Kolberg 01 / K0012q

6 words

Bartoš 1901 / 0153 | V trenčanskej zahrádce (100%)
V trenčanskej zahrádce smutný ovčák skáče, do kosteła zvoňá, panenky sa modľá, moja miłá płače. Keď si sa robiła poctivú panenkú, [: boło ti něléhať :] pod mojú haľenkú. Ta moja haľenka preveľice těpłá, [: nějednéj panence :] z hłavy venček zmetła. Z hłavičky věneček, s prsta prsténeček, [: mohły sme si uvjat :] z rozmarýnu venček. Můj zeľený venček, po hłavičce skáče [: a tvoja poctivosť :] na koľébce płače.

Sušil 0302 | Při jednej dolině (100%)
[: Při jednej dolině :] vdova dům buduje. Přijel ku ni Janek, z Podola furmanek. Komu to, mynarko, komu mlyn buduješ? Tej najmladši dcerce, jmenem Marijance. Zaněch budovani a pojedzěš s nami. Jak mam s vami jeci? Dy mam drobne dzěci. Dzěci daj do ludzi, něch jich Pan Bůh živi. Jedno daj do pana, budzěš měć hajtmana. Druhe daj do kněza, budzěš měć papeža. Třeci daj do chlopa, budzěš měć sedlaka. Na sta mil zajela, na dzitky zpomněla. Dzitky, moje dzitky, ubohé sirotky. Němacě žádneho, krom Boha sameho.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (100%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Sušil 0332 | Šla Kačenka na procházku (100%)
[: Šla Kačenka na procházku :] až ke mlýnu na tu hrázku. 1) Jak na hrázku vykročila, krásné dítě porodila. 2) Černú pantlú krk zatáhla, po vodince je pustila. Plyň, pachole, dolů vodú, a já zase pannú budu. Jeli tamto tři pánové, a to všeci rétarové. 3) Jeli cestú i necestú, až přijeli k tomu mostu. Na tom mostě bylo jabko, pod tím mostem pacholátko, černooké nemluvňátko. Jeden praví: Vezmime ho, druhý praví: Neberme ho. A ten třetí, ten byl z Boha, vezme dítě do kočára. Do kočára vysokého: Tam najdeme matku jeho. Rychtaříčku, dejte zvonit, pacholeti matku najit. Jak ponejprv zazvonili, hned tam všecky matky byly. Rychtaříčku, ješče jednú, ať se všecky panny sběhnú. Jak po druhé zazvonili, hned tu všecky panny byly. Enom jedna tam nebyla, rychtářova Kateřina. Kateřino, kdes ty byla, kde jsi krásu proměnila? Pod mostem sem šaty prala, tam jsem krásu zanechala. Jiné panny také praly a krásy tam nenechaly. Shoďte ju tam z toho mosta, ať je už té hanby zprostá.

Sušil 0333 | Pošla Kačenka ze mlýna (100%)
Pošla Kačenka ze mlýna, neslatě na rukách syna. Kole Dunaja chodila, do Dunaja ho hodila, jak by jeho máť nebyla. 1) Rybáři ryby lovili, krásné pachole chytili. Mne tu mamička vhodila, leda ve vínku chodila. A na ratúze zvonijú, panenky z města svádijú. 2) Všecky panenky do rady: Našli jsme dítě u vody. Všecky přišly ve věnečku, jenom Andulka v čepečku. Proč, Andulka, vínka nevzala? Lebo tě hlavěnka bolela? Hlavěnka mě nebolela, ale maměnka bránila. 3) Co pak's tam, dítě, robilo, dyž's po vodince brodilo? Jak pak ty, dítě, jak se máš? Kerú matičku svoju máš? Byla má máti bohatá, pošla do smrti za kata. 4) Vemte ju, kati, pod boky, hoďte ju v Dunaj hlyboký. Kati ju vzali pod boky, hodili v Dunaj hlyboky.

Sušil 2345 | Daleko široko (100%)
Daleko široko kameň od kameňa, ešče dalej šiřej [: můj milý ode mňa. :] Jak je ten měsíček na nebi vysoko, tak je můj syneček ode mňa daleko. Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak je mé srdenko ve mně zarmúcené. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé srdenko banuje šohajka. Ani tak nehoří svíčka nad oltářem, jako mé srdenko želí za ogarem. Nebudu, synečku, nebudu veselá, dokud nedostanu z tvej ruky prsteňa. Ešče sa prstének na vodě zaklátí, ešče sa můj milý zase k nám navrátí.

Sušil 2341 | Pobil mlynár zemana pro vodu (100%)
[: Pobil mlynár zemana pro vodu, :] urobil on sám sebě svobodu. Počal zeman vodu propuščaci, mlynárovi mlýn zastavovaci. Mlynár na to tuze rozhněvaný, vrazil on mu ryl do jeho hlavy. A jak mu on ryl do hlavy vrazil, s tu ranú ho do potoka srazil. Zeman leží krvjú obvalený, vyhrabal sa z potoka do trávy. Mlynár běží všecek polekaný, žaluje sa otcovi, materi. Ach, mamičko, dajte vy mi radu, probil sem já zemanovi hlavu. Mám-li sa dac katom rozsekaci lebo za vojskem maširovaci. Pri Prešporku verbunkoši hrajú, moj tacičku, já mezi nich půjdu. Počkajte, vy verbunkoši, málo, prindite vy zajtra skoro ráno.

Sušil 2084 | Šla ševčička žalovač (97%)
Šla ševčička žalovać na sveho ševčika, že ji něchtěl botů šić z komarove skury po jeji vůli. Ja či boty ušiju z komarove skury, ty mi musiš bratvy přasć z te ječmene slomy po moji vůli. Ja ći bratvy napřadu z te ječmene slomy, ty mi musiš sukňu šić z makoveho listu po moji vůli. Ja ći sukňu ušiju z makoveho listu, ty mi musiš nići přast z drobneho deščiku po moji vůli. Ja ći nići napřadu z drobneho deščiku, ty mi musiš pas ubić z voloveho ryku po moji vůli. Ja tobě pas ubiju z voloveho ryku, ty mi musiš lůžko stlać na bystrym Dunaju po moji vůli. Ja ći lůžko uscělu na bystrym Dunaju, ty ho musiš přeplynuć na mlynskym kameňu po moji vůli. Ja ći Dunaj přeplynu na mlynskym kameňu, ty mě musiš přidržeć na mušim řemeňu po moji vůli.

Sušil 1240 | Zdrávu’s mia maměnko vychovala (97%)
Zdrávu’s mia, maměnko, vychovala, z ruky na ruky, z pljenky na pljenky prekládala. Včil sa vám, maměnko, odsluhujem, [: kedy robit mám, :] povandrujem. Vet jsi ty, dcero má, sebe volná, [: kedy robit máš :] puoš1) ode mňa.

Sušil 2083 | Namlúval mia Dřímala (97%)
Namlúval mia Dřímala, bych s ním vandrovala z jednej země do druhej, do krajiny cizej. Nenamlúvaj, Dřímalo, napřadla sem málo, až napřadu potáček, s tebú povandruju. Po rynečku chodila, krajčího hledala, který by jí sukňu šil z květu makového. Budu-li ti sukňu šit z květa makového: budeš ty mně niti přást z dešča majového.1) Budu-li ti niti přást z dešča majového, budeš ty mně střívě šit z roha jeleního. Budu-li ti střívě šit z roha jeleního: budeš ty mně dratvy přást z komára mladého. Budu-li ti dratvy přást z komára mladého, budeš ty mně lože stlat z Dunaja bystrého.2) Budu-li ti lože stlat z Dunaja bystrého;3) budeš ke mně přeplývat na mlynském kamení.4) Plynul milý pro milú, milá pro milého, zhynuli tam obadvá, jeden pro druhého.

Galko 1/184 | Kázala mi mati biele húsky hnati (96%)
Kázala mi mati biele húsky hnati ([: ta dolu, ta dolu k mlynárovej hati. :] Chytila mlynárka širokú lopatu, [: zabila mi húsku najkrajšiu, kochlatú. :] Počkaj ty, mlynárka, čo sa tebe stane, [: ak moja husička na nôžky nestane. :] Hotuj sa, mlynárka, do panského práva, [: lebo moja húska na nôžky nestáva. :] Počkaj ty, mlynárka, urobím ti škodu, [: stanem na mlynicu, odrazím ti vodu. :])