Bartók III 1075a | Za horami čiernej zemi

4 words

Sušil 0762 | Pod tú černú horú (100%)
Pod tú černú horú [: husičky se perú. :] Poďme, moja milá, zabijem některú. Ty budeš mět maso, já budu mět peří; nech žádná panenka mládencům nevěří. Nevěřte, děvčátka, nevěřte synkovi, co on vám slibuje, dyž za vama chodí. Ty synkovy sliby jak na vodě ryby; ony jsú tak stálé, jak ty hrušky plané. Hrušky dyž uzrajú, na zem popadajú: Ty synkovy sliby děvče oklamajú. Letěla husička, letěla bez pera; proč si mě, má milá, proč si mě nechtěla? Já sem tě nechtěla, že za jinú chodíš a se mnú se vodíš.

Bartók III 1075a | Za horami čiernej zemi (100%)
Za horami čiernej zemi

Sušil 0556 | Jak je mně tak je mně (97%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, moje potěšení leží v černej zemi. Plačte, oči, plačte, enom nezlykajte, čeho jste navykly, toho odvykajte. A vy ste navykly se šohajem hrávat, a včil je vám těžko toho odvykávat.

Sušil 0208 | Co sa stauo v nově (94%)
[: Co sa stauo v nově :] [: na Novej dědině? :] Zabiuo tam dřevo syna Strakového. Ráno vyjeu zdravý, šohajíček švárný. Napouedne jede ceuý pouamaný. Tatíčku, mamičko, otvírajte dveře, z vašeho synáčka nevinná krev leje. Jak to usuyšeua ta jeho sestřička, rukama uomiua o svého bratříčka. Na kohos, Martinku, na kohos ty vouau, keď na ťa velký dub v čirých horách padau? A byu bych já vouau na svého tatíčka, než mně krev zaliua mé černé očička. A byu bych já vouau na svoju mamičku, než mně dub proraziu na štvero huavičku. Ubohá matička u postele stáua, smutně naříkaua, až k zemi padaua. Jak se ty, můj synu, dúho trápit budeš? Čili mně okřeješ, čili ty mně umřeš? Okřeju, okřeju, mamičko má miuá, až na mém hrobečku bude černá hlína. Na tej černej hlíně vyroste rozmarýn, mamičko má miuá, potom vám ozdravím.

Sušil 0551 | Jaborník Jaborník (94%)
Jaborník, Jaborník, přes Jaborník chodník, pověz mně, má miuá, kam já budu chodit? A já budu chodit na ten horní konec, před vaší naroste zelený jaborec. A na tom jaborci zuatá makovička; a kdo ju pozuatiu? Moja frajerečka. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme si trhat jabučka červené. Červené jabučko po zemi sa točí, odevři mně, miuá, máš-i černé oči. Červené jabučko po zemi sa kúlá, odevři, děvečko, je-i tvoja vůla.

Bartoš 1901 / 0084 | Hory hory čérné hory (94%)
[: Hory, hory, čérné hory, :] šak nad vami mračno stójí. [: Sestra bratru hłavu myje, :] do vojny ho vypravuje. [: Můj bratríčku premiľený, :] kedy mi ty půjdeš z vojny? [: Ja, sestričko moja miłá, :] výjdi venkaj po tri rána. [: Jedno ráno ven vyzreła, :] bíłé zore uviděła. [: Ja, Bože můj premiľený, :] už je můj brat odvedený. [: Druhé ráno ven vyzreła, :] červené zore viděła. [: Ja, Bože můj premiľený,:] už je můj brat porúbaný. [: Tretí ráno ven vyzreła, :] modré zore uviděła. [: Ja, Bože můj premiľený, :] už je můj brat pochovaný. [: Všeci páni z vojny jedú, :] mého bratra koňa vedú. [: Páni, páni, radní páni, :] kde ste mého bratra děľi? [: On tam ľeží pri Dunaji, :] v čérnéj zemi zakopaný. [: V čérnéj zemi neoranéj, :] sedum roků nehýbanéj.

Sušil 0337 | Šla sirotka hledať (79%)
Šla sirotka hledať svoji mamuličky, mily, mocny Bože, svoji mamuličky. Potkal ju stařeček, stařeček přestary, mily, mocny Bože, stařeček přestarý. Kaj iděš, děvečko, mila sirotečko? Mily, mocny Bože a t. d. Ach, ja idu hledať svoji mamuličky. Tva mamička leži u tych velkych dveři. Ulom si pruteček, klupni na hrobeček. Oj, hdo mi to klupe po mojim hrobečku? To ja sem, macičko, ja, vaše diťatko. Vemtě mne tam k sobě do tej černej země. Co bys tu dělala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, růženěc řikala. Co bys tu jidala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, piseček sbirala. Co bys tu pijala, sirotko ma mila? Dybych rano stala, rosičku sbirala. Di, děvča, do domu, maš tam mladu mamu. Co je po mladosti, dy něni lutosti. Jak do domu přišla, matka ju popadla, třikrat zatočila, za pec ju hodila. Tatik šel z kostela, všeci ho vitali, enem Anička ni. Všeci mne vitatě, kaj Aničku matě? A Anička leži za pecem v kutečku. Přišli dva anděle, vzali ju pod křidla; vyletěli nizko, vzletěli vysoko. Přišli dva ďablove, popadli macochu; vyletěli nizko, sletěli hlyboko.

Bartoš 1901 / 1183 | Ani tech ručičék na zemi néni (79%)
Ani tech ručičék na zemi néni, ja ony už ľežá v téj čérnej zemi, co ňa koľébały, k prsom přikłádały, dyž sem był pachoľík, pachoľíček małý. Tá moja gaľánka, tá moja miłá, Veľických úradů za mňa prosiła, puste ho z vojny, on je chudobný, šak sa vám nebrání, je vám povoľný.

Erben 2/451 | Tesknosti mně jdou (79%)
Tesknosti mně jdou, jedna za druhou: že jsem se rozloučil včera s mou milou. Dala’s mně šátek, já ho eště mám: až pojedu vorat, já ho zavorám. Já ho zavorám do černý země: nedostaneš, holka, šátek ani mě. Dala’s mně prsten, já ho eště mám: až pojedu vorat, já ho závorám. Já ho závorám od meze k mezi: žádnej se nedoví, kde prsten leží!

Sušil 0589 | Dal by mně to Pán Bůh (79%)
Dal by mně to Pán Bůh, Panenka Maria, abych do dnes týdňa v černej zemi byla. Co si to, má milá, co si to vinšuješ? Šak se v černej zemi dosti nanocuješ. Co bych si, šohajku, co bych vinšovala, keď ti za mňa bráňá celá tvá rodina. Ani tak rodina jak tvoja mamička, že jsu já chudobná pro tebja děvečka. Keď jsu já chudobná, hledej si bohatší, keď ti to, šohajko, s chudobnú nesvědčí. Chudoba, chudoba, ona cti netratí, vychádzajú na ňu nádherní, bohatí. Kde chudoba chodí, všady kamen raní, že sa za chudobu žádný nezastaví.

Erben 9/001 | Ze země jsem na zem přišel (79%)
Ze země jsem na zem přišel, na zemi jsem rozum našel: po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán – potěš mne pán Bůh sám! Kde jsou ty zlaty ručičky moji nebožky mamičky, co mě kolíbávaly, k srdci přitiskávaly, když jsem byl maličký? Není jich už, není, není – dávno hnijou v černý zemi: kterak já se odměním svým rodičům přemilým za jich dobrodění!