Smutný 02/099 | Začala chudoba pálení pit

4 words

Smutný 02/099 | Začala chudoba pálení pit (100%)
Začala chudoba pálení pit

Erben 7/057 | Slyším zvony zvoniti (92%)
Slyším zvony zvoniti. Vidím, vidím Krista pána nábožně mši svatou sloužili. Všecky dušičky k němu jdou: a já hříšná taky půjdu, z té studánky píli budu, kde se Kristus pán umýval, šeredného ďábla zaklínal. Vstal pán Ježíš s svého lože, vzal na sebe svoji komži, ohledal svých pět svatých ran, ty jsou mu tuze krvácely. Přišla k němu jeho milá Matka, začala jeho ran želeli. „Ach nežel, má znejmilejší Matičko! neb jsou ty rány darovany pro hříšníky pro křesťany.“

Erben 2/795 | Pod dubem za dubem (92%)
Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červené jablíčka, dala jedno mně; nechtěla mně obě dát, začala se vymlouvat, že nemá, že nedá, že je o ně zle. Pšeničku jsem zašil, nebudu jí žít; pivo jsem dal nalejt, nebudu ho pít: holku jsem si namluvil, jinej mně ji odloudil, a tak lásce naší konec učinil. „Já jsem ti zavdala jedno jablíčko, a ty mně za něj dej svoje srdéčko.“ – Chceš-li ty mé srdce mít, musíš za své vyměnit: pak budu celý tvůj, má holubičko. Lásku si slíbíme, dáme si ruce; kněz nám je zaváže k věčné památce. A tak potom budem sví, žádný nás nerozdvojí: já budu tvým mužem, ty ženkou mojí.

Sušil 2104 | Plače kočka celý den (88%)
[: Plače kočka celý den, :] [: kde se její kocúr děl. :] Plačú s ňú aj koťata, kde se poděl náš tata! On tam leží za ploty, ocásek má uťatý. Jak se kočka zvěděla, hned za vrata běžela, kúřit, mastit hledala. Jak počala kúřiti, on se začal šknuřiti. Jak začala mazati, kocúr skočil na koty a přeskočil tři ploty. Kdes, kocúrku, kdes býval, žes ty doma nebýval? Chodil sem po komorách, zastal mě tam hospodár. Ten mě dobil velice, zedral na mě tři biče. Dyž třetí bič dotrhal, ešče sekyry hledal. Jak sekyrku popadl, hned ocásek odpadl. Vyhodil mě za vrata, tam mě našly koťata.

Galko 1/226 | Mať moja za dvoma horama (88%)
Mať moja, mať moja za dvoma horama, už ma hlávka bolí, čo plačem za vama. (Hlavička ma bolí, len tak pobolieva, že ste ma, mať moja, mladú odumrela. Devulenka moja, čože za krivdu máš, keď mi v čiernej zemi odpočinku nedáš? Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku ven, nech sa tej mamičke horko požalujem! Kebych sa začala nad hrobom žalovať, musela by tá zem so mnou horekovať! Už sa tá fijalka dávno vysypala, už sa moja mamka dávno rozsypala.)

Černík 1908 / 283 | Zasjala som bazaličku (88%)
Zasjala som bazaličku, zasjala, keď sa naša verná láska začala, ešče mi ta bazalička nězešla, už sa naša verná láska rozešla. [: Spadla ona do Dunajka, do vodv, :] škoda, dzievča, tvéj panenskéj slobody.*)

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (88%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.

Erben 7/016 | V černém lese na pasece (88%)
V černém lese na pasece švarné děvče trávu seče. Jak nažala, navázala, na milého zavolala: „Pojď, Janečku, s druhé strany, zdvihni na mé nůši trávy.“ Jednou rukou trávu zdvihal, druhou rukou vínek snímal. A když měla vínek sňatý, hořce začala plakati. „A když nemám vínku míti, nechci déle živa býti!“ „Když jsi chtěla vínek míti, neměla jsi mne volatí. Vyvol sobě jedno z dvého, nespoléhej na žádného.“ Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, to se hora zelenala. Jak po druhé zavolala, tu se hora prohýbala. Jak po třetí zavolala, už ji matka nelyšela. „Ach, synové! jeďte v hora, naše děvče smutně volal“ Synové hned nemeškali, k černým horám pospíchali. Potkali tam mládenečka, sousedového Janečka. „Co jsi, Janku, co jsi zabil, že’s šavličku okrvavil?“ „Zabil jsem já holubičku, sedávala v okenečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spát nedala.“ „Nebyla to holubička, byla to naše sestřička!“ Sestra leží na trávníčku, má posekanou hlavičku. „Nyní půjdeš do vězení, pomoci ti žádné neni. Do vězení takového, že nevyjdeš co živ z něho!“

Erben 5/297 | Když jsem šel z Krumlova (88%)
Když jsem šel z Krumlova tou cestičkou, ouvej! tou cestičkou, potkal jsem panenku hezoučičkou, ouvej! hezoučičkou. Já jsem si ji začal ponamlouvat: matička začala jí domlouvat. „Nechtěj ho, dceruško, to je voják: má bíly kalhoty, bílej kabát!“ Což vy mně to, mámo, vyčítáte? však vy taky k tomu syny máte!

Sušil 1001 | Nasadil jsem střešenečku v humně (88%)
Nasadil jsem střešenečku1) v humně, dá-li Pán Bůh, že se pro mně ujme Jak začala střešenečka rodit, počal sem já za děvčinú chodit.

Sušil 2087 | Míšačka z hrnca vyšla (88%)
Míšačka z hrnca vyšla,1) začala se vadit, že ani ten pohrabáč nemůže napravit. Kaša v hrnci breptala, pravila k měděnci: dobře, že sem nebyla mezi tejma hrnci. Hned tu predlík2) na zdury popad ty bandury3) a hned do másla skočil, jak blázen se točil.