Smutný 01/081 | Povedal mi slavíček že už ide

7 words

Galko 3/015 | Povedal nám sláviček (100%)
Povedal nám sláviček, že k nám chojí Janíček, po lúčke, po zelenej, svojej milej premilenej. (Odpadla mu šablička z jeho koňa šimlíčka! Poj mi hu, milá, podať, už ja musím mašírovat’. Čo ťa je, milý, po mne, ja doma, tys’ na vojne! A jak ty mňa rada máš, popredaj ty, čo len kde máš! Popredaj vínohrady, vymeň mňa, milá, z vojny! Vínohrady nepredám, vínohrady ja rada mám.)

Smutný 01/081 | Povedal mi slavíček že už ide (100%)
Povedal mi slavíček, že už ide Janíček

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (82%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Smutný 14/020 | Milý mi povedal že k nám (79%)
Milý mi povedal, že k nám

Smutný 27/5/007 | Povedal mi milý že má štyry (79%)
Povedal mi milý, že má štyry voly

Galko 3/038 | Ach, bože môj, na tom svete márnom (79%)
[: Ach, bože môj, na tom svete márnom :] nenehaj ma dlho trápiť’ na ňom! [: Keby sa mi tá zem otvorila, :] tušim by sa do nej položila. [: Ach, bože môj, husárov verbujú, :] mám frajera, hadám mi ho vezmú. [: Vymeň ma ty, frajerenka moja, :] potom budem s tebú bývať doma. [: Čo by ťa ja, smutná, vymieňala, :] povedal si, že som ja chudobná. [: Chudobná som, to je pravda istá, :] hybaj, huncút, de je tvoja cesta!

Smutný 41/013 | Povedal si že ma vezmeš hoď (79%)
Povedal si, že ma vezmeš, hoď na jeseň žitko

Černík 1908 / 168 | Pred našima okny (79%)
Pred našima okny olivečka kvitně, povedal šohajko, že ju veru vytně. Nětreba ci, šohaj, olivenky vysac, mosíš si od našich dovolenie pítac.

Smutný 05/032 | Žid povedal vodu pije vodu pijem (79%)
Žid povedal, vodu pije, vodu pijem, vida že čertov srat budem ..

Smutný 09/032 | Kto to na mňa povedal (79%)
Kto to na mňa povedal

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (21%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“