Sušil 0782 | Před naše je zahradečka

25 words

Sušil 0782 | Před naše je zahradečka (100%)
Před naše je zahradečka, v tej zahradečce karuátečka, tyny dana jadana. Šua děvečka, natrhaua, před šohajka nasypaua. Jez, šohaju, karuátečky, šak jsú z našej zahradečky.

Bartoš 1901 / 0844 | Velický páter kázeň káže (45%)
Velický páter kázeň káže, dává obrázky, ruce váže, [: tyrydana jadana. :] Já na tú kázeň také půjdu, jeden obrázek pítat budu, [: tyrydana jadana. :] Je to panáček miłostivý, dał ně obrázek, on był živý, [: tyrydana jadana. :] Dám ho do knížék, nestrčí sa, dám ho do truhły zadusí sa, [: tyrydana jadana. :] Dám ho na posteľ, ľehnu k němu, dá ně hubičku a já jemu, [: tyrydana jadana :]

Bartoš 1901 / 0254 | Pred naši je zahrádečka (24%)
Pred naši je zahrádečka, a v ní roste fiałečka, maryjánek drobný, a on pěkně vóní. Chłapci sa naň naučiľi, na maryjánek chodiľi, chodiľi naň v noci, chłapci černjocí. Dvá u zahrádečky stáľi, dvá maryjánek trhaľi, natrhaľi ho moc, dyž byla světłá noc. Jak děvčátko ráno stało, do zahrádečky běžało: maryjánku néni, moje potěšéní! A dyž néni maryjánku, nasejem si rozmarýnku; rozmarýnek drobný a on pěkně voní.

Sušil 0054 | Vyskočiuo sunečko (23%)
Vyskočiuo sunečko skoro ráno ranúčko, hej, hej, skoro ráno ranúčko. Vyskočiuo na stěnu na zahrádku trněnú, hej, hej, na zahrádku trněnú. Vyrůstuy tam tři růže, žádný pro ně nemože, hej, hej, žádný pro ně nemože. A šua pro ně děvečka, co chovaua synečka, hej, hej, co chovaua synečka. Atd.

Sušil 1536 | Šuo děvčatko žito žat (23%)
Šuo děvčatko žito žat k zelenému háju, nadešeu ho mládenec, zalubiuo sa mu. Poď, ty dívča, suúžit k nám, k temu mému pánu, nebudeš nic děuávat, enom pásat pávů. Já bych šua k vám suúžiti, máte ťažké vrata, nemohuy by chodívat za mnú pachouata.1)

Smutný 24/020 | Dyš sem já šua z kostelua (23%)
Dyš sem já šua z kostelua, milého sem viděua

Sušil 0454 | A v tej našej zahradecce (19%)
A v tej našej zahradecce stoji sucha jedla; [: něbuděš ty, děvče, moja, :] ež se rozzeleňa. Kerak se ma rozzeleňať, dyž je suchy kořen? Něnis mne ty, můj synečku, něnis mne ty hoden. Do tej našej zahradečky naseju si osti, aby mi už pominuly po milem tesknosti. Tesknosti mne pominuju, žalost mi nastava; ach, měla jsem ja synečka, už mne zaněchava.

Galko 3/069 | Do tej našej zahradečky (18%)
Do tej našej zahradečky jasne slnce svieti, [: zasiala si moja milá :] šelijaké kvety. Keď zasiala, zahrabala, biela ruža zišla; [: počože si, moja milá, :] sama za mnou prišla? Keď si prišla, sadniže si na moju postielku. [: Poď ma, milý, odprevadiť' :] k zeleniemu hájku. Čo by ťa mau odprevádzať, môžeš tu nocovať, [: máme novie postelečky, :] jednu nôcku pospať. Jako ľahla, tak zaspala, spala až do rána, [: ráno stala, zaplakala, :] že ju bolí hlava. Keď ťa mala hlava bolieť, mohla si poviedať, [: bol by ti šiel po doktora, :] doktoríka dohnať'. A keď už ten doktor prišieu, zaraz hej uhádou: [: počkajte len do večera, :] bude chlapec, lebo céra.

Bartoš 1901 / 0002b | Vydala matka (18%)
Vydala matka, vydala céru daleko široko; rozkázala jí, přikázala jí: Nechoď, céro, domů. Já se udělám ptáčkem jeřabým, k maměnce přiletím do zahrádečky, a tam si sednu na krásnú leluju. Maměnka příjde, zháňat mně bude s téj modrej leluje: Šo, ptáčku jeřabý, ty mě ju zlomíš, ona mně uvadne! Já sem nepřišla, maměnko milá, leluju lámati, ale sem přišla, maměnko milá, křivdu stěžovati.

Erben 7/048 | Napěv (8%)
(Napěv 621.) Šel jest pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když do prosíred přicházeli, pravil pán Bůh k Adamovi: „Se všech stromů požívejte, s jednoho jen zanechejte, Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje.“ Učinil se ďábel hadem, podved Evu i s Adamem. Utrh jabko velmi prudce a podal je Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. „Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli. Dal jim pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, dost se oba naplakali. Tu máš, Evo, z tvého smíchu, teď jsme padli oba k hříchu atd. Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí: Kriste pro tvé umučení dej nám hříchů odpuštění, At nás nežže věčný plamen, zachovej nás, Kriste. Amen. Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.

Sušil 2042 | Za našó vsó jahode só (8%)
Za našó vsó jahode só, trhala je má panenka, já také s ňó. Trhala je do fěrtóška, dávala je synečkovi do klobóčka. Jez je, milé, jak só sladký, trhale je mý ručičke, bele hladký.