Černík 1908 / 117 | Ej Zeny

38 words

Černík 1908 / 117 | Ej Zeny (100%)
Ej, ženy, ženy, poradzce že mi, zlého já muža mám: dycky mňa bije, pálené pije, čo já mu robic mám? Choj ty do hája, nakop koreňa, jekého, takého: daj sa mu napic, něbudze ťa bic do dňa dzevjatého.

Černík 1908 / 118 | Ženy (47%)
Ženy, ženy, poradzce mi, šak vy viece, jako je to se zlým mužom na tom svece, se zlým mužom zlé bývaní, ani mi to vyslovici možná nění. Indá som já bývávala prvňá v tanci a včilej už mosím sedzec na kraj peci, na kraj peci mosím sedzec, čo sa v kerém kúce dzeje, mosím vedzec.

Sušil 2327 | Chodil Kristus po poli (31%)
[: Chodil Kristus po poli :] s anděly, s apoštoly. Přišli k Jeruzalému, k temu městu slavnému. Třikrát město obešli, noclehu v něm nenašli. Petře, Petře rozmilý, služebníče můj věrný! Vyjde město k zkažení, z kořena vyvrácení. Pane, Pane můj milý, nedělaj to z přísnosti, snad sa město polepší. Nechtělo sa polepšit, musilo v zkázu vyjít.*)

Sušil 1070 | Zelenaj sa zelenaj (31%)
Zelenaj sa, zelenaj, travěnko zelená! Jak sa mám zelenat, dyž nemám kořena.1) Zelenaj sa, zelenaj, zelený rozmarýn, budeš sa zelenat enom do nových vín. Zelenaj sa, zelenaj, zelený krušpánku, budeš sa zelenat enom do fašánku. Zelenaj sa, zelenaj, chrástku rozsochatý! Jak sa mám zelenat, dyž su podeťatý.

Černík 1908 / 256 | Bože mi daj (8%)
Bože, mi dáj vólu, otca, macer dobrú muža povolného, chleba do nového. Čo by mňa něbíjal, pálené něpíjal, tabáku někúril, cudzích žen nělúbil. Ale oň mňa bije, aj pálené pije, tabačisko kúrí, cudzé ženy lúbí.

Černík 1908 / 197 | Kreše minár (8%)
Krese minár, kreše kameň, švarné dzievča sedzí na něm. Čje si, dzievča, budzeš moje, lúbja sa mi oči tvoje? Jako bych já vaša bola, mám staršieho brata doma. Brata móžeš otvórici, za mňa móžešpreca ísci. Jako bych to urobila, abych brata otróvila. Běž do hája zeleného, najdzeš hada jadového. Posekaj ho na dva kusy, uvar mu ho na dve misy. Už Janoško z lesa idze, malované drevo něse. Choj, Janoško, k sniedaníčku, máš tam dobrú poljévečku. A čo je to za sniedaní, keď po celém dvore voní. Nachytala som rybiček, odsekala som hlaviček. Keď tu prvňju misku zedl, hněc na levé liečko zbledl. Keď tu druhú misku zedl, hněc na pravé liečko zbledl. Bež, Anička, pre vínečko, něch ozdraví mé srdečko. Už Anička s vínkom beží, už Janoško mrtvý leží.

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (8%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Černík 1908 / 190 | Stála Kačenka (8%)
Stála Kačenka u Dunaja, bielé nohy si umievala. Čiernookého syna mala, hodzila ho do Dunaja. Choj ty, synku, dolu vodú, a já ešče pannú budu. Stála baba za Važinú, očúvala Katerinu. Stará baba němeškala, hněc rychtárovi vedzec dala. A rychtárja němeškali, Kačenku hněc chycic dali. Dali ju tam do cemnice, plačú ju tam tri dzievčice. Pozri, Kačenko, ven oknami, čí sa hen to veznú páni. Veznú sa tam ci trja kaci, čo mňa budú zacínaci. Bola Kačenka jako gula, hněc sa katovi zalúbila. Chceš-li, Kačenko, moja býci, alebo smrc okusici? A já něscem tvoja býci, radšej chcem smrc okusici.

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (7%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Černík 1908 / 187 | Jako je něbe vysoko (7%)
Jako je něbe vysoko, tak je má milá daleko. A já si tam pre ňu pójdzem a já si ju sem dovedzem. Vedzem vám, mamko, něvestu, plakala mi celú cestu. Izbu pitvór zametala, suzama ju polievala. Něpolievaj jéj suzami, šak je studňa za dverjami. Choj, ceruško, z domu mého, něníš hodna syna mého. Pójdzem, pójdzem atd. (Viz 7. sloku č. 69.)

Černík 1908 / 057 | Keď som mašíroval (7%)
Keď som mašíroval, milá šaty prala, já som si zazpieval, ona zaplakala. Čo plačeš, nariekáš, galánečka moja, já pomašírujem, ty ostaneš doma. Já sa budzem nosic na vraném koníčku, a ty budzeš vodzic malé za ručičku. Já budzem povedac: »vijó koňu vraný,« ty budzeš povedac: »chój, syneček švarný.«