Bartók III 1101 | Širokí je jarčok bistrá vodička

5 words

Bartók III 1101 | Širokí je jarčok bistrá vodička (100%)
Širokí je jarčok, bistrá vodička

Galko 1/045 | Široký jarčok, bystrá vodička (60%)
Široký jarčok, bystrá vodička, napoj mi, milá, môjho koníčka! Ver ho nenapojím, lebo sa ho bojím, že som maličká. (Tvoj koník vranný, ostro kovaný, pokopal by ma podkovičkami; ja bych nenarástla, za muž bych nepošla medzi horami.)

Bartók III 1356c | Visokí je jarok bistrá je vodička (40%)
Visokí je jarok, bistrá je vodička

Bartók III 1261d | Okolo Lišova bistrá voda tečie (40%)
Okolo Lišova bistrá voda tečie

Sušil 2361 | Ta zvezda ta je izišla (1%)
Ta zvezda, ta je [: izišla :] [: z one strane črne gore.:] Ona nam sviti široko, široko ino visoko, v zvezdi stoji dite mlado, v rukah drži ta zlati križ. Na križu je napisano, da je to ditě pravi Bog.

Bartók III 1511c | Založme si ohníčka širokého (1%)
Založme si ohníčka širokého

Erben 7/001 | Vandrovali hudci (1%)
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci. Řek' jeden druhému, bratr bratru svému: „Slyšíš, milý bratře! vímť já dřevo krásné. Dřevo javorové, na housličky dobré. Pojďme, je utněme, houslí nadělejme. Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě.“ Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo. Když podruhé ťali, krev se vy prýštila. Když potřeli fali, dřevo promluvilo: „Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci! Však já nejsem dřevo, jsem já krev a tělo. Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka. Matka mě zaklela, když jsem vodu brala. Když jsem vodu brala, s milým si postála: Abych zdřevěněla a javorem byla. Javorem vysokým s tím listem širokým. Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte. Zahřejte u dveří o té její dceři.“ Hudci počnou hráli, matička plakati. „Nehřejte mi, hudci, vy pěkní mládenci! Nic vy mi nehřejte, v srdce nebodejte. Dosti já hoře mám, 1) když dcery své nemám. Přenešťastná máti, co klne své děti!“ 1) Mám já dosti hoře po dceři Barboře.

Erben 7/027 | Bude vojna bude (1%)
Bude vojna, bude, kdo tam na ni pojde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domfi, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plávají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe.

Černík 1908 / 282 | Ej skala (1%)
Ej, skala, skala, skala široká, a na téj skale hora vysoká; hdo ťa budze, hora, rúbac, keď já budzem mašírovac, ej, hora, hora, hora vysoká? [: A pod tú horú lúčka zelená;:] hdo ťa budze, lúčka, kosic, keď já budzem šablu nosic, a, lúčka, lúčka lúčka zelená? [: A na téj lúce voda studzená;:] hdo ťa budze, voda, píjac, keď já budzem mašírovac, a voda, voda, voda studzená? [:A pri téj vodze růža červená;:] hdo ťa budze, růža, trhac, keď já budzem mašírovac, ach, růža, růža, růža červená? [: A pod tú růžú máci má stará; :] hdo vás budze, máci, chovac, keď já budzem mašírovac, ach, máci, máci, máci má stará?

Sušil 0340 | Stojí limba stojí (1%)
Stojí limba, stojí listu širokého. Pod ňó hrá děťátko, malý nebožátko. Tak tam dlóho hrálo, až se rozplakalo. Šlo, nadešlo žlíbek, na něm byl krchóvek. Hrobaři, hrobaři, kde má matka leží? A tvá matka leží třetí ode dveří. Dítě nemeškalo, na krchov běželo. Třikrát hrob obešel, anděl k němu přišel. Vzal ho za ručičku: Tady máš mamičku. Dítě na hrob padlo, žalostně plakalo. Má mamičko, staňte a mě politujte. Jak pak já mám státi? Mám na sobě škřutí. K tomu ješče kameň, jdi dom s Pánem Bohem. Já škřutí odházím, kamení odvážím. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinó mamu. Co je po té matce, dyž není od srdce. Dyž má chleba dáti, třikrát jé obrátí. Ukrojí krajíček, hodí pod stoleček. Dyž mám jít k obědu, pošle mě pro vodu. Dyž mám jít k večeři, pošle mě za dveři. Dyž košulku pere, div mě neprokleje. A dyž mě oblíká, všudy mnó namýká. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky. Vem si tam tu róchu, dej ušit košulku. Dyž tě budó bíti, přiď mně povědíti. Já tam na ně přindu, obóm hlavu strhnu. Tebe vezmu k sobě, budem spolu v hrobě. Dyž byla večeře, klube, klub na dveře: Poď, dítě, otevři. Dítě nemeškalo, otevřit běželo, nic tam nevidělo. Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala: Neubližuj dětóm, ubohým sirotkóm. Dyž pryč odcházela, otci hlavu strhla, macoše uryla.

Sušil 0695 | V šírém poli stojí hruška zelená (1%)
V šírém poli stojí hruška zelená, pod tú hruškú studenenka kamenná. Kdo tu vodu pit bude, mladú ženu mět bude, a ta žena nikdá dobrá nebude.