Rittersberk 1825 / 180 | Naše dívka Anka.xml

2 words

Sušil 1590 | Martinek je hezké (100%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.

Bartoš 1901 / 0128 | (100%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Sušil 0868 | Je pěkná zelená (100%)
Je pěkná zelená ta naša žingora, padaly oříšky do našeho dvora. Komu ty, děvečko, ty oříšky sbíráš? To tobě, synečku, že na mňa pohlédáš.

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (100%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.

Sušil 0943 | Na naši zahradě (100%)
Na naši zahradě rostě rozmarijan, prošvarna děvucho, povonať mi ho daj. Povonať ci ho dam, ene mi ho nězlam, bo jedna haluzka koštuje mě tolar.

Bartoš 1901 / 0098 | Před námy je zahrádečka (100%)
Před námy je zahrádečka, v téj zahrádce fijałečka, rozmarýn zeľený, šetek otrhaný. Ked sa chlapci naučili, na rozmarýn chodziévali, chodziévało jich moc, ked boła tmavá noc. A tá naša byélá stena šetka krvú zastriékaná, čo sa chłapci byli pro dva rozmarýny. Chłapci, chłapci, nebýte sa, prídete k nám, zmeríte sa, já také pérečko uvyjem ľahučko. A dziévenka nemeškała, k rychtárovy hned bežała, k rychtárovy na žałobu, že má dziéča škodu. A pan rychtár nyšt nemeškał, cedulenku napýsat dal, posłał po ulici, dze sú švárný chłapci.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (100%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Bartoš 1901 / 0111 | Počuvajtě ľuďá šetci (100%)
Počuvajtě ľuďá šetci, co sa stało téjto noci na tom našem horniém konci. [: Šohaj diévča odłudzuje :] od otca aj od matěre. [: Tak ju duuho odłudzovał :] do světa s ňú zavandrovał. [: Duuho oni vandrovaľi :] k večeru si spočívaľi, Viém já jednu doľinečku, [: v doľinečce studiénečku; :] tam si oni spočívaľi [: večera sa dočekaľi. :] [: Stěľ, má miłá, biéłé łože :] už to jináč byť němuóže. [: Jako bych já postěľ stłała :] perin som si něnabrała.

Bartoš 1901 / 0717 | Pod našíma okny ľipina (100%)
Pod našíma okny ľipina a na téj ľipině ľistina; trávy nažała, koňovi dała švárná děvčina. Koníček nechce žrat travěnky, že je od fałešnéj panenky; sedł na koňa a jéł do Brna mezi vojáky.

Sušil 0784 | Před naše okny lípa zelená (100%)
Před naše okny lípa zelená, na ní rosa krapnatá, pod ňó sedí děvčata; kerá bude má? Keráž by jiná, leda ta malá? Je třebas ta maličká, co má černý očička, to bude moja. Před sósedovým široký kameň; sedává tam děvečka, černooká Anička s synečkem na něm. Ona seděla, smutně hleděla, měla v ruce šáteček, v každém rožku kvíteček, hned mu ho dala a zaplakala.

Sušil 0782 | Před naše je zahradečka (100%)
Před naše je zahradečka, v tej zahradečce karuátečka, tyny dana jadana. Šua děvečka, natrhaua, před šohajka nasypaua. Jez, šohaju, karuátečky, šak jsú z našej zahradečky.