Kolberg 06.2 / K0469

4 words

Sušil 1263 | Vím já v horách (100%)
Vím já v horách, [: vím já v horách březinečku, :] v té březince studenečku. My si u ní spočineme, když od tatíčka půjdeme. Tak si u ní spočívali, večera sa dováhali. Běž, milá, stlat bílé lože, už to jináč byt nemože.

Erben 3/012 | Když jsem já pod okny stál (57%)
Když jsem já pod okny stál, nesměl jsem vejíti dál: jak pěkně troubili, mou milou loudili, já nesměl do světnice – což jsem měl těžký srdce! Když jsem šel okolo vrat, slyšel jsem muziku hrát: trubači troubili, mou milou loudili, já musil pod okny stát.

Bartoš 1901 / 0861 | Ej ach škoda preškoda (57%)
[: Ej, ach škoda, preškoda veku słobodného, :] [: ked si já vác nevydzím :] [: vyénka zeľeného. :] [: Ach, tatýčko, mamyčko, už som sa vydała, :] [: aľe nevyém, Bože môj, :] [: koho som dostała. :] [: Či ma bude bíjaci, či bude pijáci, :] [: či on bude, Bože môj, :] [: muzigu ľúbyci. :] [: Aľe ma on nebyje, :] any on nepyje, :] [: g muzidze nechodzí :] [: cudzích žién neľubý. :]

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (57%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0720 | Již se ty horečky zelenají (57%)
[: Již se ty horečky zelenají, :] [: již mně mou galánku :] namlouvají. [:Kdo si ji namlouvá, nech si ji má, :] [: ať se s ní přede mnou:] neobjímá. [: Kdyby přede mnou se objímali, :] [: těžké by mne srdce :] udělali. 2. [: Počkej, ty dostaneš darebáka, :] [: tuláka, pijáka, :] karbaníka. [: Co tobě otec tvůj neb máti dá, :] [: on ti to propije :] v kartách prohrá. [: Děti tobě doma budou plakat, :] [: dej, maměnko, chleba :] budou volat. [: Ty tam za ním půjdeš jako žena, :] on ti tam vybije, vypere, vykope jako šelma.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (57%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Bartoš 1901 / 0745 | Na čo som na svetě na (57%)
Na čo som na svetě na trápení, ani tých dievčeniec takých není, jako jindá bývały, aľe už sa vydały; Bože môj, Otče môj, už jich není.

Bartoš 1901 / 0804 | (57%)
1. Ľeť, posľíčku, spěšněji k mojimu miłýmu, [: a zkaž mu tam ode mě,:] že ho věrně miłuju. Že ho věrně miłuju, ve svým srdci nosím, [: a zkaž mu tam ode mě :] že ho věrně prosím. 2. Rozpomeň si, synečku, na našu přísahu, [: keró sme přisahaľi, :] dyž sme społem stáľi. Rozpomeň si, synečku, na můj žałostný płač, [: a vezmi si mě k sobě, :] ľebo mi můj vínek vrať. A já si tě nevezmu, vínka ti nevrátím, radši ti ho má miłá, má hołuběnka sivá, ej penězi zapłatím. Ja nemáš ty, synečku, toľi svýho mění, [: abys ty mi zapłatíł, :] můj víneček zeľený. Můj víneček zeľený, po voděnce běží, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce ľeží. Můj víneček zeľený, po voděnce skáče, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce płače. Ej na koľíbce płače, vołá na tatínka, [: aľe jemu se bľiská, :] ej po boku šabľenka. 3. Těžké je to kamení, co pod vodú płyne, a ešče je to těžší, má ze všech némiľéjší, ej hdo koho miłuje. Já sem sama taková, já sem miłovała, [: vypověděł mi synek :] a zůstała sem sama.

Bartoš 1901 / 0821 | Na Vľčnovskéj veži (57%)
Na Vľčnovskéj veži złatá baňa ľeží, na ní je kohútek, má páové péří. Na Vľčnovskéj veži, złatá baňa ľeží, odpros sa, Marýnko, otcovi, mateři. Odpros sa jím, odpros, kľekni na koľena: Pro Boha vás prosím, neopúščajte ňa. Už ňa upustiľi přáteľé najbľižší, neopúščaj ty ňa, můj Kriste Ježíši. Už ňa opustiła, cełá má rodina, neopúščaj ty ňa, Panenko Maria. Dajte nám ju, dajte, vy její maměnko, dajte nám ju, dajte, sivá hołuběnko. Dajte nám ju, dajte, vy její tatíčku, dajte nám ju, dajte, sivý hołubíčku. Nedáme, nedáme, dyž my vás neznáme, až my sa někoho na vás pozeptáme. A co to pravíte, že vy nás neznáte, dyž vy nás od rána s boľesti čekáte. Dyby zme vás byľi s boľesti čekaľi, my by zme před vama dveří nezavřeľi. Otevři, Mařenko, maľované dveři, vynes ten víneček na bíłém taľéři. Vystup si, Mařenko, vystup na łavěnku, pohľédni po ľuďoch, máš-ľi tu maměnku. Vystup si, Mařenko, vystup na stołeček, pohľédni po ľuďoch sú-ľi tu tatíček. Zeber si, Mařenko, svoje majetnosti, co sis najednała od svéj maľučkosti. Ženichu nedbałý, nestoj za dveřami, poď do izby rači, nevěsta se mračí. Všecko sem zebrała, nic sem nenechala, enom ten kľíneček, co viséł víneček.

Bartoš 1901 / 0822 | Děkuju vam muj tatičku nastokrať (57%)
Děkuju vam, muj tatičku, nastokrať, co stě vy mě těžce vychovaľi, včiľ muśim vod vas. Děkuju vam, ma matičko, na stokrať, co stě vy mě tězce vychovaľi, včiľ muśim od vas.

Bartoš 1901 / 0824 | Líto je mně můj tatíčku rozmilý (57%)
Líto je mně, můj tatíčku rozmilý, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně tak těžko vychovali, [: a včil ste mně, můj tatíčku :] pryč od vás z domu dali. Líto je mně, mí bratříčci sestřičky, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně teď ještě nepoznali a potom ste mně, bratříčci, pryč od sebe vydali a potom ste mně, sestřičky, pryč od sebe vydali. Líto je mně, má maměnko, na stokráte, [: líto jest mně nastokráte :] líto bezpočtukráte, že vy ste mně tak těžko vychovali [: a potom ste mně, maměnko :] tomu vdovcovi dali.