Poloczek IV 482 | Oj prečo si ma žienka

4 words

Bartoš 1901 / 0733 | V neděľu ráno (100%)
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.

Bartoš 1901 / 0567 | Rozmarýnek rozmarýn (100%)
Rozmarýnek, rozmarýn, na tom vŕše stójí; ja ešče sem daľeko, už ně pěkně vóní. Z maryánku vonička ta ně už uvadła, ja už ně od synečka všecka chuť odpadła. Chodíváł k nám syneček, aľe jen v neděľu už chodívat nebude, ľudé ho rozvedú. A dyž si ho rozvedú nech si ho aj majú, ja šak on si zpomene pohľédaja za mnú. Ja maľina, maľina, ľistu širokého, ja nemáš ty děvečko, gaľána stáłého. A dyž nemám gaľána, nemám ani řečí, nemajú proč płakávat moje čérné oči.

Sušil 1472 | Ej hoja hoja (100%)
Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, pones mně snídaňa, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja! Už sem posnídala, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej atd. Pročs mně nenechala? Ej atd. Dy sem nevěděla, že ty tu poženeš. Ej atd. Šak sem ti pravila, že já tu poženu. Ej atd. Toho sem nečula, co jsi mně pravila. Ej atd. A co si dělala, žes toho nečula. Ej atd. Krav sem obracala. Ej atd. Mohlas krav tak nechat a jenem počuvat. Ej atd. Dyž do škody zašly. Ej atd. Už sa tak nechajme, na sebe nehelekajme. Ej atd. Pěkně ti děkuju, za tvé helekání. Ej atd. Žes na mňa helekala a sa nehněvala. Ej atd. Což bych sa hněvala, nic mně’s neudělala. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, ani já snad tobě, nemáme nic proti sobě. Ej, hoja, hoja.

Galko 3/080 | Keď som bola mladá (100%)
Keď som bola mladá, slobodu som mala do každého šenku iť, aj muziku naštiviť. Už som sa vydala, starého dostala, [: jaj, už mosím doma byť. :] Prečo ste mi dali, načo ste mi dali [: toho muža starého? :] Ani len s ním ležkať, ani líčko božkať, ani hľadeť na neho, na huncúta starého!

Černík 1908 / 070 | Maryš moja (100%)
Maryš, moja Maryš, čo má telko moříš, ej, prečo mi, Marynka, dverí něotvóríš, ej, dveří něotvóríš? Otváraj, otváraj, lebo hore stávaj, ej, sceš-li moja býci, s iným něsadávaj, ej, s iným něsadávaj. Ona otvárala, na mňa ništ nědala, ej, já som sa oženil, ona něvydala, ej, ona něvydala. Vydám sa já, vydám, veru sa já vydám, ej, veru si já telko rozkadzovac nedám, ej, rozkadzovac nedám, Vydám sa já, vydám, prevelice ráda, ej, ako je to pekné, keď je žena mladá, ej, keď je žena mladá.

Bartoš 1901 / 0555 | Z druhéj strany jazera (100%)
Z druhéj strany jazera stójí ľipka zeľená, ej na ní seďá třé krásní vtáčkové, zpivajú si z veseła. Nebyľi to vtáčkové, aľe młádenečkové, ej zpívaľi si o jednéj děvece, kerý si ju dostane. Jeden praví: Bude má, druhý praví: Jak Bůh dá, ej a ten třetí: Moja najmiľejší, proco že si tak smutná. Proč že nemám smutná byt, za iného kážú ít; ej rozpukło sa mé srdečko ve mně, nemá ho kdo potěšit.

Galko 1/025 | Ľudia vravia, že som ja taký (100%)
Ľudia vravia, že som ja taký, že si ja preberám medzi dievčaty; a ja si vyberiem, ak mi pán boh dá, len také dievčatko, čo ma rado má. Švárne dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej ľalije; a ja si ho poznám, i ono ma zná, azda mi perečko za klobúčik dá. Či by si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám, ako otca, mať? Ej, na to, dievčatko, odpovedi niet, lebo ťa radšej mám, ako celý svet. Moja mať ti mi to povedá, že mňa, šuhajíčko, za teba nedá; v tom mi nezabráni moja rodina, ani tá uhorská celá krajina.

Bartoš 1901 / 0061 | Kvytla růža aj lalija (100%)
Kvytla růža aj lalija, nezdravá je moja mylá, nezdravá je [: velice,:} že má Janka v temnyce. Ach, vy pány, čo myslíte, prečo vy ho nepustýte, pustyte my [: mylého,:] pre Boha živého. A my ty ho nepustýme, my ho na smrt odsúdýme, ach, Bože mój [: premylý,:] šak moc trpýš pres*) vyny. Povedz, Janko, žes nevynný, že sú svědci ešče živý, nech odsvečá po [: pravdě,:] že sa poddáš pokorné. Začali mu desky pyíit, že mu budú truhlu robyt; ked mu truhlu [: spravyli, :] do nyéj Janka vložili.

Sušil 0285 | Pásl ovčák ovce (100%)
Pásl ovčák ovce na zelenej lúce, aitom tytom tytom, na zelenej lúce. Přišel k němu řezník a s ním strakatý psík. Aitom atd. Zdař Pán Bůh, ovčáče! Zač dáš svoje ovce? »Za dva rýnské slovem, za tolar si je vem.« 1) Žene ovčák domů, trefil se pán k tomu. Můj milý ovčáče, kam’s dal štyry ovce? 2) Milý ty můj pane, přišel mně vlk na ně. Měl’s kyj, proč ho’s nehnal, měl’s psa, proč ho’s nečval? Nedaleko Nysy už ovčáček visí.

Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno (100%)
Ej, vím já jedno spaniłé okénko, pod kerým sem stávał, na ťeba vołávał: spíš-ľi miľenko? A já nespím, nespím, ja ťa dobre słyším, aľe že já tobě, potěšení moje, otevrít nesmím. Proč bys nesměła, šak si sama doma, ja ľeda by tobě, panimáma tvoje zabraňovała. Co's to, má miłá, co's to učiniła, že's ty našu łásku, spaniłý obrázku, sama zrušiła. Já sem zrušiła pro ľudské reči, ja že nám nepráľi a ně záviděľi tvých čérných očí. Ty očka čérné ty sú ně věrné, za tyma já půjdu, ty miłovat budu, v noci aj ve dně.

Bartoš 1901 / 0634 | Holóbek vrká zezulka kuká (95%)
Holóbek vrká, zezulka kuká aj, v lese na buku. Co pak tam děláš, můj znejmilejší, v zeleným lesíku? Proč pak mě nechceš, proč nemiluješ? Proč ty mě nemáš rád? Proto že’s šelma, chodíš za jinéma pravdu ti povidám. Dé te mně šátek, šátek vešité, já ti jé veperu, abes měl čisté, dež pudeš k milé, dá-li Bůh v nedělu.