Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško

147 words

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (100%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (73%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Černík 1908 / 294 | Zahrajce mi (7%)
[: Zahrajce mi, muziganci, tak a tak,:] že som sedzel sedom rokóv pre tabák. [: Zahrajce mi, muziganci šelmoví, :] že som sedzel sedem rokóv v šerhovni.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (6%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (5%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Černík 1908 / 110 | Keď som já mal (5%)
Keď som já mal dvanásc, trinásc roky, něvedzel som, ak je svet široký, ale, keď mám jeden ráz osemnásc, už já mosím do vojny rukovac. Budze plakac mój starší bratříček, budze plakac aj starý tacíček, ó bratříčku, ó synu mój verný, povedz ly nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztrácím, dobrú noc vám, tacíčku, vinšujem a s vami sa smutne rozlučujem. Budze plakac má mladšja sestrička, budze plakac aj stará mamička, ó bratríčku, ó synu mój verný, povedz ty nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztrácím, dobrú noc vám, mamičko, vinšujem a s vami sa smutne rozlučujem. Budze plakac nejsaršja sestrička, budze plakac aj má galánečka, ó bratríčku, ó galán mój verný, povedz ty nám, kedy prídzeš z vojny. A já něviem, či sa já navrácím, ja, či tam já svój život něztracím, dobrú noc ci, má milá, vinšujem a s tebú sa smutne rozlučujem.

Bartoš 1901 / 1241 | Už je nám to kamaradzi darmo (5%)
Už je nám to, kamaradzi, darmo, už to rnáme predpísané dávno, že musíme na vojnu rukovac, za krajinu svoju kru vyľévac. Bojujme my, kamaradzi smeľe, šak na strome ľísteček přikryje(?); kedz budzeme udatne bojovac, budze nás sám Pán Bôh opatrovac.

Černík 1908 / 126 | Tancuj (4%)
Tancuj se mňú, duša moja, šak něbudzeš žena moja, duša má. Čo's to milá, čo's myslela, keď's ty na ten sobáš išla, duša má. Pomyslela som si sebe, že něbudzem žena tebe, duša má. A už idú, banda jim hrá, celý svět sa na ně dzievá, duša má.

Bartoš 1901 / 0813 | Kmarádko moja (4%)
Kmarádko moja, už sa rozéjdzěme, na trávu zeľenú społu nepójdzěme. Jedna pójdzě k háju, druhá pójdzě k łúce, kamarádko moja, podajme si ruce.

Galko 3/005 | Kamarátka moja, už sa rozejdzeme (4%)
Kamarátka moja, už sa rozejdzeme, na trávu zelenú spolu nepojdzeme. (Kamarátci moji, už sa rozejdzeme, do hory zelenej spolu nepojdzeme.)

Smutný 25/019 | Maďarský čardáš (4%)
(Maďarský čardáš)