Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno

95 words

Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno (100%)
Ej, vím já jedno spaniłé okénko, pod kerým sem stávał, na ťeba vołávał: spíš-ľi miľenko? A já nespím, nespím, ja ťa dobre słyším, aľe že já tobě, potěšení moje, otevrít nesmím. Proč bys nesměła, šak si sama doma, ja ľeda by tobě, panimáma tvoje zabraňovała. Co's to, má miłá, co's to učiniła, že's ty našu łásku, spaniłý obrázku, sama zrušiła. Já sem zrušiła pro ľudské reči, ja že nám nepráľi a ně záviděľi tvých čérných očí. Ty očka čérné ty sú ně věrné, za tyma já půjdu, ty miłovat budu, v noci aj ve dně.

Erben 2/353 | Vímť já domeček (23%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Bartoš 1901 / 0592f | U Dunaja šaty prała (17%)
U Dunaja šaty prała, płakała, na šohajka všecku vinu skłádała. A prišeł k ní její miłý: Co robíš? U Dunaja šaty perem, šak vidíš! Ja co bys ty šaty prała, to je nic, aľe płačeš a naríkáš kam dáľ víc. Nepłaču já, můj šohajku, za ničím, ľeda za tvým sľubováním veľikým. Dycky's ty ně můj šohajku sľubovał, včil's ňa smutnú, zarmúcenú zanechał. Sľubovał's ně, můj šohajku, na srdci, že sa naša věrná łáska nezruší. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už ti jiná bíłý šátek vyšiła. Sľuboval's ně, můj šohajku, na těľe, že sa naša věrná łáska zebere. Už sa naša věrná łáska zrušiła, už sa tobě jiná panna zľúbiła. Preneščasná ta hodina na světě, kdo si koho zamiłuje do srdce.

Bartoš 1901 / 0208 | Náš súsed má vraný koně (16%)
Náš súsed má vraný koně, dávaľi mu tři sta za ně, já sem sa na ně díváł, jak ich včera rajtováł. Kamarádi na mú věru, já bych rači jeho céru, tá ma nožky jak srnka, očka čérný jak trnka. Jakživo ste neviděľi, takový děvče spaniłý, já sem se na ňu díváł; větr í s fěrtúškem hráł.

Bartoš 1901 / 1170 | Z Uherské strany (16%)
Ani som něvedzěł až dneska týždeň, že já už vojáčkem, vojáčkem budzěm. Trumbaři trúbiľi, kapera hráła, Janko mašerovał, miłá płakała. Nepłač ty, má miłá, nehub si hłavy, víc sa něnavrácím, hołúbku švarný. Ona mi hovoří: muoj pěkný, švarný, na tento šáteček s týma kvietkami. Či budzěš rúbaný, ľebo sekaný, ľen sa ty ucíraj s tými kvietkami.

Bartoš 1901 / 1258 | Šetko seno's predał (12%)
Šetko seno's predał, birkám słamu's dávał, keď sa prehło na puost stavał* birky za chvost. barana za rohy, stavał ho na nohy: staň, baránku, hore, puojdzeme na poľe. Jako bych ci stávał, kedz's ,o słamu dávał. Seno si popredał, słamu si mi dávał, veru ci, muoj gazda, méj haľeny nědám.

Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček (11%)
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.

Bartoš 1901 / 0548 | (11%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.

Erben 2/301 | Ten Zbirovský zámek (11%)
Ten Zbirovský, zámek[26] dokola klenutý, sedí tam můj milý řetězy sepnutý. Pověz mi, můj milý, proč té přikovali? „Pro tebe, má milá, že mi tě nepřáli.“ Co ho tam přivedlo? ti Zbirovští páni: aby on zanechal falše v milování. Co ho tam přivedlo než jeho mladý věk: přeškoda, Jeníčku! že jsi mně zkazil svět!

Galko 1/010 | Od Oravy dážd ide (11%)
Od Oravy dážď ide, už môj milý nepríde; prišiel by on, jaj bože, pre zlé časy nemôže. Ani je to chyba tá, žeby bola cesta zlá; ale ľudské jazyky majú veľké praktiky. Príďže, Janík, príďže, príď, až keď budú štyri biť. Štyri bilo, päť bilo, milovanie chybilo. Štyri sviece zhoreli a tej piatej dopoly; už tá piata dohára, Janík dvere otvára.

Sušil 0720 | Nejednó sem obešel (8%)
Nejednó sem [: obešel, :] a nic sem tam nenašel, jenom jedno [: okýnko, :] pod kerým milá spala. Ja, dybych měl ty klíče, ty ode dňa bílého, nedal bych já [: svítati :] až do roku celého.