Kolberg 01 / K0037t

5 words

Sušil 0706 | Mý červený pantličky (100%)
[: Mý červený pantličky, načiž já vás vážu, :] [: mám synečka daleko, :] po kém já mu zkážu? A zkážu mu, zkážu já po malým posličku: Dé ti Pán Bůh dobró noc, můj milé synečku. A dobró noc, dobró noc, ale ne na věčnosť, až tebe, můj synečku, pomine falešnosť. A pomine, pomine, lebo nepomine, lebo ta naša láska na věky zahyne.

Bartoš 1901 / 0179 | Ach vyšla hvězda jasná (100%)
Ach vyšla hvězda jasná, tak jako růža krásná, a tá moja najmiĺejší ja do maštaĺe přišla. A přišla do maštaĺe, stanula u postele, stávaj, stávaj, můj synečku, a já sem přišla k tobě.

Sušil 0761 | Pod synečkem zticha koně (77%)
[: Pod synečkem :] zticha koně kráčé,1) galanečka přežalostně plače. Ach, mlč, neplač, má milá děvečko, ať nezbledne tvé červené líčko. A proč by mně líčko mé zbledalo? A dyť ešče muža nepoznalo. Teprv bude mé líčko zbledati, ach, až bude muža poznávati.

Bartoš 1901 / 0207b | Sem já podľe vody podľe hory (77%)
Sem já podľe vody, podľe hory, kúdeľářův syn, dyž mně zverbovaľi pod husary, na vojnu mosím. Šafářova Nanynka, to je hezká děvčinka, tá má nožky jak srnka, očka čérné jak trnka. Čeło sa jí bľiščí, jak by měło byti skľeněné, tváře jako růže, bíłá kůže, pysky červené, nos nedłúhý, nekrátký, zuby pěkně na řádky, jak sa na mně zasméje, všecko ve mně okřéje.

Bartoš 1901 / 0633 | Šła cérečka na trávu (65%)
[: Šła cérečka na trávu :] [: do zeľeného háju. :] [: Jak travěnky nažała, :] [: přežałostně płakała. :] [: Bože, Bože, Bože můj, :] [: fałešný je frajír můj. :] [: Fałešného srdca je, :] [: kady chodí, miłuje. :] [: K inším chodí každý deň, :] [: ke mně jednú za týdeň. :] [: A to enom v sobotu, :] [: kdy mám piľnú robotu. :] [: Dyž mám ľíčit a mazat, :] [: on mi příjde zavazat. :] [: Dyž já ľíčím, umývám, :] [: já gaľánů nemívám :] [: Přiď, synečku, v neděľu, :] [: já ti pěkně usteľu. :] [: Posteľenku ľipovú, :] [: pěknú, bíłú, květovú. :]

Sušil 0855 | Svítila mně pěkná hvězdička (65%)
Svítila mně pěkná hvězdička, dyž sem milovala Janíčka, svítila, nebude, kdo milovat bude mého synečka! Včerá o půl vosmé hodině přišle mně přesmutný novine, že si vyprovázel, dyž měsíc vycházel, děvčátko jiné. Dys je vyprovázel, tož je máš, víc se k mému srdečku nehlas. Přinde nekdo inší, srdce upřimnější, nežli ty ho máš. Teč, milá vodičko, teč prudce až k mého milýho zahrádce, kde sme spolem stáli a se milovali, nebudem více.

Sušil 0862 | Co mi doš mo milo (65%)
Co mi doš, mo milo, jak od tebě půjdu? Hedbovno šatečku, jak na ňu napřadu. Ach, už sem napřadla a i namotala, už sem ju, synečku, i do tkoča dala. Dala sem ju dzělać všelijake formy, jo sem si myslela, že si synek švorny. A tys je śvidraty na obě dvě oči, to moje srdečko žalem se rozskoči. Žalem se rozskoči, žalem něskonanym, že z meho věnečka listky opadaly. Listky opadaly, ratolesci stojo, něbudu, synečku, něbudu ja tvoja.

Černík 1908 / 057 | Keď som mašíroval (65%)
Keď som mašíroval, milá šaty prala, já som si zazpieval, ona zaplakala. Čo plačeš, nariekáš, galánečka moja, já pomašírujem, ty ostaneš doma. Já sa budzem nosic na vraném koníčku, a ty budzeš vodzic malé za ručičku. Já budzem povedac: »vijó koňu vraný,« ty budzeš povedac: »chój, syneček švarný.«

Sušil 0857 | Svić měsičku svić (65%)
Svić, měsičku, svić pěkně zvečera, dobro noc tobě vinšuju, kochanko moja. Něměj mně za zle, žech cě probudzil, abych jen jedno slovečko s tebum přeřundzil. Možeš přeřundzić slovko lebo dvě, jenom musiš, můj synečku, pěkně lahodně. Měsiček svići, věterek věje, a ta moja kochanečka ze mně se směje. Svić, měsičku, svić, věterku něvěj, a ty, moja kochanečko, ze mne se něsměj.

Sušil 1704 | V Brně na placu koníček stojí (65%)
V Brně na placu koníček stojí, už se syneček do vojny strojí. Strojí se, strojí, že už pojede, že na svú milú nezapomene. A jede, jede; ešče se vrátil: Vrať mně, má milá, co sem ti kúpil. Nic mně’s nekúpil, všecko daroval, červené pantle, cos mě miloval.

Sušil 2293 | Od východu k západu (65%)
Od východu k západu hore zelenají, ščepanovčí mládenci panen si hledají. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil, u tech Vítků na sadě bílý den ho zašil. Vítková ho budijó: Staň, Jozefku, domů, klekaničko zvonijó, řezat sekaninu. A nechť zvoní, jak zvoní, já domů nepudu, sekaničky dosti mám, sekati nebudu. Ešče se k ní obrátil, a dal jí hubičku: Jakpak tě mám opustit, červený hřebíčku. Ten červený hřebíček květe jak ten bílé, jakpak tě mám opustit, můj synečku milé.