Bartók III 1500 | Jaj Bože muoj žiaľi son velikon

6 words

Bartók III 1500 | Jaj Bože muoj žiaľi son velikon (100%)
Jaj, Bože muoj, žiaľi son velikon

Galko 1/389 | Povedal si, že ma vezmeš (97%)
Povedal si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos' mi sluboval. Sluboval si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach, jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos’ mi sluboval. Nikto ti je nie príčina, len tá tvoja mať, pýtal som ťa na dva razy, nechcela ťa dať; dať ťa — nedala, prosiť sa mi kázala, a ja som sa tak rozhneval, že som druhú vzal.  

Galko 1/464a | Cez Nitru bystrá voda pretekáva (97%)
Cez Nitru bystrá voda pretekáva, juž mňa môj najmilejší zanecháva; milovať ma juž prestáva, a moje bystré oko zaplakáva. (Neplač ty, moja milá, nebuď smutná, každý sa vody bojí, keď je mutná; kalnú vodu holub pije, bystro to oko hladí, čo miluje. Nech sú ti vždy veselé tvoje oči, nech sa ti so mnou sníva vo dne, v noci; pri obede, pri večeri, nech ti je moje meno vždy v pamäti. Bárs hory, vody budú medzi nami, nech ťa len, moja milá, pánboh chráni; teba nech tak opatruje, jak verne moje srdce ťa miluje. Ja som tiež vo veľkom žiali postavený, pre teba, milá, veľmi utrápený; veselosti pre mňa neni, ani nebude do mého skončení. Však darmo nad mým losom horekujem, čas prešlý darmo v pamäť uvodzujem; vtedy sa mi on navráti, keď voda nitrianska sa hore vráti.)

Galko 1/464b | Cez Paludzu bystrá voda pretekáva (97%)
Cez Paludzu bystrá voda pretekáva, juž mňa môj najmilejší zanecháva; milovať ma juž prestáva, a moje bystré oko zaplakáva. (Neplač ty, moja milá, nebuď smutná, každý sa vody bojí, keď je mutná; kalnú vodu holub pije, bystro to oko hladí, čo miluje. Nech sú ti vždy veselé tvoje oči, nech sa ti so mnou sníva vo dne, v noci; pri obede, pri večeri, nech ti je moje meno vždy v pamäti. Bárs hory, vody budú medzi nami, nech ťa len, moja milá, pánboh chráni; teba nech tak opatruje, jak verne moje srdce ťa miluje. Ja som tiež vo veľkom žiali postavený, pre teba, milá, veľmi utrápený; veselosti pre mňa neni, ani nebude do mého skončení. Však darmo nad mým losom horekujem, čas prešlý darmo v pamäť uvodzujem; vtedy sa mi on navráti, keď voda nitrianska sa hore vráti.)

Galko 1/278 | Nahal si ma, nahal (97%)
Nahal si ma, nahal v žiali postavenú, a ty si zaletel za horu zelenú. Za boru zelenú, za ten čierny oblak; milý, duša moja, skorože sa mi vráť. Navráťže sa, navráť len jednu návratku; uviaž si koníčka na našu záhradku.

Sušil 0399 | Ziždžali se panove (4%)
[: Ziždžali se panove k bystremu Dunaju, :] mily, mocny Bože. Jak k Dunaju přijeli, velku radu měli, mily, mocny Bože. Kdo ten Dunaj přeplyně, rytiřem ostaně. Obral se z nich najmladši, ze sta najšvarnějši. Jak byl prostřed Dunaja, volal: Bože, kraja. A jak byl blizko břeha: Podaj, pachole, dřeva, bo mi ho potřeba. »Dřevo ci něspomuže,« pomož, Pane Bože. Dybych ja měl poslička, poslička věrneho! Ach, co by mi tam zašel k mej milej panence. 1) Posel k zamku přichodzi, panna v taňcu chodzi. Ach, paničko, pani ma, dybys ty vědzěla! Taňca by si něchala, k milemu běžela. Mily se ci tam topi v tym bystrem Dunaji. Pani taňca něchala, k Dunaju běžela, rybaři hledala. Oj, rybaře, rybaře, ulovte mi rybu, srdci memu milu. Jak prvši raz zatahli, klobuček vytahli. Jak druhy raz zatahli, pantličky vytahli. Jak po třeci zatahli, mileho vytahli. A mila ho uzřela, žalostně zplakala. Krku se ho chycila, do vody skočila.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (3%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (3%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.

Sušil 0337 | Šla sirotka hledať (3%)
Šla sirotka hledať svoji mamuličky, mily, mocny Bože, svoji mamuličky. Potkal ju stařeček, stařeček přestary, mily, mocny Bože, stařeček přestarý. Kaj iděš, děvečko, mila sirotečko? Mily, mocny Bože a t. d. Ach, ja idu hledať svoji mamuličky. Tva mamička leži u tych velkych dveři. Ulom si pruteček, klupni na hrobeček. Oj, hdo mi to klupe po mojim hrobečku? To ja sem, macičko, ja, vaše diťatko. Vemtě mne tam k sobě do tej černej země. Co bys tu dělala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, růženěc řikala. Co bys tu jidala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, piseček sbirala. Co bys tu pijala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, rosičku sbirala. Di, děvča, do domu, maš tam mladu mamu. Co je po mladosti, dy něni lutosti. Jak do domu přišla, matka ju popadla, třikrat zatočila, za pec ju hodila. Tatik šel z kostela, všeci ho vitali, enem Anička ni. Všeci mne vitatě, kaj Aničku matě? A Anička leži za pecem v kutečku. Přišli dva anděle, vzali ju pod křidla; vyletěli nizko, vzletěli vysoko. Přišli dva ďablove, popadli macochu; vyletěli nizko, sletěli hlyboko.

Bartoš 1901 / 0733 | V neděľu ráno (3%)
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.

Galko 1/010 | Od Oravy dážd ide (3%)
Od Oravy dážď ide, už môj milý nepríde; prišiel by on, jaj bože, pre zlé časy nemôže. Ani je to chyba tá, žeby bola cesta zlá; ale ľudské jazyky majú veľké praktiky. Príďže, Janík, príďže, príď, až keď budú štyri biť. Štyri bilo, päť bilo, milovanie chybilo. Štyri sviece zhoreli a tej piatej dopoly; už tá piata dohára, Janík dvere otvára.