Černík 1908 / 229 | Keď som išol

76 words

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (100%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.

Bartoš 1901 / 0151 | Ked som išoł ces ten (23%)
[: Ked som išoł ces ten ľes, :] [: ces ľes javorový. :] [: Ked som išoł ces ten ľes, ces ľes javorový, :] [: stúpył sem tam na kamen, kamen mramorový. :] A že pod tym kamenom studna murovaná, :] [: napý sa jej, má miłá, či si spravedľivá. :] [: A jak sa jej napyła, :] [: farbu premenyła. :] [: Čože ma je po farbe, farba sa navrácí, :] [: aľe moja potcivost, už sa nenavrácí. :] [: Keby sa tá potcivost na skaľe rodziła, :] [: nejenna by pannenka pre ňu si chodziła. :] [: Ale že sa potcivost na skaľe nerodzí, :] [: tak nejenna pannenka nepotcivá chodzí. :] [: A keby tu potcivost v skľepoch predávaľi, :] [: veru že by ju chłapci dyeukám kupovaľi. :] [: Ale že sa potcivost v skľepoch nepredává, :] [: tak nejenna pannenka chodzi nepotcivá. :]

Sušil 0700 | Na tej hore vysokej (22%)
Na tej hore vysokej studňa murovaná. Napij sa jej, má milá, jak si spravedlivá. Voděnky sa napila, barvu přeměnila. Néní jsi ty, má milá, děvka spravedlivá. Ja, keď jsi ty od vody barvu preměnila.

Erben 5/402 | Jaro se otvírá (16%)
Jaro se otvírá, všecko se usmívá, teskno je seděli; stromy zelenají, ptáčkové zpívají, radost je si vyjíti: a já pěšky nepudu, na koni sedět budu, tu barvu zelenou a pěknou červenou rozjímati si budu. Pan rytmistr ke mně: „Pověz mi upřímně, co tě k tomu nutí, že u Prahy v logru chceš se dát na vojnu a chceš hulánem býti?“ A milostivý pane! co žádám, ať se stane: dávno už se souží, mé srdéčko touží po té zelené barvě. Tu mě oblíkali, štěstí vinšovali, zelený kabát dali, červeny vejložky – ach což je to hezky! – ty jsou mi darovali; čepičku s fedrpušem: Má panenko! pospěš sem, podej mi ručičku a dej mi hubičku, už se spolu rozejdem. Má panenka běží, ručičkama lomí, pláče a naříká: „Ach, co’s to učinil a mne tak zarmoutil?“ černé oči utírá. Neplač a nenaříkej, a prej mi té radosti; vrať se zase domu, poruč pánu Bohu – máš tam mládenců dosti!

Černík 1908 / 182 | Povedz mi (13%)
Povedz mi, má milá, srdénka pravého, ráda li mňa vídzíš, či keho jiného? Kebych ťa, šohajko, ráda něvizdela, veru bych za tebú dverí nězavrela. Dverí nězavrela, oknom něpozrela, kebych ťa, šohajko, ráda něvidzela.

Sušil 0777 | Povídajó lidi (9%)
Povídajó lidi, že su malovaná, že je na mých líčkách barva kupovaná. Nemá můj tatíček za toli sedmiček, aby mně kupoval barvu do mých líček. Nemá můj tatíček za toli tolarů, aby mně kupoval do mých líček barvu.

Sušil 1707 | Za Krakovem slunce zchodzi (9%)
Za Krakovem slunce zchodzi, oficir koně vyvodzi, aj, koně, koně vraneho, sedaj ty, šuhajku, na něho. Sedać, sedać jako sedać, dyž bych moh s milu povědać. Nic, ma mila, nic něplač, ješče se mi ty možeš dostać. Vrać mi, milý, vrac mi šatku, dala sem ci na pamatku. Aj, vrać mi šatku co najspěš, něbo tu maju inši přisć.1) Ja ci šatečky něvracim, na kusečky ji obracim, aj, na kusečky pořežu, pod moje koničky poscělu. Jak budzě měć vrba střešňu, to ja se cě, dzěvča, vezmu. Aj, vrba střešen něrodzi, jene to zelene haluzi.

Bartoš 1901 / 0684 | Mezi dvoma vršky (9%)
Mezi dvoma vršky hłuboká doľina, že je moja miłá frajírenka iná. Mezi dveřma stáł, suze mu padały, v kameň mramorový jamky prorážały. Nehněvaj sa miłý, dondi dnes večer k nám, v sobot na večér pérko ti nachystám.

Černík 1908 / 214 | Čje sú to husky (9%)
Čje sú to husky na téj vodze, čo ony chodzja po slobode? Čo sa my jich nahóníme a vodzenky nakalíme! Ej, vezni, šohaj, tu flincičku, zabij husičku nad vodzičkú, něch na milá něnaháňá od večera až do rána.

Černík 1908 / 258 | Pójme k nám (9%)
Pójme k nám, pójme k nám, naši nás volajú, naše koně vrané vodzenky němajú. Němajú, němajú, šak jim naši dajú, šak jim naši dajú, na nás něčakajú.

Erben 5/398 | Alou alou! zahrajte mně (7%)
Alou, alou! zahrajte mně hodně z vesela, že mně moje nejmilejši vodpověděla: z toho si nic nedělám, klobouk na stranu si dám; proto že jsem švárnej jonák, sobě zazpívám! Zelená je švárná barva, lásky barva je; černovoky děvče hezký už mne miluje: upřímně mne miluje, štěstí mnoho slibuje, až se domu z vojny vrátím, že bude moje. Já už sedím na mém vraném, vraném koníčku; přiveďte mně, kamarádi, mou holubičku: ať se se mnou rozžehná, bílou ruku mi podá, přes pole mne vyprovodí holubička má.