Smutný 40/027 | Keď sa ja parobek po dědinú

8 words

Smutný 40/027 | Keď sa ja parobek po dědinú (100%)
Keď sa ja parobek, po dědinú sa túlám

Galko 1/005 | Ja parobek z Kapušan (50%)
Ja parobek z Kapušan nemam ženy, lem som sam. Hej, na co mi je, na co mlada žena, kedz ja mam so šebu dosc trapeňa? Žene treba to i to, šito, bardo, koryto. Hej, na co mi je ... Žene treba čižmičkv na jej biele nožičky. Hej, na co mi je ... Žene treba hustečka, fiertuch i sukenečka. Hej, na co mi je ... Žene treba pomada, kedz je da kdze parada. Hej, na co mi je ...

Smutný 15/044 | Šeci ludé povídajú že já sa (49%)
Šeci ludé povídajú, že já sa v noc túlám

Sušil 0338 | Šlo diťa chodničkem (1%)
[: Šlo diťa chodničkem, :] šprtalo špendličkem. Chodil Pan Bůh po vsi, nadešel to diťa. Co tu, diťa, dělaš? Svoji mamy hledam. Di, diťa, na krchov, tam tva mama leži, druhy hrob od dveři. Ulom haluzečku, pobuř 1) na hrobečku. Kdo tu buři na mne, 2) hlinu na mne sype? Ja, matičko, buřim, hlinu na vas sypu. Pusťtě mne tam k sobě, pusťte v tejto době. Di, diťa, do domu, maš tam mladu mamu. CoŽ je po mladosti, dy něni milosti. Dy mi chleba dava, popelem ho vala. A tak mi ho hodi, jako zlemu psovi. Dy svojim chleba da, za stůl jich posaza: maslem jim pomaza. Dy mi hlavu češe, to mi z ni krev teče. Dy ona mne myje, po ličku mne bije. Ach, matičko mila, vemtě vy mne k sobě, vemtě v tejto době. Me diťa rozmile, co bys tu dělalo, co bys tu jidalo? Rosičku zbiralo, vam nožičky mylo. Di, diťa, do domu, poviz tatičkovi, že si bylo se mnu. TatiČek něvěři, kyjem tež udeři. Di, diťa, do domu, třeti deň tě vezmu. Ach, tato, tatičku, předajtě kozičku, delajtě truhličku. Ach, tato, tatičku, předajtě kravičku, šijte kosulečku. Košulku došiva, diťa už umira.

Bartoš 1901 / 0450 | Dež já ješče jedno pudo zhůro (1%)
Dež já ješče jedno pudo zhůro, dulů po dědině, tam sobě namlovím, tam sobě namlovím hezký děvče v rozmarýně. Dež já ješče jedno pudo, zhůro, dulů do kopečka, šak te bodeš plakati, sobě naříkati hledě na mě z vokýnečka.

Erben 2/337 | Pověz ty mi má panenko (1%)
Pověz ty mi, má panenko, pověz ty mi upřímně, kdo k vám chodí, má panenko, kdo k vám chodí mimo mě? „Ach k nám žádnej nechodívá, není cesta šlapaná: jen po který my chodili – a ta nám už zarostla. Zarostla nám rozmarínkou, samým drobným jetelem: to nám jisté za znamení, že my svoji nebudem.“ Když nebudem, ať nebudem, však jsme oba svobodni: nebudem se trestu báti, že jsme byli nevěrni. Ten prstýnek, co’s mi dala, já ho nosit nebudu: hodím já ho do potoka, vší starosti pozbudu. A ten šátek, co’s mi dala, nechám si na památku: abych vždycky pamatoval na tvou falešnou lásku.

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (1%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.

Bartoš 1901 / 0783 | Sluníčko jož záchází (1%)
Sluníčko jož záchází, měsíček vechází, má milá se prochází, já so ješče v práci; pospíším si s prácó svó, bech muhl se svó miló slovo promloviti. A dež belo na večír, šil sem po dědině, nemohl sem usnóti, pro bolesť v mém těle. Vohlídno se na kameň, má milá sedí na něm, smotně vzdychá sobě. A dež belo půl noce, šil sem po městečko, nemohl sem usnóti, bolelo mně všecko. Sleším zpívát slavíčka, že homřela děvečka a to pro synečka.

Bartoš 1901 / 0558 | Dyž já ešče jednó pudu (1%)
Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů po dědině, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče v rozmaryně. Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů do kopečka, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče z vokýnečka. Dyž já ešče jednó pudu, panimámu prosit budu: Paňmámo zlatičká, poproste tatíčka, dáte-li mně vašu ceru.

Erben 5/095 | Já mám hůř než pes (1%)
Já mám hůř než pes, musím hlídat ves: pes do slámy někde vleze, zaspí zloděje, když leze; a já svou holí hájím stodoly. Jiný směle spí u ženušky svý; jiní mají dobry bydlo, a já musím jak strašidlo po vsi chodili a psy buditi.

Erben 3/118 | Jak je to v tý Stráži (1%)
Jak je to v tý Stráži hezky, hezky! rosta po celý vsi švesky, švesky: u někoho nejsú žádný, žádný – když voni mně syna brání, brání! Což je v těch Chlumčanech hezky, hezky: rostou na roubeni švestky, švestky; v Lukavici eště líp je, líp je: rostou na zelený lípě, lípě.