Galko 3/005 | Kamarátka moja, už sa rozejdzeme

20 words

Galko 3/005 | Kamarátka moja, už sa rozejdzeme (100%)
Kamarátka moja, už sa rozejdzeme, na trávu zelenú spolu nepojdzeme. (Kamarátci moji, už sa rozejdzeme, do hory zelenej spolu nepojdzeme.)

Bartoš 1901 / 0813 | Kmarádko moja (76%)
Kmarádko moja, už sa rozéjdzěme, na trávu zeľenú społu nepójdzěme. Jedna pójdzě k háju, druhá pójdzě k łúce, kamarádko moja, podajme si ruce.

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (30%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Galko 1/254 | Bože, bože, jak to šumné (24%)
Bože, bože, jak to šumne, keď sa ľúbi potajomne, keď to nezná otec, matka, ani žiadna kamarátka. Bože, bože, kde sa podel, včera večer u nás sedel, taký pekný, peknuštičký, mal dolomán i čižmičky. Bože, bože, ako je to, strávili sme spolu leto, ale zimu nebudzeme; akože sa zabudneme.

Galko 1/428 | Veje vetor po doline (23%)
Veje vetor po doline, moja mladosť len tak hynie; len tak hynie, aj zahynie, ako lístok v bukovine. Keď uvadne, dolu spadne, nikto sa naň neohliadne; ani otec, ani matka, ani žiadna kamarátka. Veje vetor po doline, ach, už moja mladosť hynie; hynie, hynie, aj zahynie, ako lístok v bukovine. Moja mladosť i podoba tak mi hynie ako voda; voda zhynie, druhá príde, moja mladosť už nepríde.

Smutný 05/005 | Kamarátka moje požič mi lajblíka (23%)
Kamarátka moje požič mi lajblíka

Erben 7/035 | Ráno vstala posnídala (2%)
Ráno vstala, posnídala, po snídaní husy hnala. Hnala, hnala na trávníček, na zelený jetelíček. Na vršíčku sobě sedla, ze slziček věnec vila. Než ten věneček dovila, třikrát padla a omdlela. „Zamčené jest moje srdce, sám pán Bůh ví, kdo má klíče. Ach, vím dobře, kdo klíče má, komu jsem je sama dala!“ Teče voda od hor dolu: „Pojď“, má milá, půjdem spolu.“ „Jaké jest to,putování, když jsme spolu neoddáni?“ „Stoji kostel v černém lese, pojď, má milá, oddáme se!“ „Jaké jest to oddávání, když rodiče tomu brání!“ „Tam v kostele páter káže, ten nám štolou ruce sváže. Sváže, sváže – nerozváže, až sám pán Bůh s nebe zkáže.“

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (1%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“

Sušil 0638 | Kosí Janko kosí trávu (1%)
[: Kosí Janko, kosí trávu, :] na zelenej lúce. Milá za ním zahrabuje, drža hrable v ruce. Polož, milá, hrable dolů, pobudzěme spolu. Budzěme sa milovaci, až do tvrdej noci. Dokel Janko, dokel usně, dotel tráva uschně.

Sušil 0230 | Jede jede vývoda (1%)
Jede, jede vývoda po tej lúce zelenej, po rosence studenej. Jede, jede k hájičku, nadešel tam Aničku, ona žala travičku. Ach, Andulko, Andulko, pojď ty ke mně slúžiti, chceš-li muža nabyti. A ty, starý vývodo, co ty mně za službu dáš, dyž ty mia slúžit voláš? Štyry krávy ve dvoře, bílé lože v komoře. Dyž do dvora přijeli, ničeho neviděli, jenom holé kamení. Do komory vkročili, bílé lože nalezli. Ach, Andulko, Andulko, běž ty bílé lože stlat, půjdem na ně spolem spat. Počkaj, starý vývodo, až světelko zahasím, sukničku si zavěsím. Světelko zahasila, oknem ven vyskočila. Utěkala k hájičku, zpívala si písničku. Ach, hajíčku, hajíčku, jak jsi ty tak zelený, jak rozmarýn saděný!

Erben 5/392 | Můj zlatej holečku! (1%)
Můj zlatej holečku! kde jsi koně pás? na zelený louce, viděl tě šafář: už je na tě navedíno u samýho purkrabího, že budeš nositi po straně palaš. „Má zlatá panenko! nebojím se nic: sednu na koníčka a pojedu pryč: svaž ty sobě svoje šaty, mažeš se mnou jeti taky; pojedeme spolu, nepřijdeme víc.“ Můj zlatej holečku! kam pak pojedem? „Má zlatá panenko! zrovna do Uher: tam se budem dobře míti, místo vody vínko píti; dělat nemusíme, dělat nebudem.“