Sušil 1181 | Co ty ženy na mne

10 words

Sušil 1181 | Co ty ženy na mne (100%)
[: Co ty ženy na mne majú, :] dycky na mne pohledajú.

Sušil 1182 | Co ty ženy na mne majú (100%)
Co ty ženy na mne majú, dycky na mne pohledajú. Rády by mne připravily o můj vineček zelený.1) Můj vínečku fijalový, vila sem ťa šuhajkovi. Vila sem ťa helekaja, rozpletám ťa naříkaja. Je-li tady kdo z rodiny, můj tatíček roztomilý? Budú-li oni při mně stáť, až mně budú věneček brať? Je-li tady má rodina, má maměnka roztomilá? Budú-li oni při mně stáť, až mně budú věneček brať?

Smutný 31/005 | Co ty ženy ej pohlédajú o (97%)
Co ty ženy, ej, pohlédajú o mů hlavičku

Sušil 1830 | Ráda na púť chodím kostel navštěvuju (95%)
Ráda na púť chodím, kostel navštěvuju, ráda sa v něm modlím, vlasy si zpravuju. Chlapci na mňa pohledajú, oni na mňa pozor dajú, když já z kostela půjdu. Co je po domečku pěkném, malovaném, jako po lůžečku pěkném vystýlaném; sama na něm líhat musím, svůj mladý věk trávit musím jako panna v klášteře.

Bartoš 1901 / 0199 | Maľúčká sem byla dyž sem (95%)
[: Maľúčká sem byla, dyž sem sa zrodiła. :] Chłapci na mňa pohľédajú, na mé noženky pozor dajú, dyž já du z kosteła.

Sušil 1362 | Bože můj nebeský (95%)
Bože můj nebeský z vysokého neba, nemožu se najest služebného chleba. Ja kdy si ho krájím, všecí pohlédajú, mne ubohú dívku slza polévajú. Ukrojím si krajíc, nenajím se ho nic, u maměnky skybku, ta je mně k užitku.

Sušil 0284 | Paní syna ukládala (5%)
[: Paní syna ukládala, :] tak mu ona zazpívala: Huli, beli, můj pacholík, tvůj otec je velký zbojník. Ve dně ide, v noci přide, vždy krvavý meč donese. Dvanást šátek sem zedrala, co sem mu meč utěrala. »Pověz že mi, ženo věrná, jak jsi to sobě zpívala?« Šak sem si já nezpívala, len sem si na služku lála. Pověz že mi, služko věrná, proč ta paní tobě lála? Šak mňa paní nic nelála, len si syna ukládala. Poďže, ženo, poďže dole, pojedeme tam do pole, pod ty hrušky rozšířené. Sedni, ženo, sedni dolů, já ti zetnu hlavku tvoju. Podaj, služko, daj synáčka, nech mu bozkám jeho líčka. Jedno líčko pobozkala, druhé líčko vyhryzala. Tu máš, synu, na památku, že ti stínal otec matku.

Bartoš 1901 / 0744 | Povedz my ty Hanuľenka tento týden (5%)
Povedz my ty, Hanuľenka, tento týden, budeš moja či nebudeš, ked k vám prídem? Budeš moja či nebudeš, či ma ty ľen, Hanuľenka, šáľit budeš? Jindá som já ľiétavała jak vták v poľi, robyła som, čo som sceła po svéj vôľi, aľe už včiľ nebudem smet, mosím dycky doma sedet, čo sa v ktorém kúte stane, o tom vedet. Ach Bože môj, Prebože mój, šak som smutná, ked my ten môj najmiľejší nohy putná, ked nemožem nigde íci, mosím dycky doma byci, ach já smutná zarmúcená, což robyci? Povedzte vy staré ženy, šak vy vyéte, jako je to ze złým mužom na tom svete? Ked neumre za mładosci, tak sa mosí smutná trápyt do starosci.

Galko 1/418 | Ten prešpurský mýtný prepjeknú cerku (5%)
Ten prešpurský mýtny prepjeknú cerku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá, prepjekne vyšíva, ešče krajší spíva. Její cichý huásek do Turek sa zdvíha, ten turecký baša po rinku chodzíva a mýtneho cerku on dycky posúcha. Zvony-li to zvoňá, lebo včeuy hučá? [: A to si mýtneho cerka pjekne spíva. :] Ten turecký baša cedulenku napsal, [: cedulenku napsal, do Prešpurku poslal. :] Ty, prešpurský mýtny, prepjeknú cerku máš, [: a ked mi ju nedáš, mjesto Prešpurk prehráš. :] Ten prešpurský mýtny cedulenku číta, [: cedulenku číta, tak si smutne vzdychá. :] Jeho pjekná cerka, ona sa ho pýta: Muj tacíčku miuý, co ste taký smutný, huava-li vás bolí, lebo život biuý? Mňa huava nebolí, ani život biuý, [: tebja sem zaprodau Turku pohanovi. :] Má stará mamičko, jaké prachy idú; [: ovce-li to ženú, lebo pro mňa jedú? :] Dojeli, prijeli první polajtári: [: Sedaj, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Dojeli, prijeli druhí polajtári: [ : Ber sa, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Och, ceruško moja, jaké ti šaty dám, [: lesli fáťolové, alebo doloman? :] Och, mamičko moja, nač by mi tam byui? [: Sak ja tam nebudem ani štvrt hodziny. :] Než by ja mjeua byt Turkyni nevjestú, [: ráči nech mňa v mori drobné ryby žerú. :] Ty morské rybičky, to sú mé družičky, [: ti morskí kaprové sú mojí družbové. :]

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (5%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.

Černík 1908 / 117 | Ej Zeny (5%)
Ej, ženy, ženy, poradzce že mi, zlého já muža mám: dycky mňa bije, pálené pije, čo já mu robic mám? Choj ty do hája, nakop koreňa, jekého, takého: daj sa mu napic, něbudze ťa bic do dňa dzevjatého.