Sušil 1838 | V tom hovězském kostelíčku

35 words

Sušil 1838 | V tom hovězském kostelíčku (100%)
V tom hovězském kostelíčku, v tom hovězském kostele, našla jsem já tam za oltářem dva stříbrné prsteně. Jeden sa mi na prst hodil a ten druhý milému, a až půjdeme od oltářa, dáme jeden druhému.

Černík 1908 / 162 | V tom hrozenském koscelíčku (57%)
V tom hrozenském koscelíčku, v tom hrozenském koscele, našla som tam za oltárom dva striebrné prscene. Jeden som si na prst dala a druhý dám milému, keď pójdzeme do oltára, dáme jeden druhému.

Sušil 1150 | V tem hrozenském kostelíčku (53%)
V tem hrozenském kostelíčku, v tem hrozenském kostele, našua som tam za oltářom dva strjébrné prsteně. Jeden si já sebe něchám a druhý dám miuému. Kedz pojdzeme od oltára dáme jeden druhému.

Sušil 0062 | O tom svatem Valentině (49%)
[: O tom svatem Valentině, :] [: pěkna slava o něm slyně. :] Že na světě tak krasny byl, dřevolivnu podobny byl. Panny se ho zakochaly, pěkne dary jemu slaly. A on prosil Boha sveho, by mu změnil krasu jeho. A Pan Bůh ho v tom uslyšel, Valentinek knězstvi došel. Jak prvšu mšu svatu služil, přetěžky ho vřed obrazil. Hazalo nim po kostele od oltařa ež ku stěně. Panny se ho odkochaly, pěkne dary odebraly. Prosil Boha přemileho, by mu vratil zdravi jeho. A Pan Bůh ho hned uslyšel, Valentinek zdravi došel. Ešče ho tak obdaroval, aby lidi ozdravoval. Valentinku, popros za nas, by byl Pan Bůh laskav na nas. Amen, amen, tak nám Bůh daj, by smy přišli v nebesky raj.

Sušil 1144 | Pověz ty mně má panenko zrána (44%)
Pověz ty mně, má panenko, zrána, kdy bude ta naša láska stálá? »Tedy bude naša láska stálá, až my půjdem spolem od oltářa.« Pověz ty mně, má panenko, pověz, kdy bude té naší lásce konec? »Tedy bude naší lásce konec, až já umřu a ty budeš vdovec.«

Sušil 0870 | Synečku synečku (39%)
Synečku, synečku, velké sliby máme, [: kerý jich zrušíme, :] počet z něho dáme. Snadný já, děvečko, snadný já počet dám, dojda k farářovi hned sa vyzpovídám. Není, můj rozmilý, není farář Pán Bůh, on ti neodpustí, dyž mu povíš pravdu.1) Pěkně já ťa prosím, moja roztomilá, budu já putovat za tebe do Říma. Kdyby si putoval do Jeruzaléma, před hrubým oltářem padl na kolena; na kolena padl, sedům rázů omdlel, ješčě ti, synečku, odpuščat nebudem. Dopusť, Bože, dopusť takového hřmění, by na ťa padalo tři noci kamení. Bodaj ťa, synečku, popadla hodoňka, co by ťa držala do půl sedma roka. Do půl sedma roka, zrovna sedum roků, až by ti padali červi z tvého boku. Bodaj ťa, synečku, metalo vředisko, až by ťa hodilo na naše smetisko. Nekleň, milá, nekleň, už jsu proklnutý, snad mosím zahynút pod ludskýma ploty. Pod ludskýma ploty, jako ten hnilý klát, kerý sa nehodí ani do kamen dat.

Sušil 2345 | Daleko široko (39%)
Daleko široko kameň od kameňa, ešče dalej šiřej [: můj milý ode mňa. :] Jak je ten měsíček na nebi vysoko, tak je můj syneček ode mňa daleko. Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak je mé srdenko ve mně zarmúcené. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé srdenko banuje šohajka. Ani tak nehoří svíčka nad oltářem, jako mé srdenko želí za ogarem. Nebudu, synečku, nebudu veselá, dokud nedostanu z tvej ruky prsteňa. Ešče sa prstének na vodě zaklátí, ešče sa můj milý zase k nám navrátí.

Erben 2/650 | Strakonické dudy hučí (37%)
Strakonické dudy hučí, že mně holka šátek pučí. „Pučím, pučím – anebo nic: já jsem holka od Strakonic.“ V Strakonicích za oltářem leží dudy i s dudařem. Kdo nevěří, ať tam běží, však tam ještě dudy leží.

Bartoš 1901 / 0857 | Před oltářem stála (36%)
Před oltářem stála, pilně se vyznala a svému milému ručičku podala: Já nechci žádného, jen svého milého do nejdelší smrti za manžela svého.

Erben 3/049 | Co jsem smutná myslila (36%)
Co jsem smutná myslila před panem farářem, že jsem ruko podala před velkým oltářem: co jsem chtěla, už to mám, už se tomu neschovám, přesmutná děvečka! Cos, Andulko, myslila před velkým oltářem, že jsi ruku podala před panem farářem? Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko nepleť: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš! Kdybysi se schovala, on tě bude hledat, s když psk tě dostane, tu se bude hněvat. Hleď, Andulko, hleď, hleď, své srdéčko neplet: co jsi chtěla, už to máš, už se tomu neschováš!

Bartoš 1901 / 0846 | V Kužełovském kosteľíčku (18%)
V Kužełovském kosteľíčku v Kužełovském kosteľe, našla sem tam za ołtárem dva stríbrné prsteně. Jeden sa ně na prst trefił, a ten druhý miłému a dyž půjdeme na sobáš dáme jeden druhému. Daj ně, miłá, prenocovat na téj tvojéj posteľce, šak já ti ju nezašpíním já sem v tenkéj košełce.