sušil 0866 | Synečku synečku (1%)
Synečku, synečku, kams poděl voničku, co tobě milá dala, dyž s tebó večír stála? Dyž sem šel na hody, spadla mně do vody, do vody do Dunaja, voděnka mně ju vzala.

Sušil 0011 | Byla cesta byla ušlapaná (1%)
[: Byla cesta, byla ušlapaná, :] kdo ju šlapal? Matka Krista Pána. Postřetla ju tam svatá Alžběta: Kam ty kráčíš, sestřičko má milá? Kráčím, sestro, kráčím do kostela, poslúchat mše, svatého nešpora. Nechoď, sestro, nechoď do kostela, povidajú, že porodíš syna. Máš ho zrodit na ty slavné hody, když zamrznú v studenenkách vody. A co by to za novina byla, kdyby panna syna porodila! Porodila v ty vánoční hody, co zamrzly všecky všady vody. Není ptáčka, ani křepelice, samé zimy, samé metelice. Edem jedna voda nezamrzla, kde Maria pro vodu chodila, by Ježišku kúpel udělala.

Sušil 0356 | Umřela dneska Trudovi žena (1%)
Umřela dneska Trudovi žena, a Trud jí nevěří: Staň, Ženko, hore, srdenko moje, šak ťa nic nebolí. Trudovu ženu už oblíkajú, a Trud jí nevěří: Staň, ženko, hore, srdenko moje, šak ťa nic nebolí. Trudovu ženu do truhly kladú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu na máry nesú, a Trud jí nevěří atd. Trudovej ženě už vyzváňajú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu na kerchov nesú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu do hrobu kladú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu už pochovali, a Trud jí nevěří atd.

Sušil 1898 | Šenkýřko hluchá (1%)
Šenkýřko hluchá, sklenica suchá, nalej nám do ní, ať nám nezvoní.

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (1%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.