Sušil 2121 | Ta židenská pěkná bílá mája

23 words

Sušil 2121 | Ta židenská pěkná bílá mája (100%)
Ta židenská pěkná bílá mája, stavěla ju první stárka sama,1) dež husičke vyháněla, na májo se podívala, haj, husičke, hájhá, zelená se mája.

Sušil 1258 | Pro Boha vás prosím (61%)
Pro Boha vás prosím v té vašé dědince, neubližujte tu našé Majdalence. Ona je jediná Zavodskýho dcera, neublížila jí židenská dědina.

Bartoš 1901 / 0030 | Co sa stało právě (31%)
[: Co sa stało právě v Hodonskéj hospodě; :] [: zabiľi tam stárka :] jak tancoval v koľe. [: Deset hodin bylo dyž v koľe tancoval :] [: o půł jedenásté :] dyž tú ranu dostal. [: Jak tú ranu dostał omdľeł, spadł na zem, :] [: jeho vlasní karamád :] probodł ho nožem. [: Chłapci ho zebraľi a domů ho nésľi, :] [: dyž už jeho ručičky :] aj nožičky skľesły. [: Otvírajte, mamko, otvírajte lésu *), :] [: vašého synáčka :] zabitého nesú. [: Hodonské děvčátka, ostávejte s Bohem; :] [: Na můj hrob nasaďte :] z rozmarínu koreň. [: Z rozmarínu koreň, bíłý karafiát, :] [: ja už vás nebudu, :] děvčátka, miłovat.

Sušil 2117 | Vy mokerščí pacholíci kdepak máte stárka? (31%)
Vy mokerščí pacholíci, kdepak máte stárka? Stárek leží pod lavicó, husa ho zašlápla.

Smutný 25/028 | Vrbečtí muádenci kde vy máte stárka (30%)
Vrbečtí muádenci, kde vy máte stárka

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (5%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Erben 2/320 | Svit měsíčku polehoučku (5%)
Svit, měsíčku, polehoučku na ten panský háj: nemysli si, má zlatá panenko, abych si tě vzal. Šel jsem lesem, byl jsem vesel, zpíval jsem sobě; uslyšel jsem smutný nářek od panenky mé. Ona stála pod stromečkem, neviděl jsem jí; hodila na mě jablíčkem, ozvala se mi. – Pod háječkem nad sádečkem roste májoví: kam jsi dala, má panenko, růže červeny? „Růže červeny povadly, věnce nemůž vít: nemyslete, potěšení moje, že vás musím chtít. Co je po tej rozmaríně, která nevoní: co je po vás, potěšení moje, když máte jiny! Co je po tej levanduli, která nekvěte: Co je po vás, potěšeni moje, když mne nechcete!“ Pod vršíčkem na dědince byla zahrada; chodila tam má panenka, kvítí trhala. Když kytičku natrhala, tu zaplakala: „Kýž jsem tebe, potěšení moje, byla neznala!“

Černík 1908 / 149 | Ani teho (5%)
Ani teho něbanujem, jako mi je lúto, že som já k vám chodzievával, to něvedzel nihdo. Len ten pekný mesjáček, ten sa na nás dzieval, čo som sa já se svú milú často ráz objímal. Ej, ten pekný mesjáček. ten je smlčenlivý, ten tu našu vernú lasku pred nikým nězjaví. Dobre sa maj, moja milá, tvé pekné pozrenie, že som já k vám chodzievával skoro na zblázněnie. Dobre sa maj, moja milá, tvé červené liečka, že som já k vám chodzievával z verného srdečka. Dobre sa maj, moja milá, tvoje bielé ruce, keré mňa objímávaly na zelenéj lúce.

Galko 1/311 | Počkajte, Slováci, nech ja vám tú vašu slovenskú zaspievam (5%)
Počkajte, Slováci, nech ja vám tú vašu slovenskú zaspievam. Keby si ty, Anka naša, dobrá gazdina bola, tak by si nám tých bryndzových halušiek navarila. Počkajte, ovečky, do mája, pôjdem vás popásti do hája. Keby si ty, Anka naša, dobrá gazdina bola, tak by si nám tých bryndzových halušiek navarila.

Galko 1/462 | Hopsa, Zuzka, srdce moje (5%)
Hopsa, Zuzka, srdce moje, keď ja zomrem, všetko tvoje: nohavice, župica, i barania čapica. (Balta, obušek, osekan, tulec, tešinka i čakan, i tá stajňa drevená a v nej krava červená. Ty maj bydlo na salaši, kde bývajú i valasi, bryndza, syr a žinčica, toho najedz, napi sa. Ovce cez deň tri razy doj, sama pri dojelnici stoj, žeň na lúku hneď zrána, bude hustá smotana. Z lúky zažeň do bučiny, kde je mnoho ostružiny, potom tam u studničky napoj kozy, ovečky. Pre zlodejov a pre vlkov nechávam ti k ovciam päť psov: Tisu, Belku, Zahraja, Bodroka a Lapaja. Tieto dudy s trima hučky nech si vezme syn do rúčky, a na nich si pohráva, keď sa času dostáva. Krpce moje daj žobrákom, kapsu pohrebným spevákom; kňazovi daj jahničku za mú hriešnu dušičku.)

Sušil 2320 | Smrtná neděla kams klíče děla? (5%)
Smrtná neděla, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému júří. A svatý Júří země odmyká, aby tráva růstla, tráva zelená. Tráva zelená, fiala modrá, všelijaké kvítí v letě prokvétá. Za onú vodú formani jedú;1) a co oni vezú? Nevěstu mladú.2) Nevěstu mladú a uplakanú.5) A což my jí dáme, by neplakala? Dáme jí, dáme šátek červený. Ona šátek vzala, předcej plakala. Dáme jí, dáme pěkný prstýnek. Ona prsteň vzala, předcej plakala. Smrt sme vynesli, máj ešče v lesi, černoccí pacholci sedí na peci. A seďte, seďte, pro máj nám běžte, ze štyrema vršky máj nám doneste. Máj nám doneste, pěkný zelený, a my vám zas dáme šátek červený.