Sušil 0997 | Vím já hruščičku jednu

19 words

Sušil 0997 | Vím já hruščičku jednu (100%)
Vím já hruščičku jednu, půjdu já na ňu ke dňu; natrhám, natřesu, svej milej donesu za její lásku věrnú.

Sušil 0998 | A já vím hruščičku planú (98%)
A já vím hruščičku planú a půjdu, vylezu na ňu; vylezu, natřesu, svej milej donesu za lásku věrnú.

Sušil 1000 | Stojí hroška v poli (93%)
Stojí hroška v poli, pod ňó milá stojí. A já jich natřesu, své milé donesu za její dobrodění. Stojí jablonečka, pod ňó studenečka; u ní milá stála, nohe umévala, abe bílý měla. Los na milýho, los, našidil se mě dosť; a já se vodměním, také ho vošidím za jeho fortelnosť.

Bartoš 1901 / 0285 | Já vím hruščičku planou (28%)
Já vím hruščičku planou, já si vylezu na ňu, vylezu ja, natřasu, svojí milé donesu, za její huběnku švarnou.

Sušil 2207 | Pohleď pohleď co se sviči (26%)
Pohleď, pohleď, co se sviči, přez zeleny kopec, ty ovečky běhaju, přez potůček skakaju. Aha pity aha pity, k Betlemu spichaju. A cuž vy tež daruječe, vy paně hospodař? Ja daruju klobasu, třikrat se s ňum opašu, a to temu Ježiškovi, to ja mu doněsu. A cuž vy tež daruječe, vy pani hospodyň? Ja daruju plenečky a zlate peřinečky, a to temu Ježiškovi do tej kolibečky. A cuž vy tež daruječe, vy švarne dževuchy? My darujem věneček a zlatý prsteneček. A to temu Ježiškovi do jeho jesliček. A cuž vy tež daruječe, vy pani synove? My darujem voničku ze zlateho hřebičku, a to temu Ježiškovi pro jeho mačičku.

Bartoš 1901 / 1052b | Já su ráda (25%)
Já su ráda, že su mładá; donesu travičky pro štyry kravičky, z vinohrada. Kde je šafář? Co sa ňa ptáš? Véjdi do rokytí, šak on ťa nechytí, jen si navaž.

Smutný 47/010 | Počkej Janku na potoku donesu takú (25%)
Počkej Janku na potoku, donesu takú novinku

Smutný 47/002 | Já su ráda že su mladá (25%)
Já su ráda, že su mladá, donesu travičky

Sušil 0999 | Vím já hruščičko jedno (6%)
Vím já hruščičko jedno, já na ňo půjdo ke dňo, vylezo, natřeso, mé milé doneso za její lásko věrnó.

Sušil 0284 | Paní syna ukládala (5%)
[: Paní syna ukládala, :] tak mu ona zazpívala: Huli, beli, můj pacholík, tvůj otec je velký zbojník. Ve dně ide, v noci přide, vždy krvavý meč donese. Dvanást šátek sem zedrala, co sem mu meč utěrala. »Pověz že mi, ženo věrná, jak jsi to sobě zpívala?« Šak sem si já nezpívala, len sem si na služku lála. Pověz že mi, služko věrná, proč ta paní tobě lála? Šak mňa paní nic nelála, len si syna ukládala. Poďže, ženo, poďže dole, pojedeme tam do pole, pod ty hrušky rozšířené. Sedni, ženo, sedni dolů, já ti zetnu hlavku tvoju. Podaj, služko, daj synáčka, nech mu bozkám jeho líčka. Jedno líčko pobozkala, druhé líčko vyhryzala. Tu máš, synu, na památku, že ti stínal otec matku.

Erben 2/327 | Vyrostla mně bílá růže (4%)
Vyrostla mně bílá růže, trhat já ji nebudu: milovala jsem Vojtíška, milovat už nebudu. Milovala jsem ho věrně, v srdci jsem ho nosila; toho jsem se nenadála, žeby láska šálila. Šel můj milej po ulici, měl klobouček na stranu; lidé jsou mu povídali: Tamhle vidíš svou pannu. „Nemluvte mně, lidé, o ní, hledět na ni nemohu; jak ji spatřím jedním okem, sklopím hlavu hned dolu.“ Když jsi na mě hledět nemoh, proč jsi za mnou chodíval? já jsem tebe neprosila, abys ty mne miloval. Měl jsi dvéře otevřeny do srdce upřímného: ale nyní jsou zavřeny, nepřijdeš víc do něho! Což pak jsem ti udělala, že mne teď nenávidíš? vždyť jsem ta, která jsem byla, proč pak se za mě stydíš? To mám já teď za upřímnost, kterou jsem k tobě měla; pro tebe bych, nejmilejši, krev byla vycedila! Rozpomeň se, nejmilejši! na tvoje slibování: že tě bude pán Bůh trestat, nedá ti požehnání. Rozpomeň se, nejmilejši! na moje mladá léta: léta s tebou jsem ztratila – po radosti je veta! Živobytí bych si vzala, však jsem si ho nedala: věčnost věčší, než celý svět, toho jsem se lekala.