Kolberg 06.2 / K0517

4 words

Sušil 2096 | Mámo mámo hosti jedó (100%)
Mámo, mámo, hosti jedó: Janek jede na teleti, Chlupač jede na praseti a můj milý na vraném koni. Mámo, mámo, co jim dáme jest? Jankovi dáme masiska,1) Chlupačovi kus kostiska,2) mému milému dobré pečeně.3) Mámo, mámo, co jim dáme pit? Jankovi dáme piviska a Chlupačovi vodiska, mému milému dobrého vína. Mámo, mámo, kam jim ustelem? Chlupačovi pod lavicu a Jankovi na lavicu, mému milému na zlaté lože. Mámo, mámo, čím jich zakryjem? Janka zakryjem halinó4) a Chlupatého pruždinó,5) mého milého pěknó peřinó.6) Mámko, mámko, kam jich vyvedem? Janka vyvedem za vrata7) a Chlupatého pod vrata,8) mého milého až k svýmu domu.9)

Bartoš 1901 / 0232 | Ho Staříků majó synka (100%)
Ho Staříků majó synka, nechce mně jé dat maměnka, [: to je, Bože, syneček, červené jak hřebíček. :] Ha dež von de po dědině, každé na ňé vokazuje, [: jak mo svěčijó šate; viděla sem jé take. :] Včerá sem jé zas viděla, dež sem do Brna běžela, [: von bel synek v halině, nevěděl, že potká mně. :] Debe věděl, že potká mně, nebel be chodil v halině, [: kamizolku bel be vzal, halino duma nechal. :]

Sušil 0214 | Rojily se včeličky; (1%)
[: Rojily se včeličky; :] nebyly to včeličky. To byli dobří ludé, dobří ludé měščané. Pro dcerušku přijeli, vezma dcerku pryč jeli. O, má milá matičko, nedajte mia dalečko. Dajte mňa naprotivo, ať je mi všecko milo. 1) Čím dalej, tym najlepší, dceruško najmilejší. Dcerka sa rozhněvala, do roka nepřijela. A jak bylo po roce: Poďme, milý, k mej matce. A když k matce přijeli, žádného tam nenašli. Enom jedno pachole, které stálo při stole. O, má milá sestřičko, maměnka nám umřela. O, můj milý bratříčku, co mi poručila? Štyry koně ve dvoře, sto zlatých na komoře. 2)

Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (1%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.

Bartoš 1901 / 0635 | Čí to pachoľe po vsi (1%)
[: Čí to pachoľe po vsi chodí, :] [: a dobrý ľidi ze sna budí? :] [: Čí by to było? Pudmistrovo, :] [: chodí pod okno sósedovo. :] [: Přinda pod okno zabubnuje, :] [: stávé, panenko, otevři mě. :] [: A nač bych já ti otvírała, :] [: dyž tě miłuje iná panna? :] [: Mě nemiłuje žádná inší, :] [: než ty má panenko némiľeší. :]

Sušil 2068 | Žaloval ptaček ptačkovi (1%)
[: Žaloval ptaček ptačkovi,:] socholaček sedlačkovi, že mu mlade vybiraju a hnizdečka popsuvaju. Pravim ja ci, polni ptačku, němivaj ty při chodničku. Bo chodniček je svobodny, choďu po nim zli i dobři. A mivaj ty v černym lese, kaj děvucha travu seče.

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (1%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Černík 1908 / 110 | Keď som já mal (1%)
Keď som já mal dvanásc, trinásc roky, něvedzel som, ak je svet široký, ale, keď mám jeden ráz osemnásc, už já mosím do vojny rukovac. Budze plakac mój starší bratříček, budze plakac aj starý tacíček, ó bratříčku, ó synu mój verný, povedz ly nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztrácím, dobrú noc vám, tacíčku, vinšujem a s vami sa smutne rozlučujem. Budze plakac má mladšja sestrička, budze plakac aj stará mamička, ó bratríčku, ó synu mój verný, povedz ty nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztrácím, dobrú noc vám, mamičko, vinšujem a s vami sa smutne rozlučujem. Budze plakac nejsaršja sestrička, budze plakac aj má galánečka, ó bratríčku, ó galán mój verný, povedz ty nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztracím, dobrú noc ci, má milá, vinšujem a s tebú sa smutne rozlučujem.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (1%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Galko 1/338 | Chceš še ženie, šuhajičko (1%)
Chceš še ženic, šuhajičko, ta še žeň, ta še žeň, ja ci povim po veseľu: dobry dzeň, dobry dzeň; pokaľ služa mlade leta, ta choc, choc, ta choc, choc, a kedz gľova popelata: dobru noc, dobru noc.

Galko 1/346 | Ďateľ na dube žalostne dube (1%)
Ďateľ na dube žalostne ďube, čo ma po milom, keď k nám nepríde, nepríde. Dobrý večer vám, pani krčmárka, či tu nebola moja frajerka, frajerka? Ej, bola, bola, za dverma stála, šla by tancovať, ale sa bála, ej, bála. Keby ja vedel, kto s ňou tancoval, veru by sa s ním do krve rúbal, ej, rúbal.