Bartók III 1469a | Pi Jaňíčok pi len sa ňeopi

6 words

Bartók III 1469a | Pi Jaňíčok pi len sa ňeopi (100%)
Pi, Jaňíčok, pi, len sa ňeopi

Galko 1/257 | Pi, Ondriško, ; pi, len sa neopi (100%)
[: Pi, Ondriško, :] pi, Ondriško, pi, len sa neopi! Čo prepiješ sto zlatý, však to úrad*) zaplatí. Pi, Ondriško, pi, len sa neopi! Pi, pi, pi, pi! Vypil, vypil, nič nezohavil, (nezochabil) [: bodaj ho :] pán blahoslavil! (boh oslávil)

Sušil 2251 | Před susedovym zeleny ořech (99%)
Před susedovym zeleny ořech,1) ej, před susedovym zeleny ořech, hej nam hej, zeleny ořech. Pod tym ořechem rajska2) muzika, ej, pod tym ořechem atd. Vytača se tam švarna Anička.3) Přiněs František flašečku vina: O, pi, Aničko, jen se něopi. Ona přiněsla v klině ořechů: Na, Francišku, hryz, zubkův něpolam. Abych se mohla ten rok vydači, tebe, Frančišku, tebe dostači, ej, tebe, Frančišku, tebe dostači. Hej nam hej, tebe dostači.

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (2%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“

Sušil 0693 | Na tom našem dvoře (2%)
Na tom našem dvoře to je voda, Bože! Kdo se jí napije, zapomnět nemože. Napil se jí, napil šohajíček zrána, nemohel zapomnět do svatého Jána. Do svatého Jána, do svaté Trojice, nemohel zapomnět své švárné děvčice.

Sušil 0354 | Ulianka čistá panna (2%)
[: Ulianka, čistá panna, :] u Dunaja šaty prala. Dojeli tam třé husaři: Pod, Uliško, pojeď s námi. Já bych s vámi ráda jela, dybych tu bratra neměla. Bratra možeš otráviti, možeš s námi předca jeti. Jak bych já ho otrávila? Temu sem sa neučila. Běž do lesa dubového, najdeš hada jedového. Uvař mu ho k snídaníčku, jak rybičku s černú máčkú. Už Janíček z hory jede, malované dřevo veze. Hned mu vrata otvírala, vrané koně vypřáhala. Ulianko, co nového, že vypřaháš koňa mého? Poď, Janíčku, k snídaníčku, máš přichystanú rybičku. Jak ten první kúsek zédl, hned na levé líčko zbledl. Jak ten druhý kúsek zédl, hned na obě líčka zbledl. Jak ten třetí kúsek zédl, hned na celé tělo zbledl. Běž, Uliško, pro pivečko, ať si ovlažím srdečko. Donesla mu lužovice: Pij, Janíčku, pij velice. Běž, Uliško, pro peřinku, nech položím svú hlavěnku. Donesla mu tvrdý kameň: Ostávaj tu s Pánem Bohem. Bojanovské zvony zvoňá, Uliánku drábi hoňá. Ty mutenské zezváňajú, Uliánku doháňajú. A hodonské dozvonily, Uliánku dohonili. Janíčka na krchov nesú, Uliánku kati vezú. Zazdite mia do kamení, nech o mně pěsničky není. Zedníci ju zazdívali, panny pěsničku skládaly. Uliánku už zazdili, panny pěsničku složily. *)

Galko 1/040 | V šírom poli strom zelený (2%)
[: V šírom poli strom zelený, :] [: pod tým stromom vojsko leží. :] [: Tichý vetrík pofukuje, :] [: už sa vojsko pohybuje. :] [: Biely Janík predok vedie, :] [: pod ním koník smutno ide. :] [: Koník, koník, čože ti je, :] či ťa ťažia brány moje, a či šable ocelovie? [: Neťažia ma brány tvoje, :] [: ani šable ocelovie. :] [: Ale ťažia tvé ostrožky, :] [: čo bodajú moje bôčky. :] [: Ty si piješ z pohárečka, :] [: a mne dávaš zo šaflička. :] [: A ty ležíš v sriebre, zlate, :] [: a mňa naháš v hnoji, v blate. :]

Sušil 1589 | Křepelila malá křepelenka (2%)
Křepelila malá křepelenka, křepelila překrásná panenka. Křepelil s ňú1) malý krahulíček, křepelil s ňú2) překrásný Janíček. Co tu děláš, malá křepelenko, co tu děláš, překrásná panenko? Viju vínky, malý krahulíčku, viju vínky, překrásný synečku. Dej mně jeden, malá křepelenko, dej mně jeden, překrásná panenko. Já ti nesmím mého vínka dáti, láli by mně otec a ji máti. Dyž ti bude otec, máti láti, přijdi ke mně křivdu žalovali. Já tě budu věrně litovati,3) až se budú hory zelenati.4) Křepelila nad lúkú zelenú, zobala tam jetelinku drobnú. Ešče se jí dosti nenajedla, pravú nožkú si ju pomrvila. Křepelila nad studňú studenú, popíjela5) voděnku studenú. Ešče se jí dosti nenapila, levú nožkú si ju zakalila.

Erben 3/004 | Má zlatá Ančička (2%)
Má zlatá Ančička v komůrce spí, Honzíček holeček připíjel jí: Ančko mé dítě! tu máte, píte moje zdraví! „Proč pak bych já vaše zdraví pila? když já nejsem žádná vaše milá: Honzíčku dítě, vy mě šidíte!“ – mně pravila. Budeme se soudit u rychtáře, u toho, co bydlí v naší faře: on veme štolu, sváže nás spolu u oltáře. Budeme se spolu milovali, ty budeš šít a já kolíbati: a tak vesele budem u sebe až do smrti.

Černík 1908 / 275 | V Vyškovském poli (2%)
[: V Vyškovském poli :] tri lipky, vyškovští chlapci, švarní mladzenci, do bitky. Oni sa bili v sobotu večer do rána a jeho milá, galánka verná, plakala. [: Něbij sa, Janko, :] něbij sa, tu máš vínečko, tu máš vínečko, napij sa. [: Něchcem vínečka, :] voda je, pre tebja, milá, galánka verná, bitka je.

Sušil 2255 | Ta dzěvucha nyni (1%)
Ta dzěvucha nyni chova koňa v sini. Co mu ona dava? Kůň vrany v jaborovej sini.1) Ovsa, bubru, vičky pro také koničky. To jim ona dava. Kůň vrany atd. Z čeho jich futruje, prošvarna dzěvucha, z čeho jich futruje? Kůň atd. Ze zlateho žlabka, prošvarny Janičku, ona jich futruje.2) Na čim jich vyvedzě? Prošvarna dzěvucho, na čim jich vyvedzě? Na řemennej uzdzě, na hedbavnej šnuře ona jich vyvedzě.3) Na konička skočil, šatečkem zatočil: Ostaň s Panem Bohem.