Sušil 0769 | Kopřivo kopřivo

21 words

Sušil 0769 | Kopřivo kopřivo (100%)
Kopřivo, kopřivo, kopřivěnko řásná, snad sem já tej noci galána propásla. Propásla, propásla, ale si ho kúpím, svojí tovaryšce srdečko zarmútím.

Sušil 0767 | Pondělí úterý (49%)
Pondělí, úterý smutné po neděli, smutné jsú děvčátka, co chlapců neměly. A já jsu ta jedna, co jsem ho neměla, a už je třetí deň, ješče jsu veselá. Nemám-li milého, ale si ho kúpím, některé děvečce srdéčko zarmútím. Dyž nemám milého, ani nemám klebet, nemajú si lidi o mně co povědět.

Bartoš 1901 / 0075 | Joj joj joj sem chaso spěchajte (49%)
Joj, joj, joj, sem, chaso, spěchajte, pomoci hledajte ; našemu hejtmanu, neb má v čele ránu, a již zamodralú, joj, joj, joj ! Joj, joj, joj, čo ti porobili, náš Ondrášku milý, bodej jich Bůh trestal a nikdy neprestal, že tě tak obeslal joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde sú tvoje šaty, kde je řetěz zlatý, kde sú pasomany, husar premovaný, kabátec stříbrný, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde máš čižmy žluté, pri nich šňůry zlaté, kde trapce ohnivy, podkovy střibrny již ti víc nebrní, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde cedrová flinta, kde prekrásná pinta, kde čagan mistrný, kteréhos bol pilný náš Ondrášku milý, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvoja hlava, pekná, kadeřavá, kde je tvář překrásná, kde sú ústa jasná, plná zubů řásná ; joj, joj, joj. Joj, joj, joj, pysky jak koraly, ruce jako skály, oči k hledu jisté, nohy si mal bystré v utíkání jisté, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvá umělosť, kde síla a smělosť, srdnatosť takého hejtmana dryčného, světa veselého, joj, joj, joj Joj, joj, joj, s Bohem buď ty silný, náš Ondrášku milý, juž od tebe jedem, vidět ťa nebudem, až před Božím súdem, joj, joj, joj,

Bartoš 1901 / 0131c | Hory miłé hory (2%)
Hory, miłé hory, co to ve vás stójí, [: sňahy-ľi to ľežá či łabudě seďá? :] Dyby były sňahy, snaď by roztajały, [: były by łabudě, snáď by uľetěły. :] Aľe to tam stójí posteľ maľovaná, [: na ní ľeží šohaj, hłava porúbaná. :] Miłá při něm stójí, žałostně naříká, [: červeným šátečkem očka si utírá. :] Ani ně neumřeš, ani neokřéješ, [: ani ně neříkáš, esľi si ňa vezmeš. :] Podaj ně, má miłá, šabľu zrcadľenú, [: potem já ti povím, esľi si ťa vezmu. :] Šabľu mu podała, na bok odskočiła, [: na jeho srdečku fałeš ucítiła. :] Kdo ti, moja miłá, do ti tu radu dáł, [: frajárenko moja, ten dobře uděłáł. :] Nedáł ně ju žádný, dała sem si sama, [: na tvojém srdečku, zradu sem poznała. :] Co bys ně, můj milý s tú šabľú uděłáł? [: Galánečko moja, był bych ti hlavu sťáł. :] Był bych ti uděłáł, svaďbu bez ohłášek, [: až by ně był zostáł krvavý pałošek. :] Był bych ti, má miłá, był bych ti hłavu sťáł [: by ťa po méj smrti žádný víc nedostáł. :]

