Bartók III 1156 | To sasberskuo peknuo poľe

4 words

Bartók III 1156 | To sasberskuo peknuo poľe (100%)
To sasberskuo peknuo poľe

Bartók III 1152 | To dzivča je velmi peknuo (99%)
To dzivča je velmi peknuo

Bartók III 1158b | Nieto takuo peknuo džiušä (99%)
Nieto takuo peknuo džiušä

Bartók III 1445f | Peknuo meno ti mi dávajú (99%)
Peknuo meno ti mi dávajú

Sušil 0796 | Pře můj milý marijánku! (2%)
Pře můj milý marijánku! Sela sem tě na záhonku. Sela sem tě zrána, ona zešla tráva. Pře můj milý rozmarýne, už mně všecko ščestí hyne, už mně zahynulo, co mě těšívalo. Před našíma naprotivá, rozmarýn se tam zelená; už se nezelená, maměnka mu nedá. Zelená se mně přes pole; ani to nebude moje. Šohaju zarmócený, chodíváš v cizí strany.

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (1%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Sušil 0515 | Dyž já si zazpívám (1%)
Dyž já si zazpívám na věterském poli, můj hlásek udeří na lovecké zvony. Na lovecké zvony, na ty bílé domy, na ten nejbělejší, kde je nejmilejší. Dyž já si zazpívám za humnem na mezi, můj hlásek udeří milému do dveří. On ide k večeři, okenko otvírá: Poslyšte, mamulko, galanečka zpívá. Zpívá, synku, zpívá, šak ví pán Bůh kerá. To mamulko zpívá má galanka věrná.

Sušil 1991 | Letěu vtáček po tem poli sem (1%)
Letěu vtáček po tem poli sem i tam: Keby sa já muadej ženy douapau. Douapaš sa muadej ženy pod jeseň, až opadne drobný listek z čerešeň.

Sušil 1980 | Jedě člověk z pola z role (1%)
Jedě člověk z pola, z role, usiluje sobě, jeho ženka z krčmy idě, poskakuje sobě. Pytam se tě, můj mužičku, vela’s mi pooral? Jene štyry zahonečky, bochtě se obaval. Pytam se tě, ma ženičko, vela’s tam přepila? Ene štyry tolarečky, boch se něbavila. A jak tiť přišel domů, zapřah ju do voza, uvazal ji pecen chleba a nědal ji noža. A vypřah ju, vypřah z voza, zapřah ju do tačky, navařil ji z otrub klusek a nědal ji mačky. A vypřah ju, vypřah z tačky, zapřah ju do brany, divajtě se, staři, mladi, jak to cviču ženy. A vypřah ju, vypřah z tačky, zapřah ju do radla: Divajtě se, všeci lude, jak ta žena zbladla.

Sušil 1545 | Poštorské děvčata (1%)
Poštorské děvčata, može vás hanba byt, aj, že vy neumíte aj pole rozveselit. A ty novoveské, to jsú zpěvulenky,1) ty si rozveselá pole za rosenky.2)

Sušil 0367 | Trubju hraju i bubnuju (1%)
Trubju, hraju i bubnuju, vojačkové maširuju. Težcic bych ja maširoval, dyby mi hdo koňa sedlal. Starši sestra uslyšela, bratrovi koňa sedlala. Ta prostředni šablu dala, ta najmladši zaplakala. Něplačcě, sestry, o bratra, a on přijdzě za tři leta. Už tři leta pomijaju, sestry bratra vyhlidaju. Pytam se vas, pani mili, kaj scě bratra, kaj scě dzěli? Vaš bratřiček v poli leži, krev od něho valem běži. A kůň jeho vedle něho, nohu hřebe, lituje ho. Stavaj, paně, stavaj, nělež, daval si mi holy oves. A včul němáš ani slamy, rozďubu cě straky, vrany. Straky, vrany i ptakove, na ostatku chrobakove.