Kolberg 01 / K0043t

4 words

Sušil 0759 | Pod horú studenka (100%)
[: Pod horú studenka, :] [: vody z ní ubývá; :] ponáhlaj, šohajku, frajerka umierá. Umierá, umierá, už ju spovědajú. Na tebja, šohajku, na tebja čekajú. Však já dosci běžím, až sa všetek třasu, abych sa odprosil svej milej zavčasu. Můj milý šohajku, už sa s tebú lúčím; už tebja, šohajku, už Bohu porúčím.

Sušil 0356 | Umřela dneska Trudovi žena (96%)
Umřela dneska Trudovi žena, a Trud jí nevěří: Staň, Ženko, hore, srdenko moje, šak ťa nic nebolí. Trudovu ženu už oblíkajú, a Trud jí nevěří: Staň, ženko, hore, srdenko moje, šak ťa nic nebolí. Trudovu ženu do truhly kladú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu na máry nesú, a Trud jí nevěří atd. Trudovej ženě už vyzváňajú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu na kerchov nesú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu do hrobu kladú, a Trud jí nevěří atd. Trudovu ženu už pochovali, a Trud jí nevěří atd.

Sušil 0366 | Sestra bratra vystrojala (96%)
Sestra bratra vystrojala na tu vojnu na daleko Košulku mu vyválela, aby sa na něm bělala. Šnurečku mu zavázala, by sa na něm červenala. »Všecí páni z vojny jedú, mého bratra koňa vedú. Ptám sa já vás, páni milí, kde ste mého bratra děli?« Na tém francúzkém pomezí tvého bratra hlava leží. Leží, leží porúbaná, podkovama rozšlapaná.

Sušil 0761 | Pod synečkem zticha koně (69%)
[: Pod synečkem :] zticha koně kráčé,1) galanečka přežalostně plače. Ach, mlč, neplač, má milá děvečko, ať nezbledne tvé červené líčko. A proč by mně líčko mé zbledalo? A dyť ešče muža nepoznalo. Teprv bude mé líčko zbledati, ach, až bude muža poznávati.

Sušil 0156 | Spala bych spala ale ne sama (69%)
Spala bych, spala, ale ne sama, s Pánem Ježíšem, s anjelíčkama. Ještě bych k tomu modlitbu dala,1) dybych s Panenkou Marií spala. O, Kriste, Kriste můj nejmilejší, tobě poroučím tělo i duši.2) Stup, můj Ježíši, do srdce mého, najdeš tam, najdeš Jesu napsáno. Svou duši kladu do tvých pěti ran, nechť v tvé milosti život dokonám.3) Při mém skonání stůj anjel strážce, Maria Panna orodovnice.4)

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (69%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.

Sušil 2250 | Stojí hora velmi vysoká (69%)
Stojí hora velmi vysoká, zuver vojna, zama zima, velmi vysoká. Na tej hoře jaborový stůl, zuver atd. javorový stůl. Na tem stole miska ořišků. Jez, můj milý, nevylam zubů. Esli si ty zuby vylámeš, veti, vati, trume, trati, ty můj nebudeš, Na tom stolku míska smetánky, jez, můj milej, nepokap1) brádky. Esli ty si bradky pokapeš, veti, vati, trume, trati, ty můj nebudeš.

Sušil 0118 | Bože můj Bože můj jenom mě (69%)
Bože můj, Bože můj, jenom mě neopusť, co nemožu snésti, to na mne nedopusť! Bože můj, Bože můj, Bože můj nebeský, to na mne nedopusť, co nemožu snésti.

Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (69%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.

Sušil 0198. | Jak z vojenky přijechal (65%)
Jak z vojenky přijechal, do macičky pospichal, na okenko zaklepal. Matka k němu vyběhla, s koňa slezć kazala. Ja s koníčka něslezu, dokad milej něuzdřu. Ty už milej něuzdřeš, včeraj tydzěň, co je preč, pod zelenym krchovem. On koničkovi zacjal, na krchovo pospichal, věřim, zdravas vyřikal. Moje mile srdečko, promluv ke mně slovečko! Od koho si to slyšel, že by mrtvy mluvić měl? Pan Bůh zaplać, dzěvečko, za to jedno slovečko.

Sušil 0209 | Ti lhotcí pacholci (65%)
Ti lhotcí pacholci na formanku jeli a lhotské děvčátko na cestě přejeli. Kamarádi, bratři, co sme udělali, že sme to děvčátko na cestě přejeli. Její starý otec naprotiv ní běžel: Kerý ťa, dceruško, kerý ťa to přejel? Přejel mě, tatičku, přejel mia můj galán, už ho odeslali na panský kancelár. Tam ho odeslali, patnást ran mu dali, jeho galanečku včerá pochovali. Ti lhotcí pacholci šesti řady stáli a tak naříkali, jak by hudci hráli. A ten její galán na samém kraji stál, červeným šátečkem očka si utíral. A ty lhotské zvony pěkně vyzváňajú, moju galanečku do hrobu dávajú.