Bartoš 1901 / 0128 | (2%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Erben 7/051 | Chodila Maria (2%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Sušil 0053 | Na mšu svatú zvonijú (2%)
[:Na mšu svatú zvonijú, :] [: panenky se strojijú. :] Všecky idú pod věnci a za nimi mládenci. Jenom jedna nebyla, pro věnec se vrátila.1) Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla. Tři růžečky utrhla, tři věnečky uvila. První vínek zavíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhý vínek zavíjá, kněz svůj kalich pozvíhá. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu svatú zavírá. Do kostela běžela, mšu svatú omeškala. Potkal tě ju jeden pán, a to byl ten ďábel sám.2) Kam, děvečko, kam ideš, do kostela nepřindeš. Du, pane, do kostela. — Mšu svatú sem zmeškala? Mšu svatú si zmeškala, kázání neslyšela. Skoč, děvečko, na kamen a z kamena na třemen. A z třemena na můj kůň, pojedeme na hrad můj. Pojedeme do pola, kde’s jak živa nebyla. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhýbali. K šibenicám přijeli, zdaleka se klaňali. Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte? Kostelom vyhýbáte, šibenicám se klaňáte? To jsú naše kostely, by ste hřišní věděli. A kdy k peklu přijeli, na dveře udeřili. Otevřte, tovaryši, vezem vám tělo i duši. Postavte jí stolicu, dejte jí vína sklenicu. Ponýprv se napila, modrý plamen pustila. Po druhé se napila, červený plamen pustila. Po třetí se napila, bílý plamýnek pustila. Otevřte okynečko, ať si ochladím srdýčko. »Kdy si chtěla chladiti, měla’s dobře činiti.« Kdo je tady z Moravy, od mamulky z tej strany? Zkažte tam mé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, že už já věc nedondu. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se smutná dostala! Proč, zvony, nezvoníte, snad už o mně nevíte? Jak ti máme zvoniti? Nechtěla’s nás slyšeti. Kohúti nezpíváte, snad už o mně nedbáte? Jak ti máme zpívati? Nechtěla’s nám sypati.

Sušil 1033 | V tom račickým zámku (2%)
V tom račickým zámku měl jsem já galánku, dyž jedna hodina byla, teprv mě vyprovodila. Vyprovodila mě až k té myslivárně, až k tomu hustému boří; mé srdce k ní láskó hoří. Ach, Bože, můj Bože! Snad to byt nemože, bych tě, má Terezko, dostal; na věky bych v smutku ostal. Ach, vy rodičovi, co ste vy takoví, že nás spolu rozvádíte, snad se pomsty nebojíte?

Černík 1908 / 287 | Okolo Hrozenka (2%)
Okolo Hrozenka vodzenka ceče, skázal mně šohajko, že mňa už něsce, a keď mňa něsce, já na to nědbám, smutku něpovedzem, lebo ho němám. Jaký bych, Bože mój, já smutek mala, keď som ho hý verně němilovala, milovala som, ale jen špásom, něvedzel šohajko, že falešná som. Vylecel slavíček na Javorníček, prišol k nám pod okno švarný Janíček, ej prišol, prišol, ale něskoro, chcel sa se mnú smlúvac, mně sa něscelo. Ej, snad sa, Anička, snad na mňa hněváš, ej, keď mi dobrú noc ani nědáváš, ani dobrú noc, ani slovečka, snad sa na mňa hněváš, má frajérečka?

Sušil 0122 | Horo mila vysoka’s je (2%)
Horo mila, vysoka’s je, kopečku zeleny! Jak ja sobě rozpomenu na můj deň posledni. Ach, Bože můj, mocny Bože, kaj můj nocleh budzě tenkrat, když moja dušička z meho cěla vyjdzě. Snad u Krista Spasitele, tam si odpočině, ach, tam ona prvšu nocku, ach, dobře spać budzě. Mam ja postelku ustlanu, ale vim, že dobře, co mi Kristus Ježiš ustlal na kalvarskej hoře.

Bartoš 1901 / 0663 | Pochválem buď Pán Ježiš! (2%)
Pochválem buď Pán Ježiš! Přišeł sem k Vám: Co robíš? [: Ked si přišeł, vitaj, na mňa sa nepýtaj, podľa mňa si nesedaj. :] Co to miłá hovoríš, snad že o mňa nestójíš, [: nemám v světě jinú, krom teb'a jedinú gałánečku uprimnú. :] A já půjdem na vojnu, słúžit císari pánu, [: tri roky vysłúžím, potom sa ožéním, veznu si ťa za ženu. :] Nechoď, miłý, na vojnu, na vojně ťa zabíjú, [: rači ostaň doma, a já budem tvoja galánečka uprimná. :]