Černík 1908 / 182 | Povedz mi

33 words

Černík 1908 / 182 | Povedz mi (100%)
Povedz mi, má milá, srdénka pravého, ráda li mňa vídzíš, či keho jiného? Kebych ťa, šohajko, ráda něvizdela, veru bych za tebú dverí nězavrela. Dverí nězavrela, oknom něpozrela, kebych ťa, šohajko, ráda něvidzela.

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (51%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.

Černík 1908 / 303 | Voják som já (26%)
Voják som já, voják, aj sa Voják volám, pójdzeme bojovac k tým tureckým horám. K tým tureckým horám krvi po kolena, nějeden zavolá: ach, mamička moja. Keď jeden zavolal, šetci sa mu smáli, keď druhý zavolal, horce zaplakali. Kerá má mamička na vojně synečka, něch sa len podzívá z rána do súnečka. Z rána do súnečka, večer do mesjáčka, tam ona uvidzí svojeho synáčka. Budze li krvavý, budze porúbaný, budze-li zacmený, budze pochovaný.

Erben 7/050 | Šla Maria šla do ráje (26%)
Šla Maria, šla do ráje, potkal jest ji anděl Páně. „Kam jdeš, Maria? nedojdeš, těžko pod svým srdcem neseš.“ Maria mu nevěřila, přece do ráje vkročila. A jak do ráje vkročila, hned za podruží prosila. „My li podruží nedáme, komory žádné nemáme: Máme jen malý chlíveček, je v ném uvázán oslíček.“ Jak Maria tam vkročila, hned synáčka porodila. Jak synáčka porodila, do jesliček položila. „Podej, Josefe, plínčičky, ať závinem to maličký.“ Malíčky jsme zavinuli, do jesliček položili. Radujte se, andělové! že už máme spasitele. Raduj se, říše nebeská! že už máme pána Krista.

Erben 2/165 | Vždycky mně matička (26%)
Vždycky mně matička říkávala, abych se mládencům vyhýbala: a já přeci mám je v srdci: však jsou li mládenci hodní chlapci. Když jsem šla v neděli na mši ranní, potkal mě mládenec k milování: pěkný tváře, modry oči – div že srdéčko mi nevyskočí!

Galko 1/107 | Svíti mesác nad naše huménko (9%)
Svíti mesác nad naše huménko, prám môj milý ide pod okénko; pustite ma, má mamička, venká, nevydržím bolesti srdenka. Never, dcérko, never rečám planým, sľubuje ti, zakád nenis’ za ním, a keď ťa raz za ženu dostane, bude ťa biť, pokým neustane. Ach, mamičko, však aj vás bíjali rodičia, a rada ste jich mali; keď ste to znésť mohli, aj ja móžem, bár čo robte, predsa zaňho pojdem.

Bartoš 1901 / 0616 | A já som děvečka chudobnej mamičky (9%)
A já som děvečka chudobnej mamičky, [: a já by som tančiła, treba bych páľenky nepiła. :] Prišła do krčmičky, stanula u dverí, její miłý tancuje, Boha sa [: nebojí :] koło niej sa otierá, iné do tanečku pobierá. Po čo si ty prišło, oškľivé stvorení, šak sa mi už omrzeło to tvoje [: chodzení :] mohło si ty doma byt, mojeho srdenka nermútit Do domečku přišła, sedła na łavečku, [: załomiła ručičkú za svoju boľestnú hłavičku. :]

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (8%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Bartoš 1901 / 0282 | Ančuľenka srdce moje (8%)
Ančuľenka, srdce moje, keď já umrem, všetko tvoje, éj, éj, a to boła ona, a to boła ona, a to boła děvočka uprimná. Ančuľenka, Ančuľenka, odpadłas mi od srdenka, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Žało diévča, žalo trávu nědaľeko vinohradu, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Jak nažała, naviázała, na šohajka zavołała, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keď ťa koľébaľi, už ťa za mňa sľubovaľi éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keďs ty húsky pásła už si v mojom srdci rástła éj éj, a to boła ona, a t. d.

Černík 1908 / 086 | Od Hrozenka (8%)
Od Hrozenka malovaná dlážka, hdo ju vymaloval: šohajova láska. Otvor mi, má milá, malované dviera, jak mi něotvoríš, otvorí mi iná. Otvorí mi iná, alebo aj inšja, ale mi otváraj, moja najmilejšja. Jednú rukú dvere otvárala a druhú ručičkú suzy ucierala. Čo plačeš, nariekáš, má panenko milá, snad ťa mamka bila, alebo hrešila? Mňa mamka něbila, ani něhřešila, ludzja povedajů, že som nepoccivá. A keď som, něch som, čo je keho po tem, a šak by vedzelo mé srdénko o tem. A šak by vedzela aj ta naša brána, kelko razí ležal's u nás až do rána. A šak by vedzelo aj to okénečko, kelko razí pozrel's na moje srdéčko.

Sušil 2340 | Išel Janko okolo rybníčka (8%)
Išel Janko okolo rybníčka, nadešel tam čirého zbojníčka. Išel dalej, nadešel druhého, ten mu bodl do srdenka jeho. Štyry vrané koně zařehtaly, jako by ťa, Janko, litovaly. Odkažte tam na moju milenku, ať mně šije tenkú košulenku. Odkažte tam na mého tatíčka, ať mně chystá vraného koníčka. Odkažte tam na moju maměnku, ať mně chystá proňho maštalenku. Vraný koník v maštalence skáče, moja milá na postelce pláče.