Bartoš 1901 / 0542 | Ach rodyče prerodyče

97 words

Bartoš 1901 / 0542 | Ach rodyče prerodyče (100%)
Ach rodyče, prerodyče, v čom som vás rozhnevał, [: ked vy my bránýte :] zát čo som zamyłovał. Zamyłovał som si dzyévča s čiérnýma očima, [: aľe my ho braný :] zát šetka má rodzina. Ach rodyče, prerodyče, nebrante vy mne to, třebas je chudobná, ale je šikovná, ľen si já ju vezmu. Dajte my ju vy vyučit do škoł mezi žáky, [: já pôjdem na vojnu :] zas mezi vojáky. Dajte my ju vy vyučit pekne v słabykánku, [: a já zas sa budem :] učit ekzecírku. Ked já pôjdem, povandrujem, na kraj sveta pôjdem, [: až já z vojny prindem, :] potom si ta vezmem.

Bartoš 1901 / 0541 | O rodičé o rodičé (27%)
O rodičé, o rodičé, nebraňte ně! Trebár je chudobná, aľe je šikovná, bude moje. Ľíto-ľi vám mně tak mładé děvče dati, dajte ju do škoły já půjdem do vojny bojovati. Tam v téj škoľe, tam z ní bude hodná žačka; a já na téj vojně, potěšéní moje, za vojáčka. Esľi ně tam na téj vojně nezabíjú; tak ně ju chovajte, žádnému nedajte, moju miłú.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (27%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Černík 1908 / 278 | Milovala som ťa (18%)
Milovala som ťa verně ze srdečka svého, verila som tvoje slova, ale už je darmo, dokel som něvedzela, že je láska falešná, včil už verím, aj uznávám, keď sama ostávám. A ta tvoja stará máci, ta je tom príčina, ta nám toho velikého žalu narobila; tebe braňja rodiče, něchodzievaj k nám viece, povedz pravdu, něchodz za mňú, nětrap moje srdce. A keď tebe tak dávajú statky a cisíce, se mňú ty ništ nědostaněs, len uprimné srdce; trebár som já chudobná, k roboce som šikovná, a kerá má velké statky, ta je na ništ hodná.

Galko 3/054 | Ach, bože moj, prebože moj, čo som ta (18%)
Ach, bože moj, prebože moj, čo som ta rozhneval, [: ked mi to nechceš dat, :] čo som zamiloval? Zamiloval som si dzievča s čiernyma očima, [: ale mi ho bráni :] šecka má rodzina. Ach, rodzina, prerodzina, len mi hu nebránte, trebars je chudobná, nech len je robotná, ništ na to nedbajte! Ešče je to dzievča mladé pre mna vydávaci, dajte ho do školy, ja pojdem do vojny bojovaci.

Sušil 1691 | Byua vojna byua (15%)
V městě Holomúci stojí vraný kůň a na tom koníčku, můj starý tatíčku, celý mundur můj. U teho koníčka vojáci stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Strojá tě ho, strojá, že už pojede, a tebe, má milá, holuběnko sivá, sebú nevezme. Dyž za bránu vyjel, šátečkem točil: Navrať mně, má milá, holuběnko sivá, co sem ti půjčil. Já ti nenavrátím, nejsem povinna, šak ti ho navrátí, můj milý šohajku, ta bude jiná. A my tam nesmíme panny milovat, my se tam musíme, má milá panenko, execirovat. Kdo zná execírku, tomu je dobře, sedne na koníčka, připne si šabličku, jede do pole. Ale já jí neznám, musím se učit, nejednú zaplačú mé černé oči.*) A psal milej psaní na pargamíně, jak se mu tam vede v cizí krajině. Chceš-li, milá, vědět, jaká strava má? Koňská to pečeňa a nedopečená, to je strava má. Chceš-li, milá, vědět, jaká postel má? Patrontáš pod hlavú, šabličku na stranu, to je postel má. Chceš-li, milá, vědět, jaké víno mám? Na tom čirém poli, v té francúzske zemi voda lužová. Chceš-li, milá, vědět, jaká svadba má? Přindi se podívat, jak se bude kúlat hlava krvavá. Chceš-li, milá, vědět, jaká zpověď má? Přindi se podívat, jak já budu volat Ježíš Maria. Chceš-li, milá, vědět, jak mně zvonijú? Z karabin, z kanonů, z kusů házijú. Chceš-li, milá, vědět, jaký je můj dům? V té francúzké zemi kopajú mně důl.1)

Bartoš 1901 / 0098 | Před námy je zahrádečka (13%)
Před námy je zahrádečka, v téj zahrádce fijałečka, rozmarýn zeľený, šetek otrhaný. Ked sa chlapci naučili, na rozmarýn chodziévali, chodziévało jich moc, ked boła tmavá noc. A tá naša byélá stena šetka krvú zastriékaná, čo sa chłapci byli pro dva rozmarýny. Chłapci, chłapci, nebýte sa, prídete k nám, zmeríte sa, já také pérečko uvyjem ľahučko. A dziévenka nemeškała, k rychtárovy hned bežała, k rychtárovy na žałobu, že má dziéča škodu. A pan rychtár nyšt nemeškał, cedulenku napýsat dal, posłał po ulici, dze sú švárný chłapci.

Bartoš 1901 / 1235 | Trenčanská kasárna pěkná maľovaná (13%)
Trenčanská kasárna, pěkná maľovaná, pod nú stójí manka má šetka uplakaná. Ach manko, manko má, to je svadha moja. Synáčku môj miłý, jaká je to svadba, ked tá tvoja rodyna nený na nej žánná?

Erben 5/010 | Můj otec milý (13%)
Můj otec milý, starý šedivý, učit mě dal; dal mě učiti, študýrovati, bych něco znal: a já místo študýrování pustil jsem se do milování; místo kroniky vzal jsem do ruky děvče švárný.

Černík 1908 / 042 | A ty Kačo (13%)
A ty Kačo zašubraná, [: čo si telko dvoříš? :] Prečo sa ty něumyješ, [: či sa vody bojíš? :] A čo bych sa vody bála, [: voda mi je cetka. :] Nabrala som štyri vedrá, [: vycékla mi šetka. :]

Erben 2/710 | Půjč mi ženo motovidlo (13%)
Půjč mi, ženo, motovidlo, půjč mi, ženo, motáček: já se budu učit motat, ty se budeš otáčet.