Bartók III 1251 | Jeseni sa blíži pomalički

4 words

Bartók III 1251 | Jeseni sa blíži pomalički (100%)
Jeseni sa blíži pomalički ,

Smutný 42/031 | Jaseň sa už blíží pomalučky (52%)
Jaseň sa už blíží, pomalučky

Galko 1/233 | Liuto mi je, liuto (48%)
Liuto mi je, liuto, (Ľúto mi je, ľúto) i doma i tuto, že som si zavesil (založil) na hrdielce puto. Povec mi, dievčatko, povec mi naraze, nech moje koníčky nestoja na mraze. Povedala som ti, ešte ti raz poviem, veru ja, šuhajko, za teba nepôjdem. Povedala som ti v zime i v jeseni, že ty nebudeš mať zo mňa mladej ženy.

Smutný 11/025 | Něbuděm sa ženit v jeseni keď (48%)
Něbuděm sa ženit v jeseni, keď je všetko

Bartók III 1099 | Nebudem sa v tej jeseni vidávať (48%)
Nebudem sa v tej jeseni vidávať

Galko 1/444 | Ej, javor, javor zelený (48%)
[: Ej, javor, javor zelený, :] čo si tak smutný v jeseni? [: Jakže ja nemám smutný byť, :] keď zo mňa spadol kvet i list.

Bartók III 1340 | Kazau mi moj milí do jeseni (48%)
Kazau mi moj milí do jeseni čakať

Galko 1/478 | Kedyže to žitko zíde (48%)
Kedyže to žitko zíde, čo na moju svadbu bude? Nezíde to tej jeseni, lebo je to v tvrdej zemi. V tvrdej zemi neoranej, len motyčkou pokopanej; v tvrdej zemi nebránenej, len tŕnikom povláčenej.

Sušil 0135 | Má duše schovej se (26%)
Má duše, schovej se, nepřítel blíží se. Já sem se schovala do ran Krista Pána, já již nebojím se. Ty Kristovy rány, to jsou moje brány, aby ve dně v noci neměl ke mně moci ten ďábel pekelný. Tobě, o, Ježíši, odevzdávám duši, veď ji a zastávej, padat ji nedávej, až můj čas vyprší. Pak, Kriste, duši mou, vem ji k sobě sebou, do věčné radosti, do nebeské vlasti, ať přebývá s tebou. Ještě taky žádám a svou prosbu skládám, za své dobrodince, v poslední hodince tobě jich oddávám.

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (26%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Bartoš 1901 / 0672 | Słunéčko sa níží (26%)
Słunéčko sa níží, k večeru sa bľíží, [: kde já budu nocovat. :] Má miłá sa hněvá, nocľeha mně nedá, [: ona mysľí trucovat. :] Trucuj, miłá, trucuj, šak si vytrucuješ, a já k tobě nepůjdu, prosit sa ťa nebudu.