Kolberg 06.2 / K0245

4 words

Bartoš 1901 / 0139 | Jedna hora dve hory (100%)
Jedna hora, dve hory, dve horičky zeľené, do ně budzě obímaci, moje ľíčka čjervené. Obímał by ích Adam, aľe si ho něžjádám; obímał by mi ích Janko, aľe je on daľeko. Sedaj, miłá, na koňa, pojedzěme do poľa, pojedzěme na tú łúčku, dzě je ľipka zeľená. Pod tú ľipkú studnička, je tam dobrá vodička, sľézaj, miłá, sľézaj dołů, napojíme koníčka. Miłá s koňa sľézala, dał í Pámbů pachoľa, o Bože mój, prebože mój, de je moja słoboda! Słobodenka, słoboda, néni každému voľná, enom tomu synečkovi, kerý sedá na koňa.

Sušil 0181 | A v pondělí po neděli (77%)
A v pondělí po neděli [: česal Heřman koně vraný. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu krásné jabka. Co si, Heřman, co si smutný, zdaliž tě hlava nebolí? 1) Jak pak nemám smutný býti, dyž mám pro nevěstu jeti a domů se nevrátiti? Nejeď, Heřman, nejeď pro ni, pošli pro ni tři sta koní. Tři sta koní, to nic není, dyž já musím přece pro ni. Jak jsó mrskli, tak jsó jeli, až na tó loku přijeli. Na tó lóku na širokó, pod tó lípu pod vysokó. 2) Koníček zlámal nožičku, Heřmánek srazil hlavičku. 3) Formani só se radili, majíľ pro ni přece jeti, či se domů navrátiti. Tělo mrtvé promluvilo, by se pro ni přece jelo. »Nebude-li mně samému, bude bratrovi mladšímu.« Jak só mrskli, tak só jeli, až na její dvůr přijeli. 4) Vítám vás, páni mládenci, kde ste ženicha nechali? A ženich nám doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak živa sem neviděla, jak živa sem neslyšela, aby ženich doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak só mrskli, tak só jeli, až na tó lóku přijeli. Nevěsta se s vozu nahla, 5) červeno krev uhlídala. Tady vidím krev červenó, není-li to Heřmanova? 6) A to není krev člověčí, ale to je krev zvířecí. Zabil Heřman, zabil lani, aby měl hostům chystání. Jak só mrskli, tak só jeli, až na jeho dvůr přijeli. Vítám vás, páni mládenci, vítám vás, panny družičky. Tebe, nevěsto nemilá, dy bys byla krk srazila, než mého Heřmana znala! Komu pak to máti praví? Nepraví-li to mně samý? A to nepraví mně samý, a to praví Heřmanovi. Dyž počaly stolů chystat, Heřmanovi hrany zvoní. Komu pak to hrany zvoní? Nezvoní to Heřmanovi? 7) Umřelo tady děťátko, a to malé nemluvňátko. Dyž počali k stolu sedat, Heřmanovi prepus zvoní. Komu pak to prepus zvoní? Nezvoní-li Heřmanovi? Komu pak by to jinému, nežli Heřmanovi tvému? 8) Nevěsta to uslyšela, hned jim oknem vyskočila a na krchov hned běžela. 9) Jedním nožem hrob hrabala, druhým nožem k srdci jela. Kdo tady půjde, pojede, každý litovati bude. Leží tady tělo s tělem, dvě dušičky s Pánem Bohem.

Galko 1/037 | Od Lučenca dážd ide (77%)
Od Lučenca dážď ide, už môj milý nepríde, šivor, javor, lipce, dupce, trajce, vojce, nepríde. Prišiel by on, jaj bože, pre mrcha svet nemôže. Šivor, javor, lipce, dupce, trajce, vojce, nemôže. Pre nevesty klebetné, pre dievčence štebotné. Šivor, javor, lipce, dupce, trajce, vojce, štebetné.

Sušil 0780 | Před nami lavečka (77%)
[: Před nami lavečka, :] [: ohyba se. :] Pod ňu je vodzička, přeliva se. Vyperce, macičko, košulenku. Juž mi odmluvaju mu milenku. Juž je košulenka vyškrobena, moja najmilejši odmluvena. Dyž je odmluvena, něbojim se. Přijdzě ta hodzina, oženim se. Zeleny jalovec juž dozrava, že mne ma milenka zaněchava. Zachodzi slunečko v hory, v lesy, že mne v Krmelině nic něcěši. Cěšivavalo mne, už něbudzě. Budzě mne cěšivać něhdzě indzě.

Galko 3/002 | Tá vojnička, tá vojna (77%)
Tá vojnička, tá vojna, každému je odporná; beda tomu šuhajovi, kerý sedá na koňa. Sadni, milá, na koňa, pojdeme my do poľa, pôjdeme my na tú lúčku, de je lipka zelená. A ty naše koníčky napili sa vodičky: sadaj, milá, na koníčka, pôjdeme poľahúčky. Keď už prišli do poľa, dau im pámbo pahola; ach, bože môj, prebože môj, de je moja sloboda! Vyndi, milá, na drevo, obzri sa tam, kde je kdo. Nikoho som nevidela, krome môjho milého.

Galko 1/321 | Pod Muráňom stojí lipka zelená (77%)
Pod Muráňom stojí lipka zelená, pod tou lipkou teče voda studená; kto tú vodu piť bude, mrcha ženu mať bude, a tá žena nikdy dobrá nebude. (Neboja sa ty, šuhajíčko, ženy zlej, len sa napi tej vodičky studenej; dostaneš ty ženičku, červenú jak ružičku, tá zostane verná tvojmu srdiečku. Pod Muráňom stojí hruška zelená, na tej hruške visí hruška červená; kto tú hrušku jesť bude, mrcha dcéru mať bude, a tá dcéra nikdy dobrá nebude. Neboj sa ty, šuhajíčko, dcéry zlej, len sa najedz tej hruštičky červenej; budeš ty mať dcérečku, červenú jak ružičku, a tá dcéra milovať ťa vždy bude. Napil som sa tej vodičky studenej, najel som sa tej hruštičky červenej; mrcha ženu som dostal, mrcha dcéru som ja mal, Zmok ohnivý bodaj starú babu vzal!)

Galko 1/251 | Sedela na vršku, volala: Ondrišku (77%)
Sedela na vršku, volala: Ondrišku, poďže sem, Ondrišku, sama som na vršku! (Sedela na jame, volala: Adame, poďže sem, Adame, sama som na jame! Sedela pri kríčku, volala: Janíčku, poďže sem, Janíčku, sama som pri kríčku ! Sedela na dube, volala: Jakube, poďže sem, Jakube, sama som na dube! Sedela na lipe, volala: Filipe, poďže sem, Filipe, sama som na lipe!)

Galko 1/249 | Kamaráci moji, tu ma nenechajce (77%)
[: Kamaráci moji, :] [: tu ma nenechajte. :] [: Pod zelenú lipku, :] [: tam ma pochovajce. :] [: Kamaráci moji, :] [: pomáhajce plakac. :] [: Už ma nebudzece, :] [: medzi sebú čakac. :]

Galko 1/096 | Medzi horami lipka zelená (77%)
Medzi horami lipka zelená; zabili Janka, Janíčka, Janka mesto jeleňa. (Keď ho zabili, zamordovali, na jeho hrobe, na jeho hrobe, kríž postavili. Ej, krížu, krížu, ukrižovaný: tu leží Janík, Janíček, Janík zamordovaný. Ta šla Anička plakať Janíčka; hneď na hrob padla a viac nestala dobrá dušička.)

Galko 1/048 | Horela lipka, horela (77%)
Horela lipka, horela, pod ňou má milá sedela; keď na ňu iskry padali, všetci mládenci plakali. Iba ten jeden neplakal, +) čo ju falošne miloval.

Černík 1908 / 275 | V Vyškovském poli (77%)
[: V Vyškovském poli :] tri lipky, vyškovští chlapci, švarní mladzenci, do bitky. Oni sa bili v sobotu večer do rána a jeho milá, galánka verná, plakala. [: Něbij sa, Janko, :] něbij sa, tu máš vínečko, tu máš vínečko, napij sa. [: Něchcem vínečka, :] voda je, pre tebja, milá, galánka verná, bitka je.