Sušil 0600 | Dyby mně tak bylo

13 words

Sušil 0600 | Dyby mně tak bylo (100%)
Dyby mně tak bylo, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo.

Sušil 0601 | Dyby mně tak bylo (100%)
Dyby mně tak bylo, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo. Svítilo mně slunko, bylo naprotivá, už se to slunéčko za hory ubírá. Svítilo mně děvče jak to krásné slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce.

Sušil 0606e | Už mi tak nebude (94%)
Už mi tak nebude, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo. Už mně tak nebude, jak mně bylo kdysi, dyž mě nosívával můj koníček lysý. Svítilo mně slunce v malónké chalópce, už mně svítit nechce, nech svítí komu chce. Svítívával mi tam přejasný měsíček, včilé mi zarůstá k mé milé chodníček. Zarůstá, zarůstá drobnó jetelinó, že sem se podíval na děvečku jinó.

Sušil 0794 | Keď ja pojděm přes ty hory (89%)
Keď ja pojděm přes ty hory, jako volať mám? Ztratila som jasný kameň, kde ho hledať mám? Ztratila som jasný kamen od východ slunca. Kerý svítí ve dně v noci do mého srdca. Jednemu som ruku dala, a druhý má žial, a třetímu som pravila, že nepojděm zaň. Štvrtý stojí u maštale, rukama lomí: Za čo som já, můj Božíčku, muzigu vodil!

Sušil 0859 | Sviť měsičku jasno (89%)
Sviť, měsičku, jasno jak slunečko ve dně temu synečkovi, co chodival ke mně. Chodival, chodival, ale už něbudě, něch sobě un chodi zase hdě chce indě.

Sušil 1270 | Sviť měsíčku jasno (89%)
Sviť, měsíčku, jasno, ai, už slunečko zašlo, hej, hej, už slunečko zašlo. Osviť doly hory, aj, do novej komory, hej, hej, do novej komory. V tej novej komoře, ai, malovane lože. V malovanem loži, ai, dvoje malych leži. Povědaju sobě, ai, o vinku zelenym. O vinku zelenym, ai, o prstenku zlatym. Co je mi po vinku, ai, jako po prstenku. Vineček uvadně, ai, prstenek se zlame.

Sušil 0603b | Milo je mně milo (88%)
Milo je mně, milo, hore dolů jíti, dyž ze třech okének jasně slunce svítí. Z jedneho slunéčko, z druhého měsíček a z teho třetího švárný šohajíček.

Sušil 1269 | Sviť měsičku jasno (88%)
[: Sviť, měsičku, jasno, :] už slunečko zašlo. Osviť doly hory do novej komory. V tej novej komoře stele bile lože. Něstel ho vysoko, ustel ho široko. Buděm v něm ležeti, jako dvoje děti.

Erben 2/058 | V té naší zahrádce (87%)
V té naší zahrádce pěkně roste kvítí, do těch našich oken pěkně slunce svítí. Pod večer na nebi jasná hvězda vyšla: že za mnou má milá do zahrádky přišla. Do zahrádky přišla, podlé mne si sedla; nezůstala dlouho, hnedky zas odběhla. Neořu, neseju, přece se mi rodí: mám já potěšení, samo za mnou chodí. Nechodí, nechodí, přišla jenom jednou, jako ta ovečka za zelenou travou.

Sušil 0164 | Vím já zahrádku místečko krásné (87%)
Vím já zahrádku, místečko krásné, svítí tam slunce převelmi jasné. Pravda a víra, láska, pokora, do té zahrádky dvéře odvírá. Ach, Bože, komu ráčíš to dáti, ve tvé zahrádce slávy dojíti. Zde člověk dychtí po světské slávě, a zítra již má hrob na hřbitově. Zde pyšní lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žaby snědí. Já nežádám víc světské rozkoše, žádám já vidět Pána Ježíše. V tom věčném ráji, kde starci hrají, andělé pěkné písně zpívají. Raduj se, duše, a buď veselá, tvého zde bydla je chvílka malá. Budeš-li stále zde bojovati, chce ti Bůh za to korunu dáti.

Sušil 1268 | Sviť měsíčku jasno (86%)
[: Sviť, měsíčku, jasno, :] už slunečko zašlo. Osviť hore dole na to naše pole. Osviť hory doly do našej komory. V tej našej komoře malované lože. V malovaném loži hezká panna leží. Majú pro ňu jeti, koňma čtyrydceti. A dyž pro ňu jeli, nové voze měli. Měli všecko nové, kola perníkové, košiny cukrové.