Bartók III 1358 | Bože muoj otče moj ver som

7 words

Bartók III 1358 | Bože muoj otče moj ver som (100%)
Bože muoj, otče moj, ver som ponížená

Bartoš 1901 / 0613 | Ty si mysľíš že nevyém (98%)
Ty si mysľíš, že nevyém, ked ty já nyšt nepovyém, vyém, čo študyruješ, dze keřů miłuješ, ver, že o tom dobré vyém. Tvoju tajnost dávno znám, po tebe ju poznávám, že myłéj tu nemáš, inú sebe hľadáš, hľadaj si ju, já nedbám. Hľadaj si ju, já nedbám, o to sa máło starám, pozbudem miłého, dostanem jiného, o to sa máło starám. Co hovoříš, čo mysľíš, fałešne ma v tom súdýš ver, že nemám myłú, teba ľen jedynú, Bůh je svedek nade mnú. Och idzi preč, nehovor, ľahko bys ma podvédoł, ľahko slovy tvýmy veľmy fałešnýmy do zúfalstvý privédoł. Zpomen, myłá, na sebe, čo som vystáł pre tebe, jak v zime, tak v ľéce, veľkém déždi, błace, chodzyévał sem vždy k tebe.

Galko 1/318 | Ach, Janíčko, čože myslíš (98%)
Ach, Janíčko, čože myslíš za té veľké týdne, asnaď sa ti tak pozdáva, že ťa to pomine, čo sme si my dvaja vtedy pred bohom sľúbili, keď sme spolu pri mesáčku v zahrade sedeli. Vtedy tam pri našom sľube prítomný bol mesác, ten by ti ver’, môj Janíčko, ten povedal najvác; krásnou svojou jasnotou on do sŕdc sa nám díval, iste že falešnost’ tvoju popredku predvídal. Včulek, teda, ma obchádzáš, na všecko zabýváš, se mnú zhovárať sa nechceš a mňa zapovŕháš; ale ver, že sa navrátíš zas, milý môj, ke mne, aleja už nebudem mať vernú lásku k tebe.

Galko 1/454 | Na trenčianskej väži (98%)
Na trenčianskej väži dva holúbky sedia, ľudia jim závidia, že sa rady vidia. Ľudia, milí ľudia, nezáviďte toho, veď je to pekná vec, kto miluje koho. Keby som ja mala sokolovie krídla, ver’ bych zaletela, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, na jeho biely dom, čo by zaplakalo jeho srdiečko v ňom. Ješte bych mu sadla na maštalnie dvere, čo by zryhotali jeho vranie kone. Kone, moje kone, čože tak rehcete, azdaj moju milú tu dakde vidíte. Nevidíme ju my, ale ju slyšíme, tam si ona spieva, kde jej dobrá vôľa. Keby ch som ja vedeu, kde môj milá býva, ver bych jej zaniesou na tanieri syra. Na tanieri syra, k tomu holbu vína , na ty, duša moja, holubienka sivá. Nechcem ti ja syra, ani holbu vína, pán boh dau, pán boh vzau, Zostala som sama.

Galko 1/231 | Zahučali hory, zahučali lesy (98%)
Zahučali hory, zahučali lesy; kdeže sa podeli moje mladé časy? Moje mladé časy neužili krásy, moje mladé letá neužili sveta. Mladosť moja, mladosť, vyšlas’ mi na márnosť, vyšlas’ mi na márnosť pre moju nedbalosť. Mladosť moja, mladosť, ver si sa minula, jako by ten kameň do vody hodila. (*) Ešte sa ten kameň v tej vode obráti, ale moja mladosť nikda sa nevráti.

Galko 1/045 | Široký jarčok, bystrá vodička (98%)
Široký jarčok, bystrá vodička, napoj mi, milá, môjho koníčka! Ver ho nenapojím, lebo sa ho bojím, že som maličká. (Tvoj koník vranný, ostro kovaný, pokopal by ma podkovičkami; ja bych nenarástla, za muž bych nepošla medzi horami.)

Sušil 1263 | Vím já v horách (3%)
Vím já v horách, [: vím já v horách březinečku, :] v té březince studenečku. My si u ní spočineme, když od tatíčka půjdeme. Tak si u ní spočívali, večera sa dováhali. Běž, milá, stlat bílé lože, už to jináč byt nemože.

Bartoš 1901 / 1173 | Dyž sem za milou chodíval (3%)
[: Dyž sem za milou chodíval, malý štěstí sem mívával. :] [: Maly štěstí i neštěstí, potkalo mně děvče hezky. :] [: Potkalo mně, neznalo mně, zašlo za mně, volalo mně. :] [: Poď synečku, z pravé strany pomož na mně plachtu trávy. :] [: Těžší tráva než otava, proč’ si, milá, toliž žala? :] [: Nažala sem do sytosti, abych měla kravám dosti. :] [: Kravám dosti, koni tvému, koníčkovi sedlanému. :] [: Bude-li kůň trávu jísti, musíš s něho dolů slézti. :] [: Slezu-li já s koně svého, seš zbavena věnce tvého. :] [: Věnce tvého, zeleného cos dostala od milého! :] [: Cos dostala, musíš schovat a já musím mašírovat :] [: Do pole, tam do šírého, tam zahyne chasy mnoho. :] [: Těš nás Pán Bůh, těš nás oba, mě na vojně tebe doma. :] [: Těš nás Pán Bůh v každé chvíli mně na vojně, tebe v síni. :] [: Síň, sekňičku zametala, slzami ji polévala. :] [: Co pak pláčeš a naříkáš, dyť mně přece tu ještě máš. :] [: Co pak pláčeš, co pak kvílíš, dyť ty se mnou jít nemíníš. :] [: Jak já nemám naříkati, dyž já nemám otce, máti. :] [: Otec, matka mně zemřeli, mně v zármutku zanechali. :] [: Do zármutku, do velkého, pomož synku, pomož z něho. :] [: Jaké Jest to pomáhání, dyž mně druhý otec brání. :] [: Druhá matka zapovídá, otčím mně k vám chodit nedá. :]

Bartoš 1901 / 0821 | Na Vľčnovskéj veži (3%)
Na Vľčnovskéj veži złatá baňa ľeží, na ní je kohútek, má páové péří. Na Vľčnovskéj veži, złatá baňa ľeží, odpros sa, Marýnko, otcovi, mateři. Odpros sa jím, odpros, kľekni na koľena: Pro Boha vás prosím, neopúščajte ňa. Už ňa upustiľi přáteľé najbľižší, neopúščaj ty ňa, můj Kriste Ježíši. Už ňa opustiła, cełá má rodina, neopúščaj ty ňa, Panenko Maria. Dajte nám ju, dajte, vy její maměnko, dajte nám ju, dajte, sivá hołuběnko. Dajte nám ju, dajte, vy její tatíčku, dajte nám ju, dajte, sivý hołubíčku. Nedáme, nedáme, dyž my vás neznáme, až my sa někoho na vás pozeptáme. A co to pravíte, že vy nás neznáte, dyž vy nás od rána s boľesti čekáte. Dyby zme vás byľi s boľesti čekaľi, my by zme před vama dveří nezavřeľi. Otevři, Mařenko, maľované dveři, vynes ten víneček na bíłém taľéři. Vystup si, Mařenko, vystup na łavěnku, pohľédni po ľuďoch, máš-ľi tu maměnku. Vystup si, Mařenko, vystup na stołeček, pohľédni po ľuďoch sú-ľi tu tatíček. Zeber si, Mařenko, svoje majetnosti, co sis najednała od svéj maľučkosti. Ženichu nedbałý, nestoj za dveřami, poď do izby rači, nevěsta se mračí. Všecko sem zebrała, nic sem nenechala, enom ten kľíneček, co viséł víneček.

Sušil 0338 | Šlo diťa chodničkem (3%)
[: Šlo diťa chodničkem, :] šprtalo špendličkem. Chodil Pan Bůh po vsi, nadešel to diťa. Co tu, diťa, dělaš? Svoji mamy hledam. Di, diťa, na krchov, tam tva mama leži, druhy hrob od dveři. Ulom haluzečku, pobuř 1) na hrobečku. Kdo tu buři na mne, 2) hlinu na mne sype? Ja, matičko, buřim, hlinu na vas sypu. Pusťtě mne tam k sobě, pusťte v tejto době. Di, diťa, do domu, maš tam mladu mamu. CoŽ je po mladosti, dy něni milosti. Dy mi chleba dava, popelem ho vala. A tak mi ho hodi, jako zlemu psovi. Dy svojim chleba da, za stůl jich posaza: maslem jim pomaza. Dy mi hlavu češe, to mi z ni krev teče. Dy ona mne myje, po ličku mne bije. Ach, matičko mila, vemtě vy mne k sobě, vemtě v tejto době. Me diťa rozmile, co bys tu dělalo, co bys tu jidalo? Rosičku zbiralo, vam nožičky mylo. Di, diťa, do domu, poviz tatičkovi, že si bylo se mnu. TatiČek něvěři, kyjem tež udeři. Di, diťa, do domu, třeti deň tě vezmu. Ach, tato, tatičku, předajtě kozičku, delajtě truhličku. Ach, tato, tatičku, předajtě kravičku, šijte kosulečku. Košulku došiva, diťa už umira.

Sušil 0337 | Šla sirotka hledať (3%)
Šla sirotka hledať svoji mamuličky, mily, mocny Bože, svoji mamuličky. Potkal ju stařeček, stařeček přestary, mily, mocny Bože, stařeček přestarý. Kaj iděš, děvečko, mila sirotečko? Mily, mocny Bože a t. d. Ach, ja idu hledať svoji mamuličky. Tva mamička leži u tych velkych dveři. Ulom si pruteček, klupni na hrobeček. Oj, hdo mi to klupe po mojim hrobečku? To ja sem, macičko, ja, vaše diťatko. Vemtě mne tam k sobě do tej černej země. Co bys tu dělala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, růženěc řikala. Co bys tu jidala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, piseček sbirala. Co bys tu pijala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, rosičku sbirala. Di, děvča, do domu, maš tam mladu mamu. Co je po mladosti, dy něni lutosti. Jak do domu přišla, matka ju popadla, třikrat zatočila, za pec ju hodila. Tatik šel z kostela, všeci ho vitali, enem Anička ni. Všeci mne vitatě, kaj Aničku matě? A Anička leži za pecem v kutečku. Přišli dva anděle, vzali ju pod křidla; vyletěli nizko, vzletěli vysoko. Přišli dva ďablove, popadli macochu; vyletěli nizko, sletěli hlyboko.