Bartók III 1511a | V hlubokej som doliňe

4 words

Bartók III 1511a | V hlubokej som doliňe (100%)
V hlubokej som doliňe

Černík 1908 / 199 | Hnalo dzievča krávy (100%)
Hnalo dzievča krávy z Uher do Moravy, na merindu malo koláček makový. Pod duba si sadlo a koláček zedlo, na duba pohlédlo, orla tam uhlédlo. Orle, milý, orle, hdze sú moje krávy? Tvé krávy sa pasú v hlubokéj doline, v drobném rozmarýně. Drobný vytrhajú, hrubý nechávajú. A to tým panenkám, čo sa vydávajú, a to tým mládencom, čo sa ženic majů.

Smutný 02/077 | V hlubokej dolině kačeny sa perů (100%)
V hlubokej dolině kačeny sa perů

Černík 1908 / 225 | Šlo dzievča na vodu (98%)
Šlo dzievča na vodu pres jednu zahradu, ztracilo tam ono tu svoju slobodu. Prišla ona domů, horce zaplakala, tak sa svým rodičom velmi žalovala. Ach, Bože, mój dobrý, rodičovja moji, hdze že sa mi podzel mój vienek zelený? Tvój vienek zelený, ach, už je ztracený, ach, už je on dávno v Dunajku hodzený. V Dunajku, v Dunaji, v téj hlubokéj vodze, ach, Bože, mój dobrý, dolu vodú ujdze.

Bartoš 1901 / 0733 | V neděľu ráno (2%)
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.

Sušil 2016 | Hrozenko Hrozenko (2%)
Hrozenko, Hrozenko na pěknej dolině,1) povědajú ludzja, že sú tam zlodzeja.2) Nejsú tam zlodzjeja, sú tam hodní ludzja,3) čo ve dně uvidzjá, to v noci uchycjá.

Sušil 2350 | Vyšla děvčina vyšla jediná (2%)
Vyšla děvčina, vyšla jediná jak růžový květ, stála ona, stála, hořce zaplakala, změnil sa jí svět. Čeho ty plačeš, čeho naříkáš, děvčino moja? Jak já nemám puakat, jak nemám naříkat, nebudu tvoja. Ach, nepuač, nepuač a nenaříkaj, šak ty budeš má, ludé ťi mia přejú a celá rodina a Pán Bůh to dá. [: Ty budeš paní :] na velkém dvoře, a já budu pánem, při svém táboře,1) Ty půjdeš cestú a já hostýncem, ty budeš pannú a já mládencem. Ty půjdeš horú a já dolinú, ty zakvitneš růž a já kalinú. Až my umřeme, zkážeme sobě zlaté litery vybit na hrobě. Kdo to přečítá, spomene sobě, neskončená láska leží v tem hrobě.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (2%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Bartoš 1901 / 0111 | Počuvajtě ľuďá šetci (2%)
Počuvajtě ľuďá šetci, co sa stało téjto noci na tom našem horniém konci. [: Šohaj diévča odłudzuje :] od otca aj od matěre. [: Tak ju duuho odłudzovał :] do světa s ňú zavandrovał. [: Duuho oni vandrovaľi :] k večeru si spočívaľi, Viém já jednu doľinečku, [: v doľinečce studiénečku; :] tam si oni spočívaľi [: večera sa dočekaľi. :] [: Stěľ, má miłá, biéłé łože :] už to jináč byť němuóže. [: Jako bych já postěľ stłała :] perin som si něnabrała.

Bartoš 1901 / 0129 | Stójí šohaj na doľině (2%)
Stójí šohaj na doľině, miłá pľéje v ohradině. Poď, má miľenko, ke mně boľí ňa srce ve mně. Dyž ju pres płot presazovał, takto í on prikazovał: Daj si děvečko pozor fúká větríček od hor. Daj si pozor na dvě strany, já su šabľú dorúbaný, má hłava šabľú ťatá to za švárné děvčata. Švárný šohaj, do ťa rúbał do šabľenky neľutovał? Rúbaľi Šašírové*) sú horší ľež katové. Kat ně zetne mu hłavěnku zbarví zeľenú travěnku Šašírové, miľenko, rúbaľi mé srdenko.

Bartoš 1901 / 0131a | Na doľině v doľine (2%)
[: Na doľině v doľine :] oj čosi sa tam byeľá. [: Ľady-ji to tam ľežá, :] ľebo hołuby sedá. [: Keby to ľady boły, :] boly by zvonnały, [: keby hołuby boły, :] už by uľietały. [: Ľeží to tam postéľka :] myłého ustłaná, [: na néj ľeží Janýčko, :] mylá pri nom stáła. [: A kedy pri nom stáła, :] tak mu povyédała: [: Kebys my, miłý, umreł, :] jach by sa vydała. [: Podaj že my, myłá, :] šabľu zrkadeľnú, [: nech sa já do nej pozrem :] skoro-i já umrem. [: A ked mu ju podała :] na bok odskočiła. [: Chto ty, myłá, radu dał, :] aľe eju dobrú dał. [: Bol bych ty hłavenku stał, :] pod javor zakopał, [: pod javor pod zeľený, :] pod vysoké drevo, [: aby moje srdenko :] za tvým netúžiło.