Sušil 0777 | Povídajó lidi

38 words

Sušil 0777 | Povídajó lidi (100%)
Povídajó lidi, že su malovaná, že je na mých líčkách barva kupovaná. Nemá můj tatíček za toli sedmiček, aby mně kupoval barvu do mých líček. Nemá můj tatíček za toli tolarů, aby mně kupoval do mých líček barvu.

Bartoš 1901 / 0128 | (67%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (22%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.

Galko 3/047 | Čo som si žiadav (21%)
Čo som si žiadau, to som si dostau od pána boha, to dievča švárne, pekne zrastené, jak tá jahoda. Očičky čierne, líčka červené, mej miléj krása; či chodím, či spím, ždy za ňou myslím, pokoja nemám. Môj andelček, môj, môj holubček, môj, do ťa maluvau, kdo do tvých líček, do tvých očičiek toľko krásy dau? Oj, andelček môj, oj, holubček môj, tys’ ma miluvau, tys’ z mojích líčiek, z mojích očičiek šetku krásu zau. Rodičie milí, ku mne uprimní, čil vám ďakujem, za ten dar krásny, čo ste mi dali, pekne ďakujem.

Bartoš 1901 / 0553 | Včéra před večerem (17%)
Včéra před večerem, ked sem vodu brała, šohajova mama na mňa zavołała. Podaj ně, ceruško, téj studenej vody; šak ten můj syneček dávno k tobě chodí. Vody sem podaľa, syna ně nedała, šohajova mati cigánkú ostała. Keby ně ho dała, týdeň bych í žała, ešče bych í za to mamičko říkała. Aľe ně ho nedá, že sem hrubě bľedá, šohajek červený, až ho barva mění. Šohajova mama, dycky na mňa repce, že ně kupovaľa po toraľi čepce. Po toraľi čepce, po złatém kaničky. To były kaničky od mojéj mamičky. Šohajova mati, veliká cigánka, bodaj í narostła na hłavě pohanka. Dal by ně to Pámbu, kebych í ju žała, ľehe*) by sem í ju s koreněm trhała. Šohajova mama, na mňa odkázała, abych na jejího syna nečekała. Chudobná děvečka v chudobě chovaná, ľepší, ľež bohatá, jak kráva rohatá. A já sem í dała takovú otázku: nech si ho uváže doma na retázku. Doma na retázku, na hedbavnú šňůrku, aby í nechodił za chudobnú dívkú.

Erben 5/398 | Alou alou! zahrajte mně (16%)
Alou, alou! zahrajte mně hodně z vesela, že mně moje nejmilejši vodpověděla: z toho si nic nedělám, klobouk na stranu si dám; proto že jsem švárnej jonák, sobě zazpívám! Zelená je švárná barva, lásky barva je; černovoky děvče hezký už mne miluje: upřímně mne miluje, štěstí mnoho slibuje, až se domu z vojny vrátím, že bude moje. Já už sedím na mém vraném, vraném koníčku; přiveďte mně, kamarádi, mou holubičku: ať se se mnou rozžehná, bílou ruku mi podá, přes pole mne vyprovodí holubička má.

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (11%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Bartoš 1901 / 0482 | Povídajó lidi (11%)
Povídajó lidi, že mě milé šidí a von mě nešidí šidijó mě jiní. Povídajó lidi, že sem čarovala, já jsem ti, Honzíčko, jak živa neznala.

Sušil 1837 | Všecí lidé povídajó že já (11%)
Všecí lidé povídajó, [: že já se v noci tólám, :] a já hledám potěšení, kerého doma nemám. Všecí lidé povídajó, že se já neožením, a já mám takovó miló, jak by ju okořenil.

Sušil 1967 | Všecí lidi povidajó že pré my (11%)
Všecí lidi povidajó, že pré my nic nemáme, a my máme devět psotek, zavrtaných na trámě.

Sušil 0676 | Nad Slavíkovice (11%)
Nad Slavíkovice holuběnka líce. [: Všece ledi povidajó, :] že mě milé nechce. Dež mě nechce, nechť se, já plakat nebodo, šak so ješče malý děvče, vdávat se nebodo. Dež mě nechce, nechť se, já se ho neprosím, šak so ješče malý děvče, vdávat se nemusím.