Kolberg 02 / K0323

5 words

Bartoš 1901 / 0542 | Ach rodyče prerodyče (100%)
Ach rodyče, prerodyče, v čom som vás rozhnevał, [: ked vy my bránýte :] zát čo som zamyłovał. Zamyłovał som si dzyévča s čiérnýma očima, [: aľe my ho braný :] zát šetka má rodzina. Ach rodyče, prerodyče, nebrante vy mne to, třebas je chudobná, ale je šikovná, ľen si já ju vezmu. Dajte my ju vy vyučit do škoł mezi žáky, [: já pôjdem na vojnu :] zas mezi vojáky. Dajte my ju vy vyučit pekne v słabykánku, [: a já zas sa budem :] učit ekzecírku. Ked já pôjdem, povandrujem, na kraj sveta pôjdem, [: až já z vojny prindem, :] potom si ta vezmem.

Galko 1/151 | Mariška, nepolievaj chodníčky (100%)
Mariška, nepolievaj chodníčky, príde k tebe milý tvoj, zamaže si čižmičky. Johanka, po čom u vás pohanka? Jedno zrnce za zlatý. Dajže sa mi bozkati. Zuzička, po čom u vás ružička? Jedno pierce za zlatý. Ja ťa musím bozkati. Fijalka, tá červená fijalka! Nenazdaj sa, môj milý, že som ja ti frajerka. Tulipán, ten červený tulipán! Nenazdaj sa, môj milý, že mi budeš mladý pán. Rozmarín, ten zelený rozmarín! Moja milá dušička, doňho sa ti zavalím. Ružička, tá červená ružička! Bozkajme si, môj milý, naše červené líčka.

Galko 1/130 | Moja žena rozum nemá (100%)
Moja žena rozum nemá, prepila mi volky s cudzíma paholky poza humná. (A ja jej zas urobím špás: prepijem jej kúdel, motovidlo, kužel, bude to špás! Motovidlo i vreteno; na čom žeby priadla, do čierneho diabla, moja žena.)

Galko 1/237 | Ovce moje, ovce, máte zlaté (100%)
Ovce moje, ovce, máte zlaté zvonce, retiazky strieborné, srdcia mosadzové. Už som vybačoval, už som vysalašil; už som si valašku na klinčok zavesil. Býval som valachom, býval som i bačom; teraz bych bačoval, ale nemám pri čom. V hore som nocoval, v hore hospodu mal ešte som, má milá, na teba starosť mal.

Galko 1/474b | Keď my cez hory pôjdeme (100%)
Keď my cez hory pojdeme, čo my tam jesti budeme; jesto tam šušky dubovie, ako halúšky makovie. Keď my cez hory pojdeme, na čom tam spávať budeme; jesto tam listy bukovie, ako hlavnice mochovie.

Galko 1/143 | Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú (2%)
Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú. Ach, bože, prebože, čo budem robiť s ňú? Boha sa spustila, trunk velice ľúbi; tri hoľby pálenky každý deň vytrúbi. Keď víno pochytí bezbožná tá žena, vraví, že je to jej milá medecína. Už som sa oženil, vzal som si sprostáka, išla kravy dojiť, sadla pod bujaka. Ak ťahá, tak ťahá milého bujaka: čis’ krava jalová, či len nemáš mlieka! Oj, kebych ju mohol predať za dve babky, ochránil bych si dom, i role i statky.

Bartoš 1901 / 0448 | Ej já sem ze Senice (2%)
Ej já sem ze Senice, ej z jednéj kopanice, [: dajte ně to dívča :] ľúbím ho veľice. A já sem rychtarů syn, ej a já robit mosím, [: vezňa sekerenku :] ej hajda za miľenkú.

Galko 1/044 | Ej, duby, duby, zelené duby (2%)
Ej, duby, duby, zelené duby, zelená dubina; píše mi milý lístoček malý bore od Budína. A ja mu píšem, že ho ja nechcem, že robiti nevie; len po rínočku piť borovičku, tomu on rozumie.

Smutný 07/096 | Co jsem to řek to já (2%)
Co jsem to řek, to já aj udělám (zmatek)

Galko 1/077 | Bola to mladucha (2%)
Idúc s rúchom: Bola to mladucha, [: ej, mala tá periny; :] štyri vozy tŕňa, [: ej, piaty hrachoviny. :] Pri skladaní rúcha : Pán bôh nám pomáhaj, [: ej, veselia začínať, :] a na zajtrá večer, [: ej, v postieľke spočívať. :] Po sobáši: Už si ty, Mariška,*) [: ej, už si ty raz naša, :] už sme zaplatili, [: ej, od tvojho sobáša. :] Od tvojho sobáša, [: ej, tvrdý toliar dali, :] už sme ťa, Mariška, [: ej, už sme si ťa vzali. :] Pri čepení: Tá naša starejšia, [: ej, ošemetná žena, :] z hodného dievčaťa, [: ej, urobila žieňa. :] Otvárajte dvere, [: ej, svadobná rodina, :] ideme z ďaleka, [: ej, veru nám je zima. :] Otvárajte dvere, [: ej, pusťteže nás, pusťte, :] ak nás nepustíte, [: ej, zváľame čeluste. :]

Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (2%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.