Sušil 1836 | Vsadila sem hrušku v humně

19 words

Sušil 1836 | Vsadila sem hrušku v humně (100%)
Vsadila sem hrušku v humně, nevím, esli se mi ujme; ujme-li se, bude rodit, budú za mnú chlapci chodit.

Sušil 1001 | Nasadil jsem střešenečku v humně (73%)
Nasadil jsem střešenečku1) v humně, dá-li Pán Bůh, že se pro mně ujme Jak začala střešenečka rodit, počal sem já za děvčinú chodit.

Sušil 2106 | Sadila jsem hrušku v humně (47%)
Sadila jsem hrušku v humně, také-li se po mně ujme? Ja, což by se neujala, dyž ju milá zalévala. Zalívala ze žbánečka, to je, Bože, galanečka! Zbírala je do fěrtuška, to je, Bože, dobrá hruška!

Sušil 1283 | Či je to svadbička (28%)
Či je to svadbička, či je to veseli? To teho synečka, co se něska ženi. Uschla nam hrušečka, už něbudě rodiť, něbudeš, synečku, za děvčaty chodiť.

Sušil 1454 | Široke daleke (27%)
Široke, daleke, to Raškovo pole, něbudu tu chodiť na rok nožky moje. Něbudu tu chodiť, ani ručky robiť, co by se tu mělo zlato, střibro rodiť. Něbudu, něbudu už u Rašků služiť, něbo mi nědaju kratochvile užiť. Něbudu, něbudu, něni mi to třeba, už sem se najedla Raškoveho chleba. Něbudu, něbudu ja v Přiboře byvať, je tam voda kalna, němožu ju pijať. Radši budu, radši v Zelinkově byvať, je tam voda čista a možu ju pijať.

Sušil 0630 | Kedy šohajku kedy přijděš (27%)
Kedy, šohajku, kedy přijděš, a kedy enem u nás buděš, duša moja? Až od Javoriny svitať budě, ze skály slunko svjetiť budě. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby od Javoriny svitalo, ze skaly slunko světjevalo. Kedy, šohajku, kedy přijděš a kedy enem u nás buděš? Až drobné ryby zpjévať budú, bez perja vtáci ljetať budú. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby drobné ryby zpjévaly a bez perja vtáci ljetali. Kedy, šohajku, kedy přijděš? A kedy enem u nás buděš? Až suchá jabloň rodiť budě, ze starej baby mladá budě. Jak živ som o tem něčúvala, jak živ som o tem něslychala, aby suchá jabloň rodila, ze starej baby mladá byla, duša moja.

Erben 2/241 | Vsadila jsem záhy dosti (23%)
Vsadila jsem záhy dosti, pěknou růži k svej libosti; ach, růžička opadává, můj milej mne zanechává. Zanechává a mne nechce, že já nemám na tisíce, na tisíce, ani na sta – zarostla k nám travou cesta. Měla jsem milého chlapce, což je po něm, když mne nechce? když k nám přijde, pořád sedí, ani slova nepromluví. Ožeň se, holečku, ožeň, vem si, která je ti roven: na poctivost jsem ti rovná, na bohatství není možná!

Bartoš 1901 / 1262 | Ptal se jedné panne chlapec (23%)
Ptal se jedné panne chlapec, jestli homí chleba napect. Trnčí trňavá růže voňavá, chleba napect. V pondělí se móko vzala, a v hótery zadělala. Trnčí .... V hótery jé zadělala, a ve středo vemísila. Trnčí .... Ve středo jé vemísila a ve čtvrtek veválela. Trnčí .... A ve čtvrtek veválela a v pátek pec vetopila. Trnčí .... A v pátek pec vetopila a v soboto jé vsadila. Trnčí .... A v soboto je vsadila, v nedělo jé vedělala. Trnčí .... Na to její milé přišel, sama mu jé krájet dala. Trnčí .... Vona mu jé krájet dala sama se jé pochválela. Trnčí .... To byl chleba pochválené z vobóch kůrek vodpadené. Trnčí .... V prostředko bel jako mydlo, kulaté jak motovidlo. Trnčí ....

Sušil 1162 | Jak po zahradě chodila (23%)
Jak po zahradě chodila, místo jablonce volila. Jak jednú rýčem zaryla, hned tam jablonku vsadila. Ešče nebyly dvě leta, měla jablonka jabuka. Fúkni, větřičku, z podolé, shoď mi jabučko nebo dvě. Shodil mně jedno jediné a i to bylo červivé. Požčaj mně, milý, nožíčka, nech já vykrojím červíčka. Jak jednú doňho vkrojila, hned ten nožíček zlomila. Požčaj mně, milý, druhého, nech já vykrojim celého. Už je, můj milý, už je zle, už sem zlomila dva nože.

Sušil 0296 | Co se stalo v Rataji (22%)
Co se stalo v Rataji, aj, co se stalo v Rataji, v jedném domečku na kraji. Zabil Adam Evičku, aj, v tem zeleném hájičku. 1) Po kolenách lozila, jeho pro Boha prosila: Oj, nechej mě na živě, v tobě dušička, ve mne dvě. Na živě tě nenechám, já tě ze světa zmařit dám. Věru bys mě zradila a do vězení vsadila. 2) Dala bys mně voničku, tu korycanskú temničku. Dala bys mně pérečko, to koryčanské patečko. Dala bys mně šáteček, ten koryčanský zámeček.

Sušil 0108 | Stojí kostel kamenný lilie (22%)
[: Stojí kostel kamenný, lilie, :] Jezu Kriste z Marie. A v něm devět oltářů, atd. U každého žid stojí, každý drží hrst roždí. Jali Krista šlahati, až z něho krev stříkala, Maria nemeškala, tu svatou krev sebrala, do šátečka svázala. Co s tou krví dělala? Do zahrádky vsadila. Co z té krvi poroste? Poroste z ní slunýčko, po slunýčku měsíček, po měsíčku hvězdičky, po hvězdičkách syn Boží.