Bartók III 1363a | V tom malinovom lese červení psíček

7 words

Bartók III 1363a | V tom malinovom lese červení psíček (100%)
V tom malinovom lese červení psíček breše

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (60%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.

Bartoš 1901 / 0218 | Trávo zeľená (57%)
Trávo zeľená, nepokosená, [: ja v téj Veľkéj sú děvčátka jako maľina. :] Sú, sú, ne šecky, enom nekeré, [: keré majú očka čérné, ľíčka červené. :] Trávo zeľená, nepokosená, [: ja v téj Veľkéj sú młádenci jako malina. :] Sú, sú, ne všecí, enom nekerí, [: kerí majú za širáčkem páové pérí. :] Paové pérí, veľice drahé, [: nekdy jedna perútečka za tri toraľe. :]

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (57%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0219 | Łúka łúčina (57%)
Łúka, łúčina, tráva zeľená; [: v tom Liéskovém sú dieučence jako malina. :] Ale ne šetky, ľen voľakeré, [: keré majú oči čiérné, ľíčka červené.:] Łúka, łúčina, tráva zeľená, [: v tom Liéskovém sú mládenci jako ľaľija. Aľe ne šetky, ľen voľakerí, [: kerí majú za širáčkom páové perí. :] Páové pyérko až po raménka, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny šuhajka. :] Kebys płakała do dna byéłého, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny myłého. :]

Sušil 0809 | Proč kalino v struze stojíš? (57%)
[: Proč, kalino,1) v struze stojíš? :] [: Snad se tuze sucha bojíš? :] Já se sucha nic nebojím, kde sem zrostla, tady stojím.2) Proč, kalino, neprokvetáš, malinama nezasedáš?3) Já sem dávno prokvétala červenýma malinama. Shora vrabci obzobali, zdola panny oblámaly.4) Oblámaly na kytečky, mládenečkům za klobóčky.5) Ulomila každá svému, já ubohá nemám komu. Já svó pustím po potoce, snad ju nande někdo přece.6) Já ju pustím po palášó, kde mládenci koně pasó. Pasó jich tam na dolině, na té drobné jetelině. Pasó jich tam na trávníčku: Chyť kytečku, šohajíčku.

Sušil 1242 | Půjdeme půjdeme (56%)
Půjdeme, půjdeme, chodníčka nevíme, dobří ludé věďá, oni nám pověďá. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme tam sbírať maliny červené!1) Maliny červené a jahody zralé, už my si vedeme to děvčátko švárné.

Bartoš 1901 / 0303 | Zacházaj słúnečko (56%)
[: Zacházaj, słúnečko, za ker maľinový, :] [: zkažte dobrý večér :] mému šohajovi. [: Zacházaj słúnečko, za ten čérný kameň, :] [: kup ně, miłý, šátek, :] červený jak płameň. [: Červený jak płameň, s bíłýma krajama, :] [: aby ľudé rekľi :] že je od gaľána.

Bartoš 1901 / 0816 | Ideme ideme chodníčka nevíme (56%)
Ideme, ideme, chodníčka nevíme, roztomilý Bože, jak my zabloudíme! Ideme, ideme, chodníčka nevíme, dobří lidé věďá, oni nám pověďá. Ideme, ideme přes hory zeleny, budeme tam trhat maliny červeny. Ideme, ideme tú úzkú cestečkou, však my tam najdeme tu hezkou děvečku.

Sušil 0841 | Slunečko zachádí (56%)
Slunečko zachádí, aj, za keř malenový, zkažte tam dobró noc mému šohajovi. Debech já věděla, co můj milé dělá, nestarala bech se, bela bech veselá. Debech já věděla, kde můj milé vuře, já bech tam běžela po hedbávné šňůře. Ale von nevuře, a von těžko stůne, je tuze raněné a von brzo umře. Milá k němu přišla, vode mu podala, pěkném bílém šátkem hlavo zavázala. Dež mu jo vázala, žalostně plakala, čeho sem se, milé, čeho dočekala. Bohutické krchov pěkně malovaný, na něm vodpočivá moje potěšení. Dež já vokolo do, srdečko mě bolí, dež já se podívám na tvůj hrobek nový. Na tvůj hrobek nový, jak ty tam ležíš sám, na něm se rozvíjá červené tulipán.

Bartoš 1901 / 1044 | Máme my pána máme (52%)
Máme my pána, máme, v tom čérném dałamáně, na słúnko hłavú kývá, neskoro večér bývá.