Sušil 1837 | Všecí lidé povídajó že já

32 words

Sušil 1837 | Všecí lidé povídajó že já (100%)
Všecí lidé povídajó, [: že já se v noci tólám, :] a já hledám potěšení, kerého doma nemám. Všecí lidé povídajó, že se já neožením, a já mám takovó miló, jak by ju okořenil.

Bartoš 1901 / 0332 | Třeba nemám roľe poľe (56%)
Třeba nemám roľe, poľe, aľe su na světě rád, može mně to Pámbů dať, že já možu miłovať děvčinu jak karafiát. Karafiát je červený, on svoju krásu méní, a já kráse nezméním, pokeľ sa neožéním, já budu vždy červený jako bych neméł ženy.

Galko 1/131 | Neožením sa ja v jaseni (55%)
Neožením sa ja v jaseni, lebo ja mám kabát deravý; ani v zime, keď sú mrazy, nemám na bundu peňazí, ani na jar, keď je blato, nemám súcich čižiem na to. Ale sa ja ožením v lete, keď je všetko v poli vo kvete; keď sa lúky zelenajú a bučiny rozvíjajú, keď sú ovce na salaši, vtedy pôjdem ku Mariši. Vezmem si ja dievča z Šariša, meno bude mati Mariša; oči bude mati sivé a len ku mne prívetivé, líčka biele a červené a srdiečko ku mne verné!

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (29%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Sušil 1967 | Všecí lidi povidajó že pré my (29%)
Všecí lidi povidajó, že pré my nic nemáme, a my máme devět psotek, zavrtaných na trámě.

Bartoš 1901 / 0482 | Povídajó lidi (29%)
Povídajó lidi, že mě milé šidí a von mě nešidí šidijó mě jiní. Povídajó lidi, že sem čarovala, já jsem ti, Honzíčko, jak živa neznala.

Sušil 0777 | Povídajó lidi (28%)
Povídajó lidi, že su malovaná, že je na mých líčkách barva kupovaná. Nemá můj tatíček za toli sedmiček, aby mně kupoval barvu do mých líček. Nemá můj tatíček za toli tolarů, aby mně kupoval do mých líček barvu.

Sušil 0676 | Nad Slavíkovice (28%)
Nad Slavíkovice holuběnka líce. [: Všece ledi povidajó, :] že mě milé nechce. Dež mě nechce, nechť se, já plakat nebodo, šak so ješče malý děvče, vdávat se nebodo. Dež mě nechce, nechť se, já se ho neprosím, šak so ješče malý děvče, vdávat se nemusím.

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (14%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (14%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Černík 1908 / 304 | Udzerila skala (14%)
Udzerila skala do kraj, do Dunaja, prevez mňa, prevozník, šak je voda malá. Já ťa něprevezem; keby bola menší, a zda’s mi ty nění moja najmilejší? Svitaj, Bože, svitaj, bár by skoréj dzeň bol, kebych já len vedzel, v kerém som dome bol. V kerém som dome bol, z kerého som vyšol, bár bych zajtrá večer zas do něho prišol. Něsvitaj, něsvitaj, ešče som něspala, škoda téjto noci, čo som ju zmeškala. Škoda téjto noci, čo som ju zmeškala, bár som ju zmeškala, ništ som nědostala.