Sušil 2345 | Daleko široko

87 words

Sušil 2345 | Daleko široko (100%)
Daleko široko kameň od kameňa, ešče dalej šiřej [: můj milý ode mňa. :] Jak je ten měsíček na nebi vysoko, tak je můj syneček ode mňa daleko. Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak je mé srdenko ve mně zarmúcené. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé srdenko banuje šohajka. Ani tak nehoří svíčka nad oltářem, jako mé srdenko želí za ogarem. Nebudu, synečku, nebudu veselá, dokud nedostanu z tvej ruky prsteňa. Ešče sa prstének na vodě zaklátí, ešče sa můj milý zase k nám navrátí.

Bartoš 1901 / 0343 | (26%)
1. Jak je to słúnečko na nebi vysoko, tak je můj šohájek ode mňa daľeko. Jak je to słúnečko na nebi skrúcené, tak je mé srdečko ve mně zarmúcené. Jak je ten měsíček na nebi bľeďučký, tak je můj syneček šumňučký, pěkňučký. 2. Dybych já věděła, budu-ľi ťa míti, dała bych v zahrádce marijánek síti. Marijánek síti, růžičku nasadiť, fiałku voňavú, a tú ťa pozdraviť. Dybych já věděła, že my społu budem, já bych ti ustłała pod zeľeným dubem. Pod zeľeným dubem na peřinu bíłú, abys nezapoméł, že máš věrnú miłú. 

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (21%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (15%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Sušil 2266 | Mé srdečko jak kamen (14%)
Mé srdečko jak kamen, ono hoří plamenem, poď ho, milá, poď ho hasit, ať nehoří celý den. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby ta falešná láska na popel shořela.

Galko 1/054 | Ej, aký je ten mesiac (11%)
[: Ej, aký je ten mesiac :] [: pekne ohradený; :] [: ej, aký je ten šuhaj :] [: pekne obriadený. :] [: Ej, letí hviezda, letí, :] [: do doliny padá; :] [: ej, kto si nič nestratil, :] [: nech aj nič nehľadá. :] [: Ej, darmo ty, šuhajko, :] [: darmo ty k nám chodíš, :] [: ej, škoda tých čižmičiek, :] [: čo v nich rosu brodíš. :] [: Ej, ako tá hviezdička :] [: po nebi cestuje, :] [: ej, tak moje srdiečko :] [: za tebou banuje. :] [: Ej, tečie voda, tečie :] [: z javora do hati; :] [: ej, už sa my, môj milý, :] [: musíme nechati. :]

Sušil 1501 | Janko mynárov na podze leží (11%)
Janko mynárov na podze leží, [: jeho mlýneček :] na prázno běží. Nech sa mu mele, lebo němele, Janko mynárov dzjevča miluje.

Galko 1/141a | Ked ja pôjdem z tých Hyb (11%)
Ked ja pôjdem z tych Hyb, dam si muziku hrat, budu za mnuov volat: vrat sa, dyevcatko, vrat. A ja sa nevratym, any krok nekročim, kto za mnuov banuje, nech za mnuov vandruje.

Sušil 0655 | Mamulenko moja (10%)
Mamulenko moja, žale mia dochoďá, ti moji frajeři všetci mia odchoďá. Jeden mia odešel, druhý sa zjevuje, ale moje srdce za prvším banuje.

Erben 5/053 | Tři čtyry neděle (10%)
Tři, čtyry neděle, co náš mlynář nemele. Není pravda, je to lež: mlynář mele až podnes; mlejny jdou, klepajou – on jde za milou.

Erben 5/054 | Panímámo zlatičká! (10%)
Panímámo zlatičká! je-li doma Ančička? „Není doma, šla do mlejna, mele-li se pšenička?“ Pšenička se nemele: stárek hledí škaredě; mládek praví, že to spraví, že do rána semele.