Černík 1908 / 116 | Prečo sa dzievčence

65 words

Černík 1908 / 116 | Prečo sa dzievčence (100%)
Prečo sa dzievčence, něvydáce, prečo si čarovac mi nědáce? A já mám v zahradce taký koreň, která mi zaplací, já jéj poviem. Kerá mi zaplací na holbičku, a já jéj vykopem polovičku. A kerá zaplací na dve honem, a já jéj vykopem celý koreň. Šak je to žitečko podhončivé, šak sú ty dzievčence bezočivé. Jedna má galána a druhá nic, dziv jéj to srdečko něvypadně.

Sušil 0984 | Na tym moscě trava roscě (20%)
Na tym moscě trava roscě, co to budzě švarne dzěvče, až uroscě. Pod tym mostem žulty kvitek, kolebala švarna panna dvojo dzitek. Kolibala a plakala: Co sem ja to, něbožatko, udzělala! Něchcěla sem maci sluchać, a včil musim kolibečkum dycky gruchać. Gruchy, gruchy ve dně v noci, dziv že se mi me srdečko něrozskoči. Rozskoči se na dva poly, ja, ach, Bože můj, Bože můj, co to boli!

Bartoš 1901 / 1118 | Néni Bože jak v neděľu (20%)
Néni, Bože, jak v neděľu, dyž se všeci społu sendú, každé má svoje potěšení, a moje ľežé v černý zemi. V černý zemi zahrabaný, motykama zakopaný, aj, pudem tam a vyhrabem ho, a motykama vykopem ho.

Galko 1/432 | V tom prešporskom meste (13%)
V tom prešporskom meste zas tam verbujú, chceli mňa tam zverbovať medzi husárov. Chceli mňa tam zverbovať, ja som sa jim nechcel dať, ja som sa jim nechcel dať za sto toliarov. Holbičku vínečka keď mi pripili, koníčka vranného tam mne priviedli; vsadili mňa na neho, na koníčka vranného, pár pištolí, karabín do sedla dali. Marii Theresii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pánboh sám, už sa s vami rozlúčam: v tejto krátkej piesni vale vám dávam. V tom prešporskom meste verbujú kýreš-rajtári, < quid hoc? > chceli mne tam zverbovať medzi husári. Chceli mne tam zverbovať, ja som sa im nechcel dať, ja som sa im nechcel dať za sto toliarí. Holbičku vína ke mne pripili, koníčka vraného ko mne priviedli; vsadili mne na neho, na koníčka vraného, a ku boku šabličku osedlanému. Marii Therezii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pán boh sám, už sa s vami rozlúčam, v tejto krátkej piesničky vale vám dávam.

Galko 1/217 | Čože mi je, čože (13%)
Čože mi je, čože, milý, mocný bože, že sa mi ten šuhaj zlahodiť nemôže? Bože môj a pán môj, čože ma tak tresceš, koho ja milujem, toho mi dať nechceš. Kdeže som ja bola, keď dary dávali, každej po jabĺčku, mne len polovičku. Kdeže som ja bola, keď milých dávali, každej po mládenci, len mne vdovca dali. Povedzže mi, povedz, ej, ty starý vdovec, koľkože detí máš, ak ma neoklameš? V jednom kúte štvoro a v druhom pätoro; tu máš, duša moja, všetkých devätoro.

Galko 1/356 | Žení sa mi milý (13%)
Žení sa mi milý v tej ďalekej zemi, ani ma nepozval na svoje veselí, ej, ani ma nepozval na svoje veselí. Keby ma bol pozval aspoň za družičku, nemala bych žiaľu ani polovičku, ej, nemala bych žiaľu ani polovičku.

Bartoš 1901 / 0147b | Išła Marýna (13%)
Išła Marýna, do Šarošína, [: syneček za ňú s hoľbičkú vína. :] Marýna piła, až sa napiła, [: červená była, jak ořešina. :] Marýna piła, až sa napiła; dybych ťa, šohaj, była neznała; mohła sem já byt, panna poctivá.

Sušil 0741 | Jezerečko vyschlo (10%)
Jezerečko vyschlo, rybky vyskakaly, poviz mi, dzěvucho, esli budzěm svoji? Ja ci dněs něpovim, dněskaj ani zitra, bo by mi srdečko od žalosci puklo. Rozhněval se hrubě můj syneček na mne, sama smutna něvim, co za přičina je. To je ta přičina, žech s jinym mluvila; a un sobě myslil, žech mu přislibila. Či to hnědž přislibi, jak slovečko mluvi? Třeba se to najprv macičky poradzić. Macičko, macičko, co vy tež pravicě? Něber ty ho sobě, roztomile dzicě! Vy scě sobě vzali, co se vam libilo, mi si vzač nědacě, co by mne cěšilo.

Černík 1908 / 270 | Jedna dve (10%)
Jedna, dve, tri, štyry, pet, šesc, sedem, osem, děvac, desac, jedenástá hodzina, ta milého zbudzila. Vítaj, milý, keď si prišol, už je rok preč, čo's odešol, jaký sa ci sníček zdál, keď si prišol dněska k nám? Mně sa sníček nězdal žjadný, idzem sa ptac, hdo je zdravý, jak sa, milá, jak sa máš, jak sa, milá, tu chováš? Ešče temu něverila, zlatý prscienek mu dala, a jak mi ho něvrácí, něch mu Pámbo zaplací.

Černík 1908 / 023 | Ach Hanička (10%)
Ach, Hanička malučká, šak si pěkná bielučká, já som tebja zamiloval, ešče's bola malučká. Ach, Hanička, jak sa máš, povedz ty mi, hdze spáváš? A já k tobě v noci prídzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí; ty’s mna zvjédól, aj podvjédól, něh ci Pámbo zaplací. Ty šohajko, z růže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacat pet.

Černík 1908 / 179 | Keď som išol (10%)
Keď som išol okolo vás, zavoňal mi šafrán u vás, keď som išol okolo, srdečko mňa bolelo, že som něbol dávno u vás. Ako že já ku vám prídzem, vašu mamku pítac budzem: Mamko, mamko, mamko má, dajce že mi, pre Boha, dajce že mi vašu céru. [: Ako že mi ju nědáce, :] za oblok si ju dajce, aj, za oblok ju dajce, tam sa na ňu pozierajce.