Bartók III 1354 | Tan dole na dole na peknej

7 words

Bartók III 1354 | Tan dole na dole na peknej (100%)
Tan dole na dole na peknej rovine

Bartók III 1062a | A tan dole g Dunaju (64%)
A tan dole g Dunaju

Bartók III 1121a | Tan dole od Hrona zelená je (64%)
Tan dole od Hrona zelená je hora

Bartók III 1062b | A tan dolu k Dunaju (64%)
A tan dolu k Dunaju

Bartók III 1485a | Tan na Váhon bieli don (61%)
Tan na Váhon bieli don

Bartók III 1467a | Tan pod moston riba s chvoston (61%)
Tan pod moston riba s chvoston

Bartók III 1332a | V tej Pešti dva dubi tan (61%)
V tej Pešti dva dubi, tan sa mi neľúbi

Sušil 0453 | A ty Réhradice (39%)
A ty Réhradice na pěkné rovině, teče tam voděnka dolů po dědině, je pěkná, je čistá. A po té voděnce drobný rebe skáčó; pověz mně, má milá, proč tvý voči plačó tak smutně, žalostně? Plačó vone, plačó, šuhajo, vo tebe, že sme se dostali daleko vod sebe, daleko vod sebe.1)

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (36%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.

Erben 6/009 | Kolíne Kolíne! (36%)
Kolíne, Kolíne! na pěknej rovině: nejeden synáček u tebe zahyne. Kolíne, Kolíne! nejsi hoden státi: nejedna matička synáčka tam ztratí. Matička synáčka, sestřička bratříčka; nejedna panenka svého milovníčka.

Erben 2/131 | V háječku v dolině (36%)
V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívatí: já přišel pro láska, můj zlatej obrázku, tebe milovatí. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! z vojny však nemůžu, není možná, není!