Sušil 2320 | Smrtná neděla kams klíče děla?

109 words

Sušil 2320 | Smrtná neděla kams klíče děla? (100%)
Smrtná neděla, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému júří. A svatý Júří země odmyká, aby tráva růstla, tráva zelená. Tráva zelená, fiala modrá, všelijaké kvítí v letě prokvétá. Za onú vodú formani jedú;1) a co oni vezú? Nevěstu mladú.2) Nevěstu mladú a uplakanú.5) A což my jí dáme, by neplakala? Dáme jí, dáme šátek červený. Ona šátek vzala, předcej plakala. Dáme jí, dáme pěkný prstýnek. Ona prsteň vzala, předcej plakala. Smrt sme vynesli, máj ešče v lesi, černoccí pacholci sedí na peci. A seďte, seďte, pro máj nám běžte, ze štyrema vršky máj nám doneste. Máj nám doneste, pěkný zelený, a my vám zas dáme šátek červený.

Sušil 2317 | Smrtná neděla kdes klíče děla? (47%)
Smrtná neděla, kdes klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Juří. A svatý Juří země odmyká, aby tráva růstla, fiala modrá. Všeliké kvítí rozkrásně rozkvétá. Smrti sme odnesli a máj ešče v lesi, a naší pacholci ležá na peci.

Sušil 2300 | Smrtná neděla (36%)
Smrtná neděla, kams klíče poděla? Dala sem je, dala svatému Jiří. Svatý Jiří vstává, zem odemykává, aby tráva růstla.1) Tráva je zelená, fijala, růže, pomož nám, Bože. Prala plinky u studýnky, nohy, ruce myla. Čím jich utírala? Listečkem, plístečkem, zlatým papírečkem. Vij, matko, věnce své Kateřince, šak je dosti kvítí, až se hora svítí, a pod horó kamení, až se hora promění.

Sušil 0271 | Novina novina (22%)
Novina, novina, co to za novina? Hodonské panenky popadauy z čuna. Dvě ženičky muadé, tři panenky švárné a jeden muádenec, uvijem jim věnec. Na kohos, Mariško, na kohos vouaua, dyž ti ta vodička usta zalévaua? Byua bych vouaua na svoju mamičku, ale sem nemohua pro prudkú vodičku. Byua bych vouaua na svého tatíčka, ale sa mi vliua voda do srdečka. Byua bych vouaua na svého miuého, ale sem nemohua pro Boha živého. Mariščina máti na ulici stojí, ruce zauomuje, družičkám děkuje. Pěkně vám děkuju, hodonské družičky, co ste bývavauy s mú Mariškú dycky. Hodonščí muádenci, pěkně vám děkujem, že ste mú Marišku vynesli z vody ven.

Bartoš 1901 / 0003a | Na mšu svatú zvónijú (16%)
[: Na mšu svatú zvónijú, :] [: všecky panny na ňu idú. :] [: Krom jedna tá nešła, :] [: aj tá do zahrady šla. :] [: Tři rúže tam utrhła, :] [: tři věnce z nich uviła. :] [: Přišéł jest k ní młádenec :]: [: Daj ně, panenko, ten věnec. :] [: Daj ně, milá, oba dva, :] [: šak su já hodná osoba. :] [: Daj ně, milá, všecky tři, :] [: šak su já hodný jako ty. :] [: Já věnečka nesmím dat, :] [: počała by ně mati lát. :] [: Až ti bude mati łát, :] [: příjdi sa ke mně stěžovat. :] [: Stup si, miłá, na kameň, :] [: s toho kameňa na můj trmeň. :] [: A s tremeňa na koňa, :] [: pojedem społu do poľa. :] [: Jak do poľa přijeľi, :] [: hneď na vráta uderiľi. :] [: Otevřte, tovaryši, :] [: vezem vám těło i duši. :] [: Co to těło činiło? :] [: Na mše svaté nechodiło. :] [: Doneste jí łavicu :] [; a k tomu vína skľenicu. :] : [: Jak to vínko vypiła, :] [ hneď modrý płameň pustiła. :] [: Otevřte okénečko, :] [: nech si občerstvím srdečko. :] [: Proč zvony nezvóníte, :] [: snáď ani o mně nevíte? :] [: Nesmíme ti zvóniti, :] [: nechtěła’s na mše choditi. :]

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (16%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Sušil 2302 | Smrtolenko smrtolo (15%)
Smrtolenko, smrtolo, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svátému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klíčnice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe! Jedny vrata otevři, druhé mečem podepři.*) Svatá Kateřina, nalejte nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha i celá obloha.

Sušil 2302 | Smrtolenko smrtolo (15%)
Smrtolenko, smrtolo, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svátému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klíčnice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe! Jedny vrata otevři, druhé mečem podepři.*) Svatá Kateřina, nalejte nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha i celá obloha.

Sušil 2306 | Smrtná neděle kdes klíče dala? (13%)
Smrtná neděle, kdes klíče dala? Dala sem je, dala květné neděli. Květná neděle, kdes klíče děla? Dala sem je, dala květným pondělkům. Květný pondělku, kdes klíče poděl? Poděl sem je, poděl zeleným Štvrtkům. Zelený štvrtku, kdes klíče poděl? Poděl sem je, poděl svatýmu Jiří. Svatý Jiří stal, země vodmykal, aby růstla tráva; tráva zelená.*)

Bartoš 1901 / 1079 | Smrtná neděla kam se poděla (11%)
Smrtná neděla, kam se poděla, u svatého Jiří, u svatého Jiří, tam jsem seděla; svatý Jiří pán, pole odmykal, aby tráva růstla, aby byla hustá, až po kolena.

Sušil 0197 | Bylo Juři pachole (8%)
[: Bylo Juři pachole, :] [: sluhovalo ve dvoře. :] Vyslúžilo brany kůň, na konička sedelko, pod sedelko třmeněčko. Pod třmeněčko šátečku, švarnu Marijanečku. Marianko, dzěvečko, ež do ročku sedmeho, němiluj ty žadneho. Sedmy roček přichodzi, Juřiček jedzě z vojny. Natrefil tam pastyře, co černe bydlo pase. Ptam se ja cě, pastyři, je-li živa Slezkova, co švarnu dcerku měla? Och, Slezkova živa je, dněska dcerku vydaje. Už vy jenom pospeščě, na svadbu přijedzěcě. Jak za humny přijechal, velku střelbu udzělal, Marijance hlas vydal. Vyšla k němu Anička, Marjančina sestřička. Vitej z vojny, Juřičku, můj rozmily švagřičku. Marianka umřela, v klášteře je schovana, bilym ruchem odzita. Bilym ruchem odzita, černu hlinu přikryta. Třikrat klašter objechal, Marijanku zavolal. Marijanko, dzěvečko, přemluv ke mně slovečko! Cěžké moje mluveni, dy ve mně dechu něni. Zlaty prsteň s prstu sjal, Marijance na prst dal, a sam se zamordoval.