Černík 1908 / 275 | V Vyškovském poli

49 words

Černík 1908 / 275 | V Vyškovském poli (100%)
[: V Vyškovském poli :] tri lipky, vyškovští chlapci, švarní mladzenci, do bitky. Oni sa bili v sobotu večer do rána a jeho milá, galánka verná, plakala. [: Něbij sa, Janko, :] něbij sa, tu máš vínečko, tu máš vínečko, napij sa. [: Něchcem vínečka, :] voda je, pre tebja, milá, galánka verná, bitka je.

Černík 1908 / 066 | V tom hrozenském pol (45%)
V tom hrozenském poli pasli chlapci voly, [: a keď ich napásli, na vodu ich hnali. :] Keď ich napójili, do bitky sa dali, [: chudobnéj mamičce synečka zabili. :] Otvárajce, mamko, má mamičko, dvére, [: už z vaš'ho synečka něvinná krv leje. :] Otvárajce, mamko, má mamičko, liesu, [: už vaš'ho synečka zabitého něsú. :] Až na vašem stole vyrosce rozmarýn, [: potom já vám, mamko, mamičko, ozdravím. :] Na tom rozmarýně modrá fijalečka, [: potom vám ozdravím, má dobrá mamička. :]

Sušil 1958 | Na horách na dolách (30%)
Na horách, na dolách srnička vodu pije; neščasná hodina, dyž žena muža bije. Mužíček pobožný tam pod pecú sa modlí: Nebij mňa, ženuško, šak já už budu dobrý.1) Nebij mňa, ženuško, šak já už budu dobrý, až na mně naroste rozmarýneček drobný.2) Rozmarýnek drobný travěnku převyšuje, ne každá ženuška svého muža miluje.

Sušil 1271 | Ach Bože můj Bože (30%)
Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, můj tacičku, zlaty holubečku, politujcěž mne. A taciček idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podź, milý bratřičku, zlay holubečku, politujže mne. A bratřiček idzě, dveři odvíro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moji sestre, to je krev moja. A, Bože, můj Bože, což je mi tež zle! Němom jo žadneho, co mne lutuje. Podzcě, mo mamičko, sivo holubičko, politujcěž mne. A mamička idzě, dveři odviro, na svojeho zacja ručičku dviho: Počkaj, zacju ostre, něbij moji dcere, to je krev moja. Ach, Bože, můj Bože, co je mi tež zle! Němom ja žadneho, co mne lutuje. Podź, milo sestřičko, sivo holubičko, politujže mne. A sestřička idzě, dveři odviro, na svojeho švagra ručičku dviho: Počkaj, švagře ostre, něbij moje sestre, to je krev moja.

Sušil 1056 | Zamiloval som si (18%)
Zamiloval som si černooké dzěvče, ale mi ho nechcú dať. Ale mi ho dajú, len mia prevádzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im voly, čo orali v poli, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im ovce, maly zlaté zvonce, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im koně, čo byli na vojně, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im šaty, strjebro aj dukáty, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. A včil sa tak stalo, djevča sa prespalo, a už mi ho dávajú; ale im ho něchcem, obrátím sa, kdě chcem, nech si ho len chovajú.

Bartoš 1901 / 0699 | Ej duby duby (18%)
Ej duby, duby, zeľené duby, zeľená dubina; posłał ně miłý šáteček bíłý z Peštu do Budína. A já mu píšem, že už ho nechcem, že ho nemiłujem, že mám inšího, stokrát miľšího, že za něho půjdem.

Smutný 45/016 | Nechcem paleného ej ani borovičky (18%)
Nechcem paleného, ej ani borovičky

Smutný 26/037 | Nechcem syra medu (18%)
Nechcem, syra medu

Bartoš 1901 / 0439 | (3%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (3%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (3%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“