Smutný 19/048 | Stojí hruška v poli kolem oboraná

6 words

Smutný 19/048 | Stojí hruška v poli kolem oboraná (100%)
Stojí hruška v poli kolem oboraná

Sušil 1759 | V šírém poli stojí hruška (67%)
V šírém poli stojí hruška, malovaná až do vrška, a kdo ju maloval? Má milá, když tam na travěnku chodila. V šírém poli stojí hruška, obrúbaná až do vrška. Kdo ju obrúbal? Hofeři, vařa zemiáky k večeři. V šírém poli hruška stojí, porúbaná až do poly; a kdo ju porúbal? Můj milý, když šel tam z hospody opilý.

Smutný 48/139 | V širém poli hruška stojí pod (67%)
V širém poli hruška stojí, pod ňú stojí dívčina

Smutný 48/237 | V širém poli hruška stojí stojí (67%)
V širém poli hruška stojí, stojí pěkně zelená

Sušil 1596 | V širem poli hruška stoji (67%)
V širem poli hruška stoji, hruška stoji na podoli.1) Pod tu hrušku Dunaj bystry, Dunaj bystry, kamen ostry.2) Pod kamenem trava rostě, trava rostě, zelena se.3) Po tej travě pavi choďa, pavi choďa, perka traťa.4) Staň, děvečko, zber perečko, musiš to měť na lůŽečko. Na lůžečko, na to nove prostěradlo kartunove. Už sem perek nasbirala, za klobuček nastrkala. Za klobuček za vysoky, že syneček černojoky.

Sušil 1598 | Stojí hruška v širém poli (67%)
[: Stojí hruška v širém poli, :] v širém poli. Pod tou hruškou Dunaj běží. V tom Dunaji troje ryby. Kdo ty ryby lovit bude? Lovil on je jen Jozef sám. Maruška mu nadháněla. Vylovil si rybu štiku. Přineslu ji před svou matku. Hádej, matko, co v tej rybě? V tej rybě je zlatý prsten, v tom prsteně drahej kamen. Skroz ten prsten tráva roste. Po tej trávě pávi chodí. Kdo ty pávy pásti bude? Páslu on je jen Jozef sám. Maruška mu nadháněla. A ty nedej do pšeničky! A já nedám do pohanky. Spolu pásli, spolu hráli. Aj jsou všechno proso spásli. A ty budeš louky sícti. A já budu věnce víti. Věnce vila skroz modrej květ. Že je Jozef Nováků zet.

Sušil 1706 | V šírém poli hruška stojí (67%)
V šírém poli hruška stojí, vršek se jí zelená, pod ní stojí má panenka, je celá uplakaná. Copak plačeš a naříkáš, má zlatá holubičko, tu máš šátek a utři si svoje černé očičko. Nač bych si ho utírala, dyž ješče plakat budu? A to proto, falešníku, že já tvoja nebudu. Ten prstýnek, cos mně dala, ten já nosit nebudu, pustím ho po Moravěnce a sám se dám na vojnu. Už byl od ní na dva hony, ješče na něj volala: Pověz ty mně, můj synečku, čím sem tě rozhněvala. Hněvalas mě, už nebudeš, ješče na mně spomeneš, dyž já sednu na koníčka a ty tady zůstaneš. Můžu zůstat neb nezůstat, nebo taky s tebou jet, rodiči jsou na krchově, ti nebudou nic vědět. Bratr, sestra sou na živě, ti mně bránit nebudou, co je mně od Boha daný, já pojedu za tebou.

Bartoš 1901 / 0150a | Stójí v poľi hruščina (67%)
Stójí v poľi hruščina, pod ňú stójí děvčina, małá, neveľiká, pěkná černojoká.

Bartoš 1901 / 0143b | V čirém poľi hruška stójí (67%)
V čirém poľi hruška stójí, vŕšek sa jí zeľeňá, pod ňú stójí moja miłá, je cełá upłakaná. Ja co płačeš a naríkáš pro svůj vínek zeľený, já pojedu do Triestu, kúpím ti pozłacený. A jak ty to možeš rovnat, złacený k zeľenému, tak jak ty sa možeš rovnat k młádenci poctivému? Prestaňte ně koňa sedłat, prestaňte ně trúbiti, já sa mosím na posľedy ze všema rozłučiti. Nájprv ze svojú mamičkú, kerá ňa vychovała, potom ze svú gaľánečkú, kerá ňa miłovała. Děkuju vám, má mamičko za vaše vychování, tobě moja gaľánečko, za tvoje miłování.

Smutný 46/033 | V širém poli hruška stojí celá (67%)
V širém poli hruška stojí, celá orúbaná

Erben 2/186 | Stojí hruška v šírém poli (67%)
Stojí hruška v šírém poli, zelená se, pod ni roste rozmarína, netrhá se: já ji musím utrhnout, kdybych tam měl zahynout, a ty musíš, má panenko, zapomenout. Kdyby se to naši páni dověděli, že je proutek z rozmaríny utržený: oni by sem svolali všecky krajské ouřady, oni by nás hned na vojnu pochytali